ROCK BLOG | Eurovize není freak show aneb Pocity z Ahoy areny v Rotterdamu

Šedesátý pátý ročník Eurovision Song Contest byl v minulém roce z logických důvodů odložen, jeho čas přišel až v květnu 2021. Událost v Rotterdamu provázela omezení a ve hře bylo hned několik scénářů k možnému průběhu celého večera, a to včetně vystoupení bez diváků. Nakonec došlo ke schválení varianty s lidmi uvnitř, těch bylo v Ahoy hale 3500 (cena lístku se pohybovala mezi 200 až 250 eur).

Ben Cristovao do finále Eurovize nepostoupil

Každý se musel před vstupem do haly prokázat negativním antigenním testem. Během téměř dvoutýdenního pobytu jednotlivých delegací účastnících se zemí platila nutnost testování pro všechny její členy. Přísná byla i opatření během zkoušek a příprav na samotná semifinále a finále. Každá z delegací měla svůj hotel, který nesměla mimo zkoušky v aréně opustit pod hrozbou pokut či diskvalifikace. I tak žil Rotterdam obrovskou hudební událostí, kterou sledovalo po celém světě na 200 milionů diváků.

Čtveřice moderátorů odstartovala 22. května v devět večer finále, do kterého postoupilo ze dvou semifinálových kol celkem 20 zemí, náš reprezentant Ben Cristovao mezi nimi bohužel nebyl. Celkový počet finalistů doplnili umělci z Francie, Německa, Itálie, Španělska, a Velké Británie - jedná se pětici zemí (Big 5), které dávají nejvíc peněz do rozpočtu pořadatelské organizace EBU. Design pódia, který měl být použitý v původním roce zůstal i pro 2021, inspiroval se sloganem Open Up a zobrazovat měl typickou holandskou rovinatou krajinu.

Z vystupujících stojí za pozornost určitě zpěvačka Senhit ze San Marina, která si pomohla pro svoje vystoupení se songem Adrenalina účastí amerického rappera Flo Ridy. Ve výsledném bodování a umístění se na 22. místě se ale ukázalo, že to bylo spíš na škodu. Rusko přijela reprezentovat zpěvačka Manizha se songem Russian Woman, ve kterém se snaží dodat kuráž všem ruským ženám, a jak se nechala slyšet v rozhovoru pro The Guardian, podporuje lidi bojující v její zemi s xenofobií, homofobií a dalšími problémy společnosti. S ohledem na neustávající politické i sportovní kontroverze téhle země působilo její vystoupení celkem silně až odvážně. Podle mluvčího Vladimíra Putina je Eurovize prý jen o vousatých ženách a zpěvácích v kostýmech kuřete, takže nejde o nic, čemu by Kreml měl věnovat pozornost.

Automatičtí finalisté Eurovize 2021: Francie a Itálie favority soutěže, bláznivé Německo a dojímavé Španělsko

Ukrajinská kapela Go-A se umístila o pár příček výš než Rusko, a to s úpravou lidové písničky Shum. Za zmínku taky stojí postup norského zpěváka TIXe, který trpí tourettovým syndromem a jako jediný měl během vystoupení proto na nose sluneční brýle. Rozhodně zaslouží ocenit za odvahu pustit se do tak náročné události, kterou Eurovize prostě je, a probojovat se až do finále.

Největším překvapením se mohlo zdát vítězství italských Maneskin s glam rockovým vystoupením k songu Zitti E Buonni. Ne ale pro ty, kteří sledovali kurzovní sázky a věděli, že tahle parta u fanoušků po celém světě jednoznačně vede. Ve finále tak o pětadvacet bodů přeskočili Francouzku Barboru Pravi s jejím šansonovým songem Voilá.

Během večera měl vystoupit nizozemský vítěz z roku 2019 Duncan Laurence, který nakonec ze zdravotních důvodů nebyl v sále přítomný, puštěný byl jen video záznam jeho písně. Jeho vítězný song Arcade má na Spotify celkem přes 400 milionů poslechů. Svou skladbu představil během večera i nizozemský DJ a producent Afrojack. Maximálně precizní výkon předvedl produkční tým uvnitř haly, který připravil podmínky na míru pro každého z vystupujících a téměř čtyřhodinový večer běžel naprosto bez chyby a udržel si pozornost diváků po celou dobu přenosu.

Přestože naše země touhle soutěží příliš nežije, bylo by fajn si přiznat, že její výsledky mají vliv na hudební svět a mnoha interpretům už pomohla v jejich kariéře. Islandští Daði & Gagnamagnið se hned v pondělí pochlubili, že jejich světová tour na 2022 je téměř vyprodaná - díky Eurovizi. Zároveň jde taky pořád a nejsledovanější evropskou nesportovní událost. Samozřejmě byla u každého vystoupení hromada světel, projekcí, efektů a monstrózních refrénů, které byly často až přes hranu.

Během finále má interpret jen jeden song, který ho může vykopnout hodně vysoko a univerzální pravidlo, jak během večera zaujmout, prostě neexistuje. Každý umělec se svým týmem zvolí jinou strategii a výslednou pódiovou show samozřejmě ovlivňuje vedle kreativity i položka financí – každá ze zemí si totiž náklady na ni platí sama. Stačí se podívat na výsledných prvních pět příček, které byly žánrově i svojí pódiovou prezentací naprosto odlišné. Obrovská energie a radost z toho, že se konečně vracíme k živé hudbě a můžeme si ji naplno užívat spojila všechny v hale i ty, kteří se na přenos dívali doma. Tenhle rok bude konečně lepší.

Text: Kateřina Nováková, foto: Eurovize - oficiální
Témata: Eurovize, Nizozemsko, Rotterdam, Ben Cristovao