LIVE: Enrique Iglesias v Praze vášnivě hecoval fanynky, na zpěv ale moc nedošlo

Vydáno 19.12.2016 | autor: redakce

Toto nebude veselé čtení. Až příliš dlouho odkládaná pražská premiéra Enriqua Iglesiase totiž nebyla ani jednoznačně špatná, ani vyloženě dobrá. Prostě od každého něco.

LIVE: Enrique Iglesias v Praze vášnivě hecoval fanynky, na zpěv ale moc nedošlo Enrique Iglesias v Praze vášnivě hecoval fanynky, na zpěv ale moc nedošlo. Foto: Marek Holoubek

 
ENRIQUE IGLESIAS
TIPSPORT ARÉNA, PRAHA
18. 12. 2016 

V dlouho dopředu vyprodané Tipsport areně se na předskokany nehrálo a když prozradíme, že DJ kromě jiného hrál i remix Destination Calabria Alexe Gaudina z roku 2011, asi vás případná absence během jeho setu nemusí mrzet. Bohužel ale ani samotná hlavní hvězda po startu show nepůsobila jako někdo, kdo sleduje aktuální trendy. V postarší hale se sice pochopitelně nedají zrealizovat všechny nápady, s nimiž by třeba O2 arena nemusela mít problém, faktem ale je, že na megastar první kategorie byla scéna docela chudá. Visuté molo, pár desítek světel a laserů, dým a drobná pyrotechnika už dnes omráčí málokoho, že ale i projekce za doprovodnou kapelou budou vypadat jako z přelomu milénia, to bychom od španělského lamače dívčích srdcí určitě nečekali.

FOTOREPORT: Enrique Iglesias poprvé v Praze: V Tipsport aréně si fanynky získal sexem i láskou

Iglesias navíc nemá doprovodné tanečníky, během celého koncertu nezahrál na jediný nástroj a ani choreografie mu bohužel nic neříká, a tak jediné, čím mohl oslnit, byla salva hitů a jeho zpěv. A ani v těchto ohledech to moc nevyšlo.



Dvouhodinové vystoupení se potýkalo v drtivé většině času s velmi špatným zvukem, a přestože zpěvák používal mikrofon spíše sporadicky, ani tak jste si nemohli být jistí, zda ten zpěv, který se na vás zkresleně valil z reprobeden, zatímco Enrique neúnavně hecoval oběma rukama publikum, patřil doprovodné kapele nebo byl puštěný z playbacku. Až tak špatný byl. A zlepšovalo se to s ním spíše jen nárazově.

POBÍHAL Z JEDNOHO ROHU DO DRUHÉHO

Nejvíce trpěly uši při angloamerických globálních hitech, kde není nouze o synťáky a elektronické elementy, tedy například úvodní duo I'm A Freak, I Like How It Feels nebo starší Tired Of Being Sorry. Tehdy člověk, který po světě prodal téměř šedesát miliónů desek, mikrofon prakticky vůbec nevyužil a jen pobíhal z jednoho rohu pódia do druhého, aby vztekle máchal rukama, protože se mu nelíbilo, že je vůči němu české publikum relativně chladné.

vložte odkaz, text nemažte

Trošku pozitivnější chvilky naopak přišly s přepnutím do španělštiny, kde byl "Král latinského popu", jak je milovník kšiltovek a upnutého oblečení občas označován, doprovázen převážně akustickými nástroji a tu a tam i nějakou tu řádku textu odrecitoval. To byl třeba případ nechtěně vtipné herecké etudy s vokalistkou, kde protagonista přiblížil, že po vášnivé hádce s přítelkyní uraženě odešel na hotel v jeho aktuálním bydlišti v Miami a napsal tam text k singlu Loco. Ten pak publiku prodal přesně těmi útrpnými výrazy raněného štěněte, které jsou v jeho podání hluboké a emotivní asi jako mexická telenovela. Hudebně to ale v kontextu večera nebylo vůbec špatné, což platilo také pro singly Duel El Corazon nebo Bailando.



Co je důležité, tak prakticky celou první hodinu se Iglesias kromě svého neposlušného odposlechu primárně věnoval až příliš horkokrevnému hecování publika, kdyby ale místo toho raději pořádně zpíval, ruce diváků by šly nahoru snáze a třeba by v nich ani nebylo tolik telefonů, protože by je lidi neměli kdy vytahovat z kapes. Koncertu hodně scházel spád a člověka to nutilo k přemýšlení, o kolik více písniček by mohlo zaznít, kdyby pauzy mezi nimi nebyly tak dlouhé a také kdyby zmizely všechny ty zbytečná intra a mezihry. Vždyť chyběly i takové hity jako Maybe, Addicted, Don't Turn Off The Lights, Somebody's Me, Do You Know (The Ping Pong Song), Can You Hear Me?, Rhytm Divine a spousta dalších.

TAK TROCHU JAKO BIEBER

Nálada se patřičně zlepšila ve chvíli, kdy si zpěvák na pódium pozval téměř osmnáctiletého Lukáše, kterému nejprve nalil dva panáky a pak si s ním zazpíval klasiku Stand By Me. Urazit nemohla ani čísla se staršími hity Be With You a konfetami doplněného Escape nebo v přídavku na menším pódiu vzadu odzpívaný megahit Hero, který doprovázelo světlo tisíců mobilů. Atmosféra bezesporu kouzelná, škoda jen, že ani ve svém asi největším hitu se Enrique Iglesias příliš pěvecky neprojevil a všechny refrény nechal odzpívat halu. Vážně mohl alespoň jednou ukázat, že ten hlas má a trochu se s ním předvést.



Hned následující Bailando, které si nejen u nás velmi rychle získalo tisíce fanoušků, se rychle ukázalo jako nejradostnější moment večera. Teprve tehdy se celé ochozy zvedly, když jednačtyřicetiletý interpret za doprovodu talentovaného, rapujícího perkusionisty předvedli vydařené hudebního číslo, kterému konečně nebylo co vytknout. Potlesk za něj byl tak ohlušující, až se v komedii Dva a půl chlapa hostující zpěvák rozplakal. Jeden z mála opravdu hezkých okamžiků následně přehlušila zvuková koule hitu I Like It, při níž ze stropu začaly padat nafukovací míče. Poté následovaly ještě přídavky. 

Radost ze samotného uskutečnění českého koncertu se tak trochu ztrácí při vědomí toho, že Enrique Iglesias se zkrátka v Praze moc nenadřel a ani pár pěkných chvil bohužel nepřevážilo všechny záporné argumenty, které jeho živá premiéra na našem území naneštěstí má. Srovnávání s nedávnou nepovedenou seancí v režii Justina Biebera se vyloženě nabízí a je o to smutnější, když si vzpomeneme na všechna ta parádní vystoupení jeho nejbližší konkurence: Bruna Marse, Robbieho Williamse, Pharrela Williamse nebo Justina Timberlakea. S těmi všemi syn Julia Iglesiase v hitparádách a rádiích už pár let více či méně úspěšně bojuje, v koncertní formě jsou ale ve všech hodnotitelných směrech všichni tak daleko před ním, až to pěkné není. A to je vážně obrovská škoda.

text: Jan Trávníček, foto: Marek Holoubek

Témata: Enrique Iglesias, Sex And Love, koncerty

2,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Monkey Business v lomu Velká Amerika
zavřít