RECENZE: Damiano David vyměnil na debutové sólovce rock za pop

Damiano David

Funny Little Fears

Skladby:
Voices, Next Summer, Zombie Lady, The Bruise (feat. Suki Waterhouse), Sick of Myself, Angel, Tango, Born With a Broken Heart, Tangerine (feat. d4vd), Mars, The First Time, Perfect Life, Silverlines (prod. Labyrinth), Solitude (No One Understands Me)

14 skladeb / 48:42 min

Vydavatel: Sony Music

Singlem, kterým odstartoval Damiano David svou sólovou kariéru, byla píseň Silverlines, kterou produkoval Labyrinth. Jedná se o jednu z nejzajímavějších skladeb na celém albu. Její dramatické bubny v refrénu a Damianův nakřáplý hlas stále poznamenaný rockem tvoří dokonalé spojení. Silverlines ale nejsou jedinou kolaborací na desce. V Zombie Lady můžeme slyšet hlas zpěvákovy partnerky a zpěvačky Dove Cameron, která by při tvorbě sólovky s velkou pravděpodobností interpretovou múzou. Na albu spolupracovali také Suki Waterhouse nebo d4vda.

LIVE: Italská rocková jízda! Måneskin v Praze vyvolali totální šílenství

Po Silverlines přišel singl Born With A Broken Heart, a přesně tehdy začali internetoví komentátoři zpěvákovi vyčítat, že se zaprodal. Písnička zní, jako by byla sestavena podle jakési šablony velkého popového hitu. Je chytlavá, v rychlém tempu, má veselou melodii a pojednává o lásce, ale zase ne moc poeticky. Ano, někteří v hudbě hledají něco víc. Pravdou ale je, že i ta stvořená čistě pro zábavu může mít kvalitu. To Damiano David dokazuje na albu hned několikrát, například písní The First Time, která svou euforickou náturou nadchne na první poslech.

Hranici mezi zábavou a trapností/kýčem sice interpret maličko překračuje u Tanga, za což ho ale lidé na sociálních sítích už kritizovali dost. Jinak se mu podařilo vytvořit příjemný odpočinkový pop, který je do slunečného léta ideální.

Je navíc osvěžující vidět v této disciplíně dalšího muže. Damianovi se daří přiblížit se Harrymu Stylesovi, Bensonovi Boonovi nebo Deanu Lewisovi, s nimiž ostatně bývá skutečně na sociálních sítích srovnáván. Na rozdíl od nich ale do skladeb přimíchává trochu svého italského šarmu. A také jeho hlas je nezaměnitelný. Do pomalejších písní jako je Tangerine nebo Mars vložil zvláštní nostalgii, kterou najdeme ve skladbách, které napsal v minulosti.

RECENZE: Måneskin přináší na albu Rush! mix hravosti, moderního zvuku a provokace

Za zmínku stojí i píseň Voices, která celé album otevírá. Svou klavírní linkou lehce připomíná píseň Love Me Again Johna Newmana, která kdysi kralovala žebříčkům. Její energie a naladění dává jasně najevo, že tohle není další Måneskin. Damiano David měl odvahu jít novou cestou a experimentovat, což ho ve výsledku může udělat jen lepším umělcem, je proto fér jeho hudbě dát šanci.

Ano, album Funny Little Fears je velmi odlišné od tvorby Måneskin, ale rozhodně nejde o změnu k horšímu. Je pochopitelné, že rockovým fanouškům se popová nálada alba líbit nemusí, ale dovolím si tvrdit, že jde opravdu o záležitost osobní chutě. Ač jsou písně popové, jde o kvalitní skladby, a to jak po hudební, tak textové stránce. Sólovka Damiana Davida navíc dobře střídá pomalejší balady s rychlejšími kousky, nudit se tedy při poslechu nebudete. Jen je potřeba - pokud jste zatvrzelými fanoušky Måneskin - přistoupit k nahrávce s otevřenou myslí.

Text: Lucie Všianská, foto: Damon Baker / Sony Music
Témata: Damiano David, Måneskin, Eurovize, Funny Little Fears, pop