ROZHOVOR | Dominika Hašková (We Are Domi): Sice nemám perfektní češtinu, ale v krvi mi koluje česká krev

V roce 2019 si vydala debutový singl. Co se od té doby změnilo?
Vydali jsme šest singlů. Chtěli jsme se dostat k EP, ale kvůli covidu nám to nevycházelo. Všichni jsme dokončili školu, na kterou jsme společně v Leedsu chodili. Tím, že jsme mezinárodní kapela, chtěli jsme se přestěhovat do Londýna a bydlet tam společně. To ale padlo s covidem hned při první vlně lockdownu. Proto jsem navrhla klukům, že bychom se mohli nastěhovat do Prahy a zabookovat koncerty. Mysleli jsme si, že covid bude trvat maximálně rok, proto nám to přišla jako dobrá příležitost rozšířit posluchače. Na streamovacích službách jsme zjistili, že nejvíc posluchačů je právě z Čech, tak nám to celé dávalo smysl. Naplánované koncerty se ani neuskutečnily, protože jsme dostali sami všichni
covid.

ROZHOVOR | Dominika Hašková (We Are Domi): Sice nemám perfektní češtinu, ale v krvi mi koluje česká krev

A co bylo dál?
Za tu dobu, co jsme tu, jsme tvořili. Náš klavírista se naučil dělat více produkci, nahrávali jsme si demíčka, pak šli do studia a stihli jsme pár koncertů včetně Rock for People. Což bylo pro mě úžasný, protože to byl první festival, na kterém jsem kdy byla. Za mě bylo cool, že kapela, která loni Eurovizi vyhrála, hrála na stejné stagi jako my. Ale bohužel jsme se nemohli potkat.

Takže jste sem jeli původně jen na jeden rok?
Původní plán byl zůstat tady rok, ale jak se nic nedělo, kluci souhlasili, že si to ještě o rok protáhnou. Našli si tady práci, učí na školách hru na klavír a na kytaru. Došlo nám, že plánovat nejde. Měli jsme několik plánu, ale kvůli covidu nefungovaly tak, jak měly. V létě jsme s klavíristou odjeli na songwriting kemp pořádaným Janem Vávrou.

Jak kemp probíhal?
Napsali jsme tam během dvou dnů tři písničky. Kemp byl mezinárodní, nespolupracovala jsem se žádným Čechem. Chtěli dát všem tuzemským muzikantům možnost vyzkoušet si spolupráci se zahraničním producentem.

Jak vám byl přidělen?
Byla to náhodná spojení. Nikoho jsme tam neznali, ani jsem nevěděla, kdo tam bude z tuzemských muzikantů, protože jsme se nahlásili na poslední chvíli. Pracovali jsme ve čtveřici a mimo jiné tam vznikla písnička, se kterou jedeme na Eurovizi. Nejdříve jsme napsali song pro Britku Abbi, která má stejný akcent jako Adele. Skládali jsme asi šest hodin a s výsledkem jsme byli spokojeni. Zbyly nám tři hodiny. A jak jsme byli nahypovaný, tak jsme si říkali, že půjdeme napsat dance song, protože to dávalo na tak krátkou dobu smysl. Má jednodušší strukturu, i norský producent, který s námi byl ve skupině, má tuto hudbu rád, takže to byla pro něj jednodušší práce. Song jsme složili velice rychle, slova jsem dávala dohromady s Abbi. Nic jsme nepromýšleli, nepsali jsme song pro Eurovizi. Šlo o něco, co nás v ten moment bavilo.

Baví vás to stále?
Ano, ještě nás to neomrzelo. (smích)

Dříve jsi vystupovala jako DOMI, nyní jste ale We Are Domi. Chtěla jsi, aby víc vyniklo, že jste kapela? Nebo jsi nechtěla, aby si tě lidé pletli se zpěvačkou DOMMI alias Dominikou Lukešovou ze Superstar?
Existuje strašně moc Domi. Nejen v Čechách, v Portugalsku je rapper, pak je tu i kytaristka, jen se její jméno jinak píše. Když náš produkt hledali lidi na Spotify, nemohli nás najít. Byli jsme vespod, což byl problém. Na instagramu jsme ale už tehdy vystupovali jako We Are Domi, tak jsme si řekli, že si tak budeme říkat i oficiálně. Je to víc kapelový a s kluky jsme se na tom shodli. Vůbec není jednoduchý najít jméno pro kapelu. Toto aspoň navazovalo. Dělali jsme si z toho srandu, že by si kluci měli změnit jméno na Dominika. Naštěstí jsme se nesetkali s názorem, že máme divný jméno. Časem si to víc sedne. Teď už to měnit nebudeme.

Překvapilo vás vítězství v národním kole Eurovize?
Strašně. Brečela jsem dojetím.

Co se týče kvality finalistů, byl tento rok opravdu nabitý.
Soutěžily písně různých žánrů, i jejich produkce byly skvělé. Každý song zněl dobře.

Sledovala jsi Eurovizi už v minulosti?
Pořádně jsem ji začala sledovat, když v ní soutěžil Mikolas Josef, který se mnou chodil v Praze do školy, jen byl o rok níž. Pak tam byli Lake Malawi a Benny. Kluci z Norska na to koukají odmalička, u nich je to velká věc. Jedou si tam ve velké produkci semifinále, finále taky a ten, kdo vyhraje, jede reprezentovat zemi.

Co vás vedlo k tomu přihlásit se?
Když jsme spolu Eurovizi sledovali, začali jsme nad tím přemýšlet. Pak jsme se přestěhovali do Prahy a Albert Černý byl jedním z prvních muzikantů, se kterým jsme se začali bavit. Jednou jsme spolu jeli na online koncert Lake Malawi do Brna a samozřejmě na to přišla řeč. Kluci to brali jako pozitivní, mega zkušenost. A vidím to už nyní na finále v Česku, dostali jsme pozitivní ohlasy, přibyli nám fanoušci. Chtěli jsme to zkusit, a kdyby se to nepodařilo, nebortili bychom se z toho.

Máte nějaký song v norštině?
Vůbec. Díky klukům znám určitě víc norských interpretů. Ale norština není vůbec jednoduchá. Kluci mají rádi Popelku, která je známá i v Norsku a teď se tam točila jejich verze.

Dávají kluci do kapely něco z norské hudby?
Popová norská hudba je hodně o synťákách. Možná tím, jaké do songu dávají akordy, jak je skládají, spěje to vše nevědomky k norskému popu.

V kapele vás bylo víc, hrála s vámi ještě jedna holčina. Proč s vámi už nehraje?
Když přišel covid, Jemmě, která hrála na klávesy a zpívala back vokály, ochrnuly ruce tak, že s nimi nemohla vůbec hejbat. Nevěděla, proč. Když jsme se rozhodovali, zda se přestěhujeme do Prahy, Jemma si nemohla ani otevřít dveře. Přestěhovala se zpátky k rodičům a známým, kteří jí pomáhají. Nabízela jsem jim pomoc, chtěla jsem ji v kapele, podílela se na naší hudbě i skladatelsky. Teď už jí je mnohem líp a hraje v Anglii. Pořád jsme blízké kamarádky.

Ale není jediná, kdo prošel vaší kapelou.
Máme třetího bubeníka. Jeden se přestěhoval do Norska, druhý byl Ital, který sem přijel, ale kvůli brexitu a britskému občanství se vrátil do Anglie. Když jsme v Čechách, říkali jsme si, že vyzkoušíme českého bubeníka, když to s mezinárodními neklaplo. Teď máme Vítka Skaličku, který chodí na konzervatoř. Není součástí kapely, ale hraje s námi všechny koncerty, kde potřebujeme bicí. Kapela jsme my tři, co skládáme hudbu. On se k nám přidá, když chceme vědět, jak bude song znít naživo s tím, že mu dáváme prostor se vyjádřit.

Jak se připravujte na klání v Turíně? Jak vaše vystoupení bude vypadat?
Pár týdnů zpět jsme začali plánovat a seznamovat se s týmem. Musíme se rozhodnout, zda chceme mít tanečníky, back vokalisty, ale celkově nás může být na stagi šest. Chceme, aby to vypadalo dobře a autenticky.

Jste si svojí prezentací jistí? Ptám se proto, že naši předchozí reprezentanti měli větší zkušenosti s hraním.
Nikdo na to není připravený. Je to větší, než si kdokoliv dokáže představit. Musíme si to přichystat tak, abychom to pak odehráli na autopilota. Kdyby se mnou někdo zatřepal ve tři ráno, tak abych to automaticky udělala. Chci být naučená, co kdy kde mám dělat a jak zazpívat. Ti, co budou nejvíc připravení, uspějí. Bude to maximální snaha. Je to jiný level, bude to makačka. Teprve teď to začíná. Chceme být opravdu připraveni, abychom si to mohli užít a nepodlehnout stresu.

Pod videem ke studiové verzi písně Lights Off mě pobavil komentář: „Když byly tvým osudem housle, ale hipsteři tě přinutili hrát na kytaru." Váš kytarista hraje normálně na kytaru smyčcem nebo to bylo jen speciálně pro tuto píseň?
Používáme to normálně na koncertech, ale není to po celou dobu. V tracku je kytara i tenhle nástroj. Kytarista si ji vyrobil sám, byl to jeho projekt, když jsme dělali magistra. Bude ji mít na stagi.

Klip k Eurovizi je laděn do tmavších barev s tím, že světla opravdu zhasnou v době, kdy o tom i zpíváte. Byl to váš nápad, nebo produkce?
Chtěli, abychom poslali mood boardy, případně barvy, které bychom chtěli a podobně. Samozřejmě jsme to nechali to na produkci, aby to vypadalo dobře. Nechtěli jsme to růžový a roztomilý, ale spíš temnější. Matyáš Vorda je sám muzikant, takže měl pro to cit a dopadlo to skvěle.

Lidé se shodují, že živá verze zní mnohem líp než ta studiová...
Byla jsem ráda, že to tak lidi cítili.

Nevyčítal ti někdo, že tvoje čeština není perfektní vzhledem k tomu, že jsi žila několik let v zahraničí? A že pojedeš naši zemi reprezentovat s Nory?
Ani ne. Taky mě napadlo, že to lidem bude vadit, ale podle pravidel musí být zpěvák z dané země. Sice nemám perfektní češtinu, ale v krvi mi koluje česká krev.

Zvykli si tady kluci?
Prahu mají rádi, dobře se jim tady žije, mají rádi svíčkovou, učí se česky a jsou rádi, že tu je levnější pivo než u nich. (smích)

Text: Hana Bukáčková, foto: Barbara Matějková (rozhovor), Vojtěch Mervart (Rock for People), archiv Dominiky Haškové
Témata: Dominika Hašková, We Are Domi, Eurovize, Lights Off