Vydáno 02.08.2024 | autor: Tomáš Kocian
Spočítat, kolik se ve čtvrtek 1. srpna odpoledne nacházelo ve Varšavě lidí s vysokými kovbojskými country botami a lesklými úbory, by bylo téměř nemožné. Taylor Swift vůbec poprvé zavítala do Polska, a hned se třemi vyprodanými koncerty. Šťastlivci, kteří ulovili svůj lupen, dostali nezapomenutelný zážitek, který napříč popovou scénou nemá konkurenci.
Swifties - tedy fanoušci americké popové divy, jsou specifickou fanouškovskou komunitou. Můžete si o nich myslet cokoliv, ale ve své oddanosti, kreativitě a specifičnosti, se jim jiní nevyrovnají. Už před halou se "předhánějí", kdo si na svůj outfit propašuje lepší "easter egg" s odkazem ke zpěvaččině tvorbě. Vyměňují si mezi sebou náramky s texty písní, případně jejich názvy, a člověk má tak nějak pocit mírumilovného prostředí.
Začít koncert předkapelou už po šesté hodině se zdá v letních měsících, kdy se stmívá až o několik hodin později, jako vcelku odvážný krok. Nicméně i přesto, že v době, kdy se na pódiu objevila zpěvačka Hayley Williams, nebyl stadion úplně zaplněn, atmosféru měli Paramore parádní. Doteď nechápu, jak je možné že zástupci Generace Z, kteří v dobách největší slávy této americké kapely sotva navštěvovali první stupeň základky, znají tak perfektně její texty. Hayley je perfektní, co se týče bezprostředních reakcí. Po celou dobu koncertu z ní čiší radost a trocha rebelství. Zhruba pětačtyřicet minut dlouhý set s průřezem tvorby kapely, uplyne jako voda a většina z těch, kteří příšli, by si soudě dle reakcí dali i pár písniček navíc.
Jenže do hlavní hvězdy večera zbývá dle harmonogramů z přechozích zastávek The Eras Tour ještě zhruba půlhodinka. Stadion se v tu chvíli naplňuje do svého možného koncertního maxima a všichni se pomalu připravují na tu přes tři hodiny dlouhou show, o níž ve většině buď zatím jenom četli, nebo ji v útržcích viděli na sociálních sítích. To, že tohle zpěvaččino turné, se kterým už rok a čtvrt objíždí svět, je největší turné, které kdy který interpret vůbec jel, je známý fakt. Očekávání jsou tedy obrovská. Není divu, že v momentě, kdy se na velkolepých LED obrazovkách na stagi objeví odpočet, začne dav šílet. O pár minut později v momentě, kdy se na scéně objeví zpěvaččini tanečníci s působivým úvodem, už nejenže neslyšíte vlastního slova, ale máte pocit, že uši tenhle hluk zkrátka a jednoduše nemohou vydržet.
Taylor Swift je na scéně, a tak se kolečka této popové show začínají otáček na plné obrátky. Samotný název turné odkazuje na jednotlivé zpěvaččiny éry, konkrétně její alba. V úvodu, kdy se LED obrazovky zbarví do růžova, už mají Swifties jasno, že vykopává albem Lover. Dav od prvního okamžiku sborově zpívá a ve vašem okolí v tu chvíli neexistuje snad nikdo, kdo by při zpívání snad jen na chvilku zaváhal nad jediným slovem v textu. Po chvíli vám dochází i fakt, že fanoušci mají našprtaný jízdní řád písní turné tak dokonale, že už dopředu avizují, jaká skladba o chvíli později přijde.
Sleduji v tu chvíli na popový koncert, vizuální pastvu pro oči, případně muzikál z Broadwaye? Asi vše v jednom. Tanečnící zde nejsou jen proto, aby dělali křoví. Jejich role je zcela nezastupitelná. Každý pohyb pečlivě choreograficky promyšlen, interreagují se zpěvačkou a vytvářejí tak iluzi, že se příběhy odehrávají právě teď a tady před vámi. Za nimi se mezitím na obrovských LEDkách střídají motivy daných písní.
Z tohoto naprosto zběsilého úvodu se koncert přenese do trochu klidnější atmosféry během další éry, tedy alba Red. Tohle byla zpětnou optikou asi nejslabší část večera. Tempo skladeb se zpomalilo a dav už nezpíval s takovu intenzitou. I tak to však rozhodně nebyla nuda.
Po chvíli přichází zpěvaččino další zásadní album. Tentokrát sebevědomé a správně přidrzlé Reputation, které vykopne dveře jako pravá americká zásahovka a opět oživí fanoušky v hledišti. Hity jako Ready For It? nebo Look What You Made Me Do dostávají koncert do nových a nevídaných obrátek. Už v tuhle chvíli je fascinující, s jakou rychlostí zpěvačka odbavuje jednu píseň za druhou a stíhá vyměňovat jedny blyštivé šaty za druhé. A to máme za sebou teprve zhruba první hodinu koncertu. Zároveň i přesto, že se na dlouhém pódiu Swift pohybuje do všech stran, nemáte pocit, že by koncert nějak šidila. Naprosto perfektně odzpívá skladby tak, jak je znáte z alb, a nepotřebuje k tomu ani zásadní podporu back vokalistek. Jsem zvědav, jak to bude vypadat na konci koncertu. Tohle tempo se přece nedá udržet...
Dave Grohl si proti sobě poštval Swifties. Řekl, že Taylor zpívá na playback
Další lehké zvolnění přichází s folkovými deskami vydanými v covidové pandemii. Folklore a Evermore jsou zpěvaččinou dosud nejintimnější zpovědí. Na scéně se objevují přírodní motivy a ani nevíte jak, a stojí před vámi dřevěná chata. Z její střechy dává Taylor píseň Cardigan. Koncert dostává nový výrazně akustičtější rozměr a pohrává si s emocemi diváků. Nejemotivnějším momentem se pravděpodobně stane track Champagne Problems, během nějž se zpěvačka objevuje za pianem. Fanoušci to následně ocení neutuchajícím potleskem. Ten trval snad pět minut, a to opravdu nepřeháním, a Swift dojal až k slzám. Krom toho, že je tahle hudební ikona v posledních letech mašinou na peníze, je vidět, že jí hudba stále baví.
Jsme někde v druhé půli koncertu a zatímco většinu lidí v kotli dole pod pódiem bolí nohy a záda, interpretka servíruje jedno ze svých nejhitovějších alb - 1989. Při notoricky známých rádiových hitech Style, Blank Space a Shake It Off hala vysloveně bouří a vypadá to, že tuhle Swift párty nemůže zastavit vůbec nic a všichni tu budeme pařit minimálně do rána.
I čerstvá a před pár měsíci vydaná deska The Tortured Poets Department zde má své místo. Šestici songů z novinky uvádí groteskní číslo jako vstřižené ze starých, němých filmů a my se přesouváme do Hollywoodu první poloviny dvacátého století. Na scéně se objeví obrovská postel, která odkazuje na videoklip k písni Fortnight, a před námi je pravděpodobně největší představení s parametry které snesou srovnání s americkými divadelními muzikály.
,,Kruci, vždyť ona už hraje tři hodiny," napadlo mě při pohledu na hodinky. V tu chvíli se stage přebarvila ve stylu desky Midnights, z níž interpretka zazpívala hned sedm písní. Závěrečná Karma už byla opravdu tou poslední a v jejím průběhu se z různých koutů haly začínají rojit malé ohňostroje. Publikum má v tu chvíli za sebou nejen úctyhodných pětačtyřicet písní, ale pravděpodobně také největší hudbní zážitek v životě. Tohle totiž asi jen tak někdo nepřekoná.
V životě jsem, a to bez přehánění, něco takového neviděl. Tahle mánie okolo koncertů Taylor Swift je dost možná srovnatelná s Beatles mánii v minulém století. Zkrátka tahle tour píše historii a štěstí mají všichni, kteří jí mohou být součástí. Profesionalita a neuvěřitelný zpěvaččin výkon, kdy i po třech hodinách máte pocit, že by bez zaváhání mohla dát ještě jednou tolik. Pokud měl někdo strach o to, že v tak dlouhotrvajícím a náročném divadle bude show na úkor zpěvu, šeredně se mýlil. Tak precizně odzpívaný koncert, byť za vydatného doprovodu publika, se vidí málokdy.
Text: Tomáš Kocian, foto: TAS Rights Management / PGE Narodowy
Témata: Taylor Swift, The Eras Tour, Varšava
5,00
čtenáři
hlasuj