RECENZE: Måneskin přináší na albu Rush! mix hravosti, moderního zvuku a provokace

Måneskin 

Rush!

Skladby:
Own My Mind, Gossip (feat. Tom Morello), Timezone, Bla Bla Bla, Baby Said, Gasoline, Feel, Don´t Wanna Sleep, Kool Kids, If Not for You, Read Your Diary, Mark Chapman, La Fine, Il Dono Della Vita, Mammamia, Supermodel, The Loneliest

17 skladeb / 52:50 min

Vydavatel: Sony Music

Zatímco se téměř všechny pohledy rockových vědců i fanoušků k tomuto fenoménu upínají se snahou rozpoznat, co že se to tady děje, jak je vlastně vůbec možné, aby se kapela zpívající původně v italštině stala takovým fenoménem, Måneskin si vesele projíždějí celý svět na svých dlouho dopředu vyprodaných koncertech a dávají o sobě řádně vědět.

Poté, co se dali dohromady v roce 2016 a podařilo se jim vyhrát italskou hudební soutěž Pulse, vystupovali na ulici v historickém centru Říma, aby se v podstatě jen tak z hecu v roce 2018 přihlásili do italské odnože soutěže X-Factor, kde se svými předělávkami světových rockových hitů skončili na druhém místě, a poté nahráli z těchto coververzí první EP, které mělo obrovský úspěch. Náhle se jim otevřely nebývalé možnosti, které využili natočením prvního vlastního singlu a hitová písnička Morirò da re zapůsobila jako rozbuška, která vydáním debutového alba odpálila nálož, jež trhala italské hitparády a bořila evropské žebříčky.

Måneskin vyráží na světové turné, v květnu 2023 zahrají v O2 areně

Byl čas vydat se na evropské turné a přichystat i pár songů v angličtině. Mezitím ještě stihli připravit hudební filmový dokument This is Måneskin, nahrát a vydat druhé album, zvítězit v soutěži hudebního festivalu San Remo 2021 i přesto, že zde vlastně vůbec nejde o soutěž pro rockové kapely, a s rockovou písní Zitti e buoni s přehledem zvítězit v soutěži Eurovision Song Contest, ačkoliv naposledy zde rocková píseň vyhrála před patnácti lety (v podání finské metalové kapely Lordi). Definitivně celosvětový hudební trh dobyli vydáním hitu I Wanna Be Your Slave, kde hostoval kapelou a jejími písněmi uhranutý samotný Iggy Pop, ve stejném roce dokázali zaujmout i americké publikum naživo zahranou skladbou Beggin na předávání American Music Awards.

Třetí album skupiny s názvem Rush! je tedy jakýmsi prozatímním vyústěním jejich snah stát se celosvětovými rockovými celebritami a odtud i příklon většiny textů k angličtině. Album samotné zaujme již svým provokativním obalem, kde lze na titulní straně vidět členy kapely ležící na podlaze, kterak je přeskakuje mladá dívka v modré sukni, zatímco na zadní straně je fotografie téže dívky zabraná z pohledu členů kapely, kde jsou docela zřetelně vidět růžové kalhotky zařezávající se do dívčina přirození.

Na CD se nachází hned sedmnáct písniček a nutno říct, že od úvodu máme co dočinění se skvělým mainstreamovým produktem. Písně jsou si často svou rytmicko-taneční monotónností podobné, vycházejí z totožného základu jako I Wanna Be Your Slave, což znamená rytmiku, která nenechá nikoho v klidu a i ti, kdo kapelu uslyší úplně poprvé se budou ihned pohupovat do rytmu.

Na úvod je přesně taková Own My Mind s provokativním řezavým a doslova démonickým vokálem Damiana Davida, kytary Thomase Raggiho jsou masivní a mohutné jsou i údery bubeníka Ethana Torchia a sličné baskytaristky Victorie de Angelis, která se ráda vystavuje ve strohém provokativním oblečení. Za ní následuje další z velkých megahitů kapely Gossip, v níž na kytaru hostuje americká rocková legenda, kytarista Tom Morello, kterého fanoušci znají například z kapel Rage Against the Machine nebo Audioslave – jeho hra je zvláštní, pisklavé tóny jsou rozpoznatelné a nezaměnitelné na první poslech.

Na desce se objevují i zvláštní hříčky, jako v podání spíše říkanky než regulérního songu Bla Bla Bla, v podobném duchu se nese i předposlední Mamma Mia. V písničce Kool Kids se objeví i odkaz na moderní verzi neo-punku, tak jak jej hrají například britští Idles, se zvláštním vyřvávaným hrdelním vokálem. Vrcholem alba jsou však dvě balady, které mají podobný nádech jako ty na minulých albech – If Not For You a úplně poslední The Loneliest. V nich naplno vynikne smutek a zvláštní kouzlo v hlasu zpěváka, které se zařezává pod kůži a naplno zde vyniknou i naléhavé texty, které oscilují mezi vyznáním lásky a pocity na konci života. Potěšila ovšem i italština v písničce La Fine, rodná řeč kapele sluší zkrátka možná ještě o trochu více než angličtina.

Třetí album Måneskin je jakýmsi hravým mixem moderní rockové hudby se zapamatovatelnými slogany a výraznými refrény. Nutno říct, že se kapele povedlo navázat na dvě předchozí desky. V jejím podání je z hudby slyšet čirá radost, dychtivost i nadšení. Zároveň dokáže být sestava dostatečně provokativní a extravagantní, má jasně danou image a některé hudební nápady a motivy jsou strhující. Zkrátka a jednoduše - výborné album výborné kapely.

Text: Aleš Materna, foto: Ilaria Ieie
Témata: Måneskin, Rush!, album, recenze