ROZHOVOR | MIKOLAS: V Japonsku neexistuje hate kultura. Druhé album chci vydat ještě letos

Mikolasi, podepsal jste kontrakt s japonským labelem. Oslovili oni vás, anebo to bylo naopak? V čem je vlastně podpis smlouvy se zahraničním labelem dle vás důležitý? Co vše vám přinese?
Vyjednávání v Japonsku trvalo snad nejdéle, co jsem za svoji kariéru zažil. Podepsal jsem tam licenční smlouvu mezi mojí nahrávací společností a tou jejich. Bylo to poprvé, co vyjednávání inicioval agent. V Japonsku se hodně hraje na tzv. „middle many“. Tedy lidi, kteří se zaručí za jednu i druhou stranu. Po tom, co tam organicky uspěl song Lalalalalalalalalala, přišli agenti a oslovili obě strany. Co smlouva přinese, je zastoupení na lokálním trhu v rámci výkonů nahrávací společnosti, a pro trh tak specifický jako je Japonsko, je to klíčové.

Mikolas Josef interview: Do školy už nikdy v životě nevlezu, leda ji podpálit

Domluva probíhala na dálku, anebo jste musel vyrazit přímo do Japonska?
Domluva probíhala osobně i na dálku. Jednalo se o několik schůzek s agenty, kteří dorazili do Milána, kde se nejdřív setkali s mým business partnerem a meeting byl velice dlouhý. Ptali se na spoustu detailních otázek o mně, jak pracuju pod tlakem, i třeba jestli piju alkohol a podobně. Až poté se sešli i se mnou a následovala hodně podobná schůzka. Pak se jednalo skoro jeden rok, a pak až se podepisovalo.

Do Japonska jste vyrazil i kvůli propagaci zmíněné japonské verze písně Lalalalalalalalalala, na níž jste spolupracoval se SKY-HIem. Jak ke spojení došlo? Bylo to na popud labelu, nebo jste se dohodli mimo něj?
Se SKY-HIem jsem měl interview krátce po tom, co jsme podepsali s Avexem (nahrávací společnost v Japonsku, pozn. red.). Je tam velice vlivnou a známou osobností, má svůj vlastní rádio i TV program, a právě tam jsme se potkali. No a jemu se Lalalalalalalalalala moc líbila. Když hrál ten song, tak na něj tancoval, znal celý text a opravdu tím songem žil. Když potom přišla diskuze s labelem na téma, kdo by měl být na feature pro japonskou verzi, tak rozhodnutí za mě bylo poměrně jednoduché.

Na studio session jste už tedy letěl do Japonska?
Přesně tak. Nemám rád posílání si vokálů na featy mailem. Občas to funguje, ale fakt hodně málo. A hlavně, člověk se okrade o ten thrill a já miluju studio sessions, z každý - oba artists nebo producenti nebo songwriteří můžou hodně vzít a je to zkušenost, která vždycky prohloubí vztah.

Jak je vlastně možné, že song Lalalalalalalalalala v Japonsku tolik vystřelil?
Já bych vám to hrozně rád řekl, ale upřímně, prvotní úspěch Lalalalalalalalalala v Asii nebyl vůbec v mojí režii. Prostě jsem jen vydal song. Občas to je jediný, co stačí. V Asii k tomu tenkrát neproběhl žádný marketing. Pamatuju si, že asi po dvou letech od vydání najednou začaly být všechny komentáře pod klipem na YouTube v japonštině. Pak jsem objevil, že nějaký japonský YouTube kanál dal ven Lalalalalalalalalala s japonskými titulky, a to video nasbíralo miliony views. Po tomhle repostu se track chytl na TikToku v Číně a v Japonsku, převážně v dance komunitě, no a pak to běželo.

Mohou se fanoušci v budoucnu těšit na více skladeb ve spojení s umělci z Japonska?
Ano, už jsem tam byl na několika koncertech místních artists, které sleduju, a už se o tom bavíme.

RECENZE: MIKOLAS je továrnou na hity. Debutem ONE roztancuje i rozněžní

Co vlastně vy a japonština? Zvládl jste už během svého pobytu nastudovat nějaká slovíčka?
Pár jsem jich pochytil, rád se učím jazyky. Co se týče jejich stylů psaní, tak to už je něco jiného. (smích) To je poměrně komplexní záležitost. Naučil jsem se přes appku v telefonu základy a občas jim sem tