VIDEOPREMIÉRA: Stroy parodují boybandy a pak se z nich stanou zombíci

Představujeme vám náš nový videoklip k písni Undead. Ti, kdož by měli chuť si ke kafi, pivu nebo dobrému ročníku červeného, popřípadě zelenému čaji či Puerhu v kuličkách, něco málo počíst o tom, jak celá věc vznikla, mohou níže. Mimochodem Pu-erh je vážně úžasný čaj... Na první napití nikomu obzvláště nechutná, dá práci se jeho chutí prokousat, a to doslova. Ale věřte, že to stojí za to. Jestli je něco, co bych opravdu rád, abyste si odnesli z tohoto článku, je to zvědavost, jak chutná Pu-erh. Pro ty, kdo to už vyzkoušeli a příchuť podlahy zakouřeného sklepa není jejich šálek čaje, nechť to zkusí přehodnotit, jelikož přehodnocení je často cestou kupředu - toho se držíme i my jako kapela, a proto často ani my sami nevíme, čím sebe, potažmo vás, příště překvapíme. Ale máme vás rádi, takže si dáme určitě záležet!

LIVE: Stroy v Lucerna Music Baru: Premiéra klipu, divokost i akustické písně

SE ZVUKEM JSME SI HRÁLI DLOUHO

Undead je píseň o tom, že lidi, které v sobě zabijete, následně obživnou, stanou se z nich nemrtví a budou vás pronásledovat. Celkem závažná myšlenka, kterou jsme se s kapelou snažili zasadit do nálady béčkového retro hororu, aby se s ní lépe usínalo. Píseň jsme natočili u Alaina Johannese v 11AD v L.A., když padl soumrak. Z celého EP Like It Or Not vznikla jako poslední. Alainův cit dosáhnout zvukově právě tohoto nadsazeného horror soundu byl udivující, jakkoliv není genialita v jeho producentském otisku nic překvapivého.

Hráli jsme si se zvukem celkem dlouho. Kytary byly natočeny mimo jiné i přes aparát Queens Of The Stone Age z éry Lullabies For Paralyze ve tvaru toustovače. Pro hlavní riff jsem použil kytaru Troy Van Leeuwena z Queens, kterou dal Alainovi darem - protože Alain je člověk, kterému CHCETE dávat dárky! Točili jsme celou věc bez kliku naživo, jako ostatně všechno na EP.

FOTOREPORT: Stroy v Lucerna Music Baru pokřtili další audiovizuální klenot

Náš bubeník Miloš si zahrál na sadu Ludwig, kterou ve studiu nechal syn Johna Bonhama z Led Zeppelin, a právě v písni Undead si můžete spolechnout, jak moc si to užil. Byla to zkrátka radost - celý proces. Mám Miloše rád, odmala krvácel deset hodin denně do bicích a všichi si myslí, že je to vydřená technická mašina, která se opájí tím, že hraje na sadu větší, než je ta, kterou rozbalí každoročně prodejce hrnců na Zemi živitelce. Poslechněte si, jak skvěle v Undead hraje. S jakou vášní a citem. Je to blázen a vůbec... Není to stroj, je to Stroy! Mám štěstí, že se mnou hraje v kapele Miloš Meier, heč!

TOUŽILI JSME SI TO UŽÍT

No... Přehnal jsem to, samozřejmě. Z prvotního nápadu udělat pouze klip se zombíky někde ve sklepě se vyklubala megalomanie, jako obvykle. Megalomanie nikoliv hnaná touhou šokovat, ale touhou si celý proces UŽÍT. Stejně jako u předešlého klipu Like It Or Not se mi z tvůrčího hlediska nabalovaly další a další nápady. Poté, co jsme nebyli schopni s produkční Helenkou sehnat vhodný prostor, nakoupili jsme v OBI příčky a sololity, pak tapety a celý pokojíček si s vrtačkou a akušroubovákem udělali sami ve vybydleném baráku jejího kamaráda, který rád chodí s dřevěným mečem na bitvy o středozemi. A jakkoliv tato informace není podstatná, je krásná.

vložte odkaz, text nemažte

Rekvizity, jistě. Na Barrandově jsme zapůjčili vycpaná zvířata a hromady paroží... Hráli jsme si. Koupili jsme čtyři ptáky, aby nám zahráli v záběru. Bydlí teď všichni u Helenky (nechce někdo andulku?). Nakoupili jsme hromadu samolepek a poštěňátkovat a posrdíčkovat jimi televizi i ostatní rekvizity byla prostě čirá extáze.

Stroy vyšvihli v Lucerna Music Baru show hodnou velikánů

TAJE NATÁČENÍ ODHALÍ MAKING OF

Co se zombíků týče, o masky se postarala široko daleko nejšikovnější Kateřina Tišnovská, která stejně tak udělala celý videoklip Adam Reborn. O masky boybandu Elodie Rouillen a o makeup a slzy děvčete na začátku Klára Hubalová. Světla obstaral Ondra Suchánek. Animace a efekty opět udělal můj navždy kamarád Mty. O kameru se postaral rovněž můj skvělý kamarád Lukáš Herman ze Separation Films (Forcing The Earth, Adam Reborn) a pomohl mu i můj další kamarád Michal Havlíček, který navíc dal dokupy krásné Making Of video, kterým nás všechny totálně dostal. Mělo mít premiéru včera v Lucerně, ale něco se posralo, takže ho nerozběhli, a protože se Michal narodil ve stejný den jako já a je tím pádem rak = přecitlivělý introvert donucený trvdým světem k obraně extrovertismem, bylo mu to líto. A mně taky. Bylo nám to oběma líto!

No, zkrátka, tolik šikovných lidí mám kolem sebe. Přál bych to každému, kdo se o něco snaží. Je požehnáním mít vizi a lidi, kteří vám pomohou ji naplnit. Do scény na záčátku jsme obsadili vynikající Karolínu Kaňkovou. Co se týče toho, co běží na začátku - my ála Lunetic: Inu, udělat choreografii bylo ještě v pohodě, ale vydržet šest hodin dělání rasty a jít s tím ne(spát) čtyři dny po sobě... Pro umění se musí trpět. A taky jsem se oholil asi po sedmi letech. To, co z toho plyne, je asi ten pocit svobody, že má smysl dělat úplně cokoliv, co vás baví. Nás baví blbnout.

Někdy se zdá naše muzika příliš závažná, ale jindy jsme rádi, když se můžeme uvolnit. Právě tohle uvolnění má často možná mnohem větší hloubku a sdělení a v dnešním světě, kdy všichni řeší uprchlíky a ovara na Hradě, je ho zkrátka zapotřebí. Děkujeme všem, kdo nám věří a podporují nás. Vážíme si toho a jejich počet neustále nabývá. Krásné na tom není to, že vás někdo velebí, ale že vám někdo rozumí. A porozumění je potřeba. "Peace, love, empathy", jak jsem ryl kdysi do lavice na základní škole.

Díky.

text: Michal Skořepa (Stroy), foto: Michal Havlíček, (klip) Marek Holoubek (koncert)

Témata: Stroy, Michal Skořepa, Miloš Meier, Alain Johaness, Queens Of The Stone Age, Led Zeppelin