BLOG: Nezastavitelný Otesánek jménem Eurovize

Buďme upřímní, je to trochu šílenost. Ale šílenost, která rok co rok baví více než 200 milionů diváků z různých koutů světa. Letos se to celé odehrálo v izraelském Tel Avivu, kam svým loňským vítězstvím soutěž přivedla zpěvačka Netta Barzilai. Několikaměsíční usilovné přípravy vyvrcholily v sobotu 18. května velkou finálovou show a kromě vystoupení šestadvaceti soutěžících jsme mohli zhlédnout i dlouho řadu jiných kulturních vsuvek.

Lake Malawi skončili v Eurovizi jedenáctí. Vyhrálo Nizozemsko, Madonna podpořila Palestinu

Když se na výčet jednotlivých vystoupení podíváme blíže, nutí to k zamyšlení, o čem vlastně Eurovize je. Soutěž byla založena krátce po druhé světové válce v rámci snahy sblížit rozdělenou Evropu. Tento účel nezpochybnitelně plní i nadále, ale kdysi malá přátelská soutěž několika účastnických zemí (začínalo se dokonce jen na sedmi) se dnes rozrostla do naprosto monstrózních rozměrů, s čímž jdou ruku v ruce i její jiné atributy.

Pravidla události už od samého počátku určují, že délka jednotlivých soutěžních skladeb nesmí přesáhnout tři minuty, tedy aby se písně netáhly, byly úderné a snadno hodnotitelné. V roce 2004 pak pořadatelská organizace EVU navíc zakázala použití živých nástrojů na pódiu. Toto opatření mělo odlehčit časovému rozvrhu omezením nutných zvukových zkoušek. A přesto jsme se i letos dočkali hned tří celovečerních programů v celkové délce téměř devíti hodin. To je pro pár písniček už docela dost.

Eurovize 2019: TOP 5 skladeb, které zaznějí od soupeřů českých zástupců Lake Malawi

A čím bylo těchto devět hodin napěchováno? Vystoupeními soutěžících, jejich úvodními medailonky, krátkými rozhovory, ale také celou spoustou zbytečného pozlátka. Jasně, zábava je v Eurovizi na prvním místě, a čím kýčovitější, tím většího potlesku se dočká. Pokud ale organizujete masivní událost takového typu, mohli byste se zamyslet nad tím, jak budete později vypadat před zbytkem světa. Izraelští pořadatelé pozvali na pódium řadu umělců a skupin, kteří předvedli svůj um. Mezi příjemné ukázky patřila například skupina zdravotně postižených Shalva Band, jež odehrála dojímavý cover skladby A Million Dreams z filmu Největší showman. A patřila tam i první izraelská reprezentantka z roku 1973 Ilanit.

Na druhé straně proti tomu ale máme vtipy moderátorů, ze kterých trne, doslova mentální šaškárny mentalisty Liora Sucharda a, ač se to říká s těžkým srdcem, i dlouho nejisté vystoupení Madonny. Jedno. Utrpení. Za druhým. Jak už bylo řečeno, zábava a vtip jsou v Eurovizi potřeba jako sůl, protože kdo by bral tuto událost vážně, ten by stejně byl ostatním k smíchu.

Humor začne být ale trochu pochybný, když je postavený na tom, že jeden z moderátorů Assi Azar vytahuje staré polonahé fotky mužské části soutěžících a div po nich hned neskočí. Hrozivý scénář vystoupení mentalisty Sucharda pak dále ještě více potopily herecké (ne)výkony "náhodně" vybraných soutěžících. Diváci věděli, že je to hrané. Herci věděli, že diváci vědí. To ale Leorovi nezabránilo ve snaze jeho šarádu prodat tím nehlasitějším a nejotravnějším způsobem. A to hned dvakrát, protože po druhém semifinálovém večeru byl na finální scénu v sobotu pozván znovu.

A Madonna, bezesporu největší hvězda, která kdy Eurovision Song Contest poctila svou přítomností a vystoupením? Tady se nabízí otázka, kdo se snažil z dané situace vytěžit více - chtěli se Izraelci pochlubit tím, že si mohou dovolit hvězdu tohoto formátu pozvat (a zaplatit za ni 1,3 milionu dolarů), nebo naopak chtěla dlouholetá Královna popu událost jen zneužít ke snadné propagaci svého nadcházejícího alba? Ať tak či onak, nikdo z toho moc neměl, a už vůbec ne diváci. Její vystoupení bylo tak bezduché, že i slavná antemická skladba jako Like a Prayer působila mrtvě.

Aby nedošlo k nedorozumění, tento článek není kritikou Eurovize jako takové. Jedná se spíše o zamyšlení nad tím, jak se tato zábavná ikonická soutěž ve své honbě za velikostí roztahuje do těch špatných směrů a zapomíná na svůj vlastní duch a na své základy. Eurovize by neměla být o velkých jménech ani nesnesitelných šaškárnách, které zabíjí už tak omezený čas. Měla by být o různorodosti národů, sdílení kultur a především o jejich zástupcích. Ti ale mají svou chvilku slávy už tak krátkou a v celé té změti se trochu ztrácejí. Možná je čas trochu zmírnit a přetočit hodiny zpátky.

text: Daniel Košťál

Témata: Eurovize, Madonna, Lake Malawi