RECENZE: I když Jelen zpívá o hořkosti, Vlčí srdce bije radostně

Vydáno 24.10.2016 | autor: Josef Martínek

Jak se za dva roky ze začínající party muzikantů vypracovat na kapelu, která vyprodává sály pro tisíce lidí? Vyprávět by o tom mohla skupina Jelen. První deska Světlo ve tmě vycházela předloni v tichosti, zato novinku Vlčí srdce bude doprovázet turné s vrcholem v pražské Lucerně. A opět jsou na ní písničky, které si můžete zazpívat z plných plic.

RECENZE: I když Jelen zpívá o hořkosti, Vlčí srdce bije radostně Jelen se ve svých písních často obrací ke kořenům. Foto: Radek Kudláček


Jelen

Vlčí srdce

Skladby:
Sám sebou, Vlčí srdce, Nebe je dál, než se zdá, Pohanská, Klidná jako voda, To světlo jsi ty, Tunel, Už nás nesou, Slunovrat, Ikaros, Jehnědy, Vánoční

12 trax / 44:22 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Universal Music

Kdekdo by jejich rostoucí popularitu mohl svést na obyčejné štěstí, pravda však je, že štěstí musíte jít naproti. A to formace kolem Jindry Poláka udělala. Ne snad že by Jeleni vymýšleli, co by asi na českého posluchače mohlo "zabírat", naopak hudebně míří tam, kam je srdce táhne. K hudebním kořenům, bez potřeby sledovat trendy doby.

Repertoár druhého alba Vlčí srdce totiž, stejně jako skladby z prvotiny Světlo ve tmě, nezahrnuje žádnou složitou alternativu. Jelen hrají přímočaré písničky, v nichž cítíte lidové motivy a které jsou zpěvné, chytnou vás hned na první dobrou. To by u některých kapel nemuselo vyznít jako pochvala, přihlédneme-li k tomu, kolik z nich u nás rutinně sype z rukávu jednu píseň jako druhou, hlavně aby se to v rádiu líbilo. Jelen ale i na druhé desce zní tak svěže, energicky a ryze, že by bylo bláhové je podezřívat z kalkulu.

Na nahrávce, kterou i tentokrát produkoval Martin Ledvina, navíc předvádějí také své "něžnější" já. Jestliže je titulní hitovka klasická "jelenovina", z níž energie srší na míle daleko, aktuální rádiový reprezentant Klidná jako voda působí jako pravý opak. Stejně, jako je čistý a nezkažený vztah mezi otcem a jeho dcerou, je i tato nádherná óda všem ženám prostá jakýchkoliv nekalých úmyslů. Ještě více překvapí úvodní Sám sebou, kde se zpěv Jindry Poláka obejde bez hudebních nástrojů, stačí jeho sytý hlas a doprovodné vokály, a silná píseň je na světě.

Jelen interview: Hudba je magie v praxi, naše nová deska je o koncích a nových začátcích

ŽENSKÉ VOKÁLY V POZADÍ A HOŘKÉ VÁNOCE

Zvláštní pozornost si zaslouží způsob, jakým Jelen na Vlčím srdci pracuje s ženskými vokály. Kromě Kateřiny Marie Tiché, která s nimi pravidelně objíždí koncerty, dali tentokrát šanci i Vu Thao Chi, zpěvačce původem z Vietnamu. Ani jedna z obou dam tu nevystupuje jako Polákova rovnocenná partnerka v duetu, jejich hlasy totiž zní hlavně v pozadí a jednotlivé skladby zjemňují. Nebe je dál, než se zdá, Pohanská (obě Vu Thao) i Slunovrat (K. M. Tichá) tak patří k tomu nejlepšímu, co album nabízí.

Zaujme také To světlo jsi ty, jejíž předností není výrazný refrén, ale postupně budovaná atmosféra na pozadí dechů. Druhá polovina desky pak obsahuje hlavně písničky, které si budou moci lidé na koncertech naplno notovat spolu s kapelou. Žádné novoty od kousků jako Tunel nebo Už nás nesou nečekejte. Závěrečná skladba nás dokonce předčasně naladí na konec roku, jmenuje se totiž Vánoční. Kdo ale počítá s oslavou klidu, míru a rodinné pohody, bude překvapen, když mu Polák v refrénu popřeje "Vánoce hořké a kyselé".

Písničky Jelenu ale samy o sobě nejsou hořké. Ano, často v nich něco končí, ba dokonce i umírá, jak ale Jindra Polák sympaticky říká, konce bychom měli spíš brát jako nové začátky. Koloběh života je totiž neúprosný, a než se jím trápit, je lepší si s gustem zazpívat.

text: Josef Martínek, foto: Radek Kudláček

Témata: Jelen, Jindra Polák, Martin Ledvina, Kateřina Marie Tichá, Vu Thao Chi, pop-folk

3,50

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

zavřít