ROZHOVOR | Josh Stewart (Gaia Mesiah): Při produkování alba jsem měl filozofii založenou na staré anglické svatební pověře

Vaše kapela se skládá z většiny z žen. Jak se mezi nimi Joshi cítíte? Respektive, máte vůbec šanci si prosadit svou?
Ano, otázka, kterou dostávám často, a jak si dokážete představit, odpověď musí být delikátní a všechny vtipy musí jít stranou. Ve skutečnosti vůbec ale neberu v úvahu pohlaví.  Jsou to moji přátelé a rodina, a to je vše, na čem opravdu záleží. Řekněme ale, že je několik dní v měsíci, kdy musím být opatrnější na to, co dělám nebo říkám... (smích)

Před časem jste vydali album Vlnobytí. Jak vznikalo?
Rozhodli jsme se být spolu v kreativním prostoru s našimi nástroji a prostě dělat písně společně novým a spontánním způsobem. Jakmile jsme našli riff nebo motiv, který se nám všem líbil, prostě jsme se do toho pustili a našli opravdu organickou cestu k melodiím, rytmům a příběhům, které jsme se snažili sdílet. Hlavní věc je, že jsme k tomuto procesu přistoupili spíše jako k tomu, jak jsme chtěli, aby se lidé cítili, když slyšeli konkrétní píseň, a chtěli jsme vytvořit album písní, které mají různé barvy a emoce a které by se dobře přenesly do živého hraní. Chtěli jsme udělat asi devět nebo deset nových skladeb a skončili jsme s jedenácti.

Gaia Mesiah rozvlnila klub Roxy a pokřtila nové album Vlnobytí

Jaká píseň vám dala nejvíce zabrat?
Řekl bych, že Shining nám dala nejvíc práce. Byla to první skladba, kterou jsme pro album skutečně dokončili, a abych byl upřímný, ani jsme nevěděli, jestli se na něj dostane. Ve studiu to bylo opravdu těžké. Ale nakonec to vyšlo opravdu dobře a stalo se dalším oblíbencem proto, že je tak zábavné hrát naživo přepínat mezi rockem 60. let, latino, heavy blues rockovými riffy typu Black Sabbath a zase zpátky, docela cesta.

V čem je deska jiná než předchozí?
Nové album je jiné v tom, že je to první, které jsme si sami produkovali a míchali. Chtěli jsme z tohoto alba něco svěžího, ale pohodlného. Syrové a šťavnaté, ale také silné a živé. Velkou inspirací v tom, jak jsme album psali a jak jsme ho nahrávali, a dokonce i výsledný zvuk byl asi spíš 60. a 90. léta. Velmi "analogový" pocit. Toto album je pravděpodobně nejblíže Ocean způsobem, jakým bylo vytvořeno, ale je to opravdu kus každého alba, které jsme udělali.
Při produkování jsem měl filozofii, která je založena na staré anglické svatební pověře. Pro úspěšný svazek by prý nevěsta měla mít „něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého".  Staré je spojení mezi tímto albem a našimi předchozími, nové je proces, který jsme použili při jeho tvorbě a písně samotné, něco vypůjčeného je styl zvuku 90. let, který jsme použili, a něco modrého jsou kořeny, které pohánějí album, a to je bluesová hudba, kořeny elektrifikované rockové hudby.

Uvažovali jste vůbec nad tím, že byste pro produkci oslovili někoho jiného? Kdy nastal ten moment, kdy jste si řekli: „Ne, tentokrát se o to musíme postarat sami"?
Zvažovali jsme mnoho věcí při přípravě nového alba a nového singlu, který jsme udělali loni na podzim.  Produkoval jsem i jiné věci, ale v minulosti jsme kvůli politice kapely nikdy neuvažovali o tom, že bychom produkovali sami sebe.  Je těžké, když jeden člen kapely musí nosit „šéfovský klobouk".  Od té doby, co jsme se dali znovu dohromady, je náš vztah jiný a ega jsou daleko za námi. Byla to vlastně nejpřirozenější možnost. Předchozí album Excellent Mistake nebylo ve skutečnosti „produced", jen jsme udělali nějaké písničky a šli je nahrát.  U alba Vlnobytí jsme se intenzivně věnovali zvuku a celé produkci. Koneckonců, kdo nás zná lépe než my?

Když jste si teď album sami produkovali, vnímáte třeba písně jinak, než na zbylých deskách? Svým způsobem víc jako „svoje děti"?
Ne, vůbec ne, jsou stejné jako všechny ostatní.  Být producentem je zde v Česku často nepochopená věc.  Stejně jako mastering engineering. Mnoho takzvaných nahrávacích inženýrů si myslí, že jsou také producenty a masteringovými inženýry. Tam, kde je realita, je producent spíše filmový režisér a hudební psycholog.  Jde o to vidět album nebo dílo jako celek, a pak pracovat s kapelou, hudbou a zvukem, abychom toho obrazu nebo výsledku dosáhli.  Takže jako hudebníci to bereme jako proces, a přestože všichni máme své oblíbené písničky, které hrajeme živě z nového alba, všechny naše písně jsou naše děti a všem jim dáváme stejný respekt.

Kdyby vás někdo poprosil, šli byste i do produkce cizí desky?
Ano, jistě. Vlastně v tuto chvíli osobně pracuji na několika nových věcech. Jednou z nich je Eva Vargo, která je opravdu velmi talentovanou zpěvačkou, skladatelkou a spisovatelkou.  Připravuji pro ni EP.  Já a Vojta Douda (ex bubeník Krucipüsk) pro ni také nahráváme drum and bassové skladby. Také produkuji svůj vlastní „experimentální heavy modern metal melodic projekt The aNORMALz s velmi talentovanou a originální zpěvačkou Petra "GyGy" Gyongyosi (ex 5 o'clock Tea atd.). A ještě jednu nebo dvě další věci, které nyní nemohu zmínit. Jsem otevřený pomoci komukoli produkovat jeho hudbu, pokud je v tom dobrá chemie.

Novinku jste nahrávali ve studiu Propast Petra Jandy. Proč jste zvolili právě to?
Má úžasný mixpult, silnou pozitivní energii a Petr je úžasný. V Austrálii byl mnohokrát, takže jsme se okamžitě spojili a nyní jsme dobří kamarádi. Nahráli jsme tam většinu alba a vznikl tam živák Království. Bylo tam pár  akustických kytar, na které jsme jednoho dne začali s Katkou jammovat. Marka se přidala k nám zpívající uvolněnější verzi melodie a pak se přidala Míša s perkusemi. Užili jsme si tolik legrace, že jsme se rozhodli, že si to přehrajeme znovu a nahrajeme to a vložíme do alba jako bonusovou živou skladbu. Bylo to zcela spontánní a neplánované.

Spolu s albem jste vydali fotohistorickou knihu, která mapuje vaši kariéru. Jak dlouho jste ji dávali dohromady a kdo se na čem podílel?
Trvalo tři měsíce, než jsem to dal dohromady. Rozhodli jsme se jako kapela, že by bylo zábavné udělat společně "starou školu" komiks nebo knihu stylu divadelního programu naší doby. Máme z toho opravdu radost. Je k dostání zatím jen v omezeném počtu a pouze na našem e-shopu nebo na koncertech.

Obsahuje i vzpomínky, které se vám vryly do paměti. Mohli byste našim čtenářům nějakou vypíchnout a třeba je tak nalákat ke koupi?
Haha, jen jednu? Páni. Moc mě baví, co tam píše naše bubenice Misha.  Je to historická časová linie každého kroku kapely od začátku. A při čtení si myslím, že jsme si všichni uvědomili, kolik jsme toho zapomněli. V tomhle je Misha skvělá, je to naše historička. Vše drží v hlavě.  Celá kniha a každá fotografie vzbuzuje tolik vzpomínek.

Zpracovala: Andrea Štipčáková, foto: archiv Gaia Mesiah
Témata: Gaia Mesiah, Josh Stewart, Vlnobytí, Petr Janda, Propast