RECENZE: Walkmanz se na první desce Mono hlásí hlavně k tvrdým kytarám, ale i k elektronickým efektům

Walkmanz

Mono

Skladby:
Až přijde láska, Heslo, Zpátky za tebou, Spoustej, Sex, Místa, Robot, Za hranou

8 trax / 29 min

Vydavatel: vlastní náklad

Už když se Walkmanz poprvé ohlásili prvním singlem Až přijde láska, ke kterému rovnou představili i velmi povedený futuristický videoklip, bylo jasné, že je na co se těšit. Osobitý hlas Tomáše "Thoma" Frödeho našel nové uplatnění i novou polohu, někdy možná až překvapivě baladickou, jindy zase typicky frackovitou a naléhavou. Srovnání s domovskými Imodium se ale přeci jen někdy ubránit nelze.

Texty i samotný název alba Mono narážejí na dnešní mnohdy neosobní životy, které mnoho z nás vede. Album obsahuje osm písní. Hudebně jde o zdařilé dílo. Texty, kytary, elektronika, zpěv, syňtáky - všechny tyto ingredience jsou velmi pečlivě vybalancovány, na druhou stranu celkový zvuk alba a energie z něj sálající dávají jasně najevo, že jde o poctivou, moderně znějící rockovou muziku, propracovanou do posledních detailů. Songy jsou velmi energické, rychlé a jsou plné hutných a originálních kytarových riffů.

To, že si fanoušci při budoucích živých koncertech zaskáčou, jak sama kapela předem avizovala, si lze velmi jednoduše představit. Například při titulní písni Až přijde láska, jejímž tématem je mnohokrát omílané téma odosobněných vztahů, nalezení sebe sama a skutečné lásky k někomu nebo k čemukoliv, čemu člověk doopravdy věří. Další rychlý song je Spoutej s vydařeným kytarovým riffem a vyloženě rockovým feelingem.

Nová česká kapela Walkmanz: Naše hudba bude kytarová a moderní. Lidi si zaskáčou

Na druhou stranu lze na albu nalézt i písně vyloženě melancholické, s pomalejším tempem, zamyšlenou náladou a silnou atmosférou, jako třeba baladu Zpátky za tebou, na které zpívá kromě Frödeho i hostující Žofie Dařbujánová, zpěvačka MYDY. Téma nenaplněných vztahů se oběma pěvcům podařilo nazpívat velmi jemně a příjemně. Zmiňme i další klidnější píseň Místa, kde mírnější kytary nahrazuje silný text o putování životní cestou a o životních snech.

Debutové album se bezesporu vydařilo. Nedá se na něm najít žádná vata, každá píseň je originál, nic se zde neopakuje. Kombinace elektroniky, tvrdých kytar, Frödeho zpěvu, inteligentních textů a muzikantských i skladatelských schopností členů kapely vykrystalizovala ve velmi příjemné a vydařené dílo. Album působí, díky povedenému mixu a masteringu, neuvěřitelně kompaktním dojmem.

Není pochyb o tom, že kapela svůj nastřádaný kredit potvrdí i na živých vystoupeních. Nezbývá než věřit a doufat, že tomu nebude trvat dlouho. Slovy Jiřího Mádla, herce, který nové album virtuálně pokřtil: "Spousta dobré kultury vznikla i za války, věřím, že se i teď klube něco výjimečného".

Text: Michal Ivanega

Témata: Walkmanz, Portless, Imodium, rock