ROZHOVOR | Kryštof Mašek: Rozhodnout se, zda odejít od Mekyho a zkusit to u Vypsané fiXy, bylo strašný

Pocházíš z muzikantské rodiny, táta je basák. Vedl tě odmala k hudbě, nebo sis ji našel sám? Byl pro tebe vzor a chtěl jsi sám na vlastní kůži něco obdobného zažívat?
Táta, Petr Mašek, prodával v hudebninách Fokus v Grossmanově pasáži na Václaváku. Vždy po (základní) škole jsem za ním upaloval a trávil tam s ním čas až do zavíračky. Byl jsem v prodejně, kde byly samé kytary a baskytary. To bylo moje dětství. Byl strašně ukecanej. Naproti prodejny byla kavárna, kde pořád vysedával, kouřil a kecal s kámoši, kteří tam za ním často chodili. Tam jsem poznal strašně moc muzikantů. Hodně lidí z branže mě zná jako malýho prcka, jak jsem tam za nimi chodil. Postupně jsem začal vnímat nástroje a muziku obecně. Měl jsem oblíbené vzory jako Flea z Red Hot Chili Peppers. Ty jsem hodně sjížděl. Ve třinácti mi táta koupil basu, kterou měl přímo Flea. Doma jsem si pouštěl písničky a furt je hrál dokola. Když jsem nevěděl, jak něco zahrát, tak jsem šel za tátou, aby mi to vysvětlil.

Vypsaná fiXa na Artparkingu rozhoupala auta a přivezla skvělou atmosféru

Poslouchal jsi kapelu Circus Praha, ve které táta hrál?
Pravdou je, že jako malej jsem tátovo hraní moc nevnímal. Vnímal jsem hlavně to, že byl neustále někde pryč, i na prázdniny jsme jezdili bez něj. Skoro každý den totiž někde hrál. Táta byl dobrej muzikant a nehrál jen v kapelách. Když se v Česku objevily první muzikály, hrál s živou skupinou i v nich. Cirkus Praha byl ale jeho srdeční záležitostí. Bohužel se po několika letech Bradley Stratton (zpěvák a kytarista) odstěhoval zpět do Ameriky a tátovi v roce 2002 našli nezhoubný nádor na mozku. Ten mu odoperovali, všechno bylo v pohodě, přestal ale aktivně hrát. Až poté začal prodávat v hudebninách, kam jsem za ním chodil. S tátou jsme si tam hodně povídali. Takhle zpětně jsem se dostal k Cirkusu Praha a stal se z něho takový můj Svatý grál.

Márdi mi prozradil, že máš hodně bas. Můžeš prozradit, kolik?
Jsem hrozný. K nástrojům si udělám citovou hodnotu, potom se jich nechci zbavit a sbírá se to samo. Otec byl pravej opak. Nástroje furt střídal. Já jsem prodal jednu jedinou basu, jinak jsem si všechny, který jsem si koupil, nechal.

K ní jsi neměl citovou vazbu?
Nebyl to dobrej kousek a za peníze z prodeje jsem si koupil lepší. Aktuálně jich mám šest, sedm. Mám některé rozpůjčené, nechci, aby nástroje leželi v koutě. Basu tak má Honza Horáček, multiinstrumentalista od Mekyho, další má zas doma kamarád. Jednu mám připravenou ve futrálu na koncerty, další pověšenou na zdi, s ní doma cvičím…

To aby sis psal pomalu seznam, kdo má jakou basu půjčenou. Pokud se nepletu, tak ty jsi tátu v Circus Praha zastoupil v roce 2017. Jaký to byl pocit?
To bylo skvělý! Vždyť k tomu mám citový vztah. Poprvé jsem s nimi hrál dvě písničky už v roce 2013. Bradley sem dojížděl z Ameriky co dva roky, v roce 2015 jsem s nimi odehrál celý koncert a v roce 2017 další. To jsem tehdy začínal u Mekyho, nebyl jsem ještě otrkanej, bál jsem se, protože tam hráli skvělí muzikanti. Bradley spolupracuje se světovými muzikanty. Honza Ponocný, to je sama o sobě legenda a Tomáš Brožek je pan bubeník, konzervatorista, který má vytříbenou techniku. A já ucho mezi nima. Navíc ještě basa po tátovi, to je nezadatelný. To jsem tam spíš imitoval, než abych ho tam nahrazoval.

Klaksony zněly Pražskou tržnicí. Vypsaná fiXa rozjásala své fanoušky

Co říkáš na rčení, že basa tvrdí muziku?
Rozhodně, bez basy to není ono. A u FiXy to platí tuplem. Má postavený písničky, kde je basy strašně moc. Například v písních Darling, Stereoid kapela přestane hrát a jede tam ta basová linka, než to Márdi nažene.

Jak ses vlastně dostal k Fixe? Prý jsi jim kdysi dělal záskok za záskoka… Je to tak?
Dělal jsem záskok Aleši Zenklovi, který hrál u Mekyho a zároveň u Fixy v době, kdy si dal pauzu Mejn. Když nemohl, tak jsem ho zaskočil, byl jsem jeho dabér.

Rozhodoval ses dlouho mezi tím, zda dál hrát s Mekym, nebo nově naskočit do rozjetého vlaku za Mejna ve FiXe?
Bylo to strašný. Volal jsem asi 120 lidem. I těm, co nemají s muzikou nic společnýho. Je zajímavý, jak se názory lišily. Třeba šedesátníci říkali, ať jdu hrát do FiXy, a mladí mi naopak radili, ať zůstanu u Mekyho. Nejedl jsem, nespal, byl jsem ve stresu, nechtěl jsem zklamat ani jednu stranu. Zároveň to nešlo skloubit, musel jsem se fakt rozhodnout. Hodně lidí mi říkalo, ať si sepíšu klady a zápory. Meky mi dal hodně, profi přístup, ale u Fixy je to úplně jiná energie a navíc se můžu na tvorbě aktivně podílet.

Na Márdim je dobrý, že si nedělá moc hlavu s playlistem...
Teď se snaží kvůli mně. Jsem za to šťastný, i když to občas změní. Ale tehdy, když jsem s nimi hrál poprvé před šesti lety, přijel jsem vlakem do Pardubic a poznal jsem je osobně až v autě, když mě nabrali na nádraží. Jeli jsme na koncert do Karviné. Bez zkoušky. Od čtvrtý písničky už playlist neexistoval. Ani jsem nemluvil, jen se klepal, jak to dopadne. Písničky stříleli od boku. První zkoušku jsem měl s klukama až teď, po devíti koncertech. Je to fakt šílený.

A nebylo lepší, když tě tímto způsobem hodili do vody?
Ne. Není to standardní postup. (smích)

Naskočí ti vždycky, co máš hrát?
Většinou to naskočí zavčasu. Teď, když má Márdi playlist, vím, co se bude hrát, mám čas si to vybavit. Což v Karviné třeba nebylo, neřekl ani slovo a začal hrát. Teď to bylo jednodušší v tom, že byly streamy a ty tě nutí něco říkat. Dřív to nebývalo.

Za sebou máš řadu zkušeností z jiných kapel. Ale byl jsi přímo fanouškem FiXy?
Před čtyřmi lety jsem si doma říkal, že by bylo stejně hezký, kdybych s tou FiXou jednou hrál. A fakt se to povedlo, což je hustý. FiXu jsem cíleně neposlouchal, ale moje sestra ji naopak měla puštěnou pořád. Jako malej jsem ji slyšel neustále z druhého pokoje z magneťáku. Což je poloviční úspěch, když to máš naposlouchaný, znáš formy písní, tak to naskočí snáz. Nebyl jsem cílený fanoušek, nikdy jsem to nevyhledával, nikdy mě to neuráželo. Byly písničky, které se mi líbily hned, jako třeba Antidepresivní rybička. Stal se z toho kult, kdy všechny holky musely mít kérku s rybičkou… Každá druhá ji má, to nevíš? Co jsi to za fanynku? (smích)

Byls jejich jediná volba, nebo jsi byl součástí výběrového řízení?
Co vím, původní plán byl, že se najdou dva tři lidi, kteří s nimi budou hrát rok a pak si vyberou, aby to fungovalo i po lidský stránce. Moje jméno snad bylo jediné, na kterém se shodli všichni, ale báli se, že nebudu chtít od Mekyho odejít. Řekl jsem jim, že do toho půjdu, zahrál s nimi první stream a bylo to.

Ty ses doma našprtal jejich písničky?
Čtrnáct dní jsem šprtal hodně. Něco jsem měl naposlouchaný, něco jsem si pamatoval, ale přeci jenom to bylo 6 let, co  jsem s nimi nehrál a mezi tím vydali tři desky. Nebylo to úplně easy. Byl jsem naučený od Mekyho, že vždy zavolal, ať se naučím určitou písničku. Naučil, zahrál, všichni byli spokojený a jelo se domů. V životě se mi nestalo, že bych něco nezahrál. Možná je to tou disciplínou, štěstím…

K FiXe jsi naskočil na první letošní autokoncert, když nepočítám o den dříve stream. Jak moc ti hraní během karantény chybělo?
Chyběl mi kontakt s muzikanty, kamarády. Když jsme hráli pro auta v Holešovicích a šli jsme na stage, auta začala blikat, troubit. Uvědomil jsem si, že mi strašně chyběla zpětná vazba. Není nad pocit, kdy na tebe lidi čekají a těší se, až jim zahraješ. A to, že jsou v autech, jsem nevnímal. Jen jsem věděl, že tam jsou lidi a že nás chtěj. A koncertů je konečně zas hodně. Naštěstí se mi to daří kloubit s prací.

Čím se živíš?
Už třetím rokem dělám v jednom kině produkčního a baví mě to. Díky kinu jsem přežil covid. Předtím jsem dělal v hudebninách, kde jsem dělal produktového manažera přes bubny. Prodával jsem je osm let.

Bubny? Proč ne basu?
Hrál jsem v jedný kapele, která se jmenovala The Pure. Nabrali jsme kytaristu, který měl celkem vysoké postavení v kytary.cz a řekl mi, že hledají specialistu. Nevěděl jsem o tom vůbec nic, ale šel jsem do toho. Dělal jsem to asi dva roky při škole. Pak mě chtěli na fulltime, což jsem časově nemohl, tak jsem odešel do Music City. Tam opravdu započala moje bubenická prodejní kariéra. Na bubny zahraju základní rytmy, ale nikdy bych o sobě neřekl, že jsem bubeník. Pracoval jsem tam šest let a bylo to skvělý. Poznal jsem tam spousty skvělých lidí. Moc rád na toto období vzpomínám.

Jedním z koncertů u Mekyho byl i koncert ve vyprodané O2 v rámci jeho oslav narozenin. Jak sis to užíval?
Byl to takový peak v kariéře u Mekyho. Měl jsem trému, jelikož se ten koncert nahrával na DVD, ale po prvních tónech to ze mě, naštěstí, opadlo. Meky si tam pozval muzikanty, kteří hráli například v kapele s Paulem McCartneym. Byla nesmírná čest je poznat. A zahrát si s nima v Londýně. Prošel jsem si tehdy Abbey Road od sklepa až po půdu. Meky mi toho hodně dal a jsem mu za spoustu věcí vděčný.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv
Témata: Vypsaná fiXa, Kryštof Mašek, Petr Mašek, Circus Praha, Meky Žbirka, Smrtislav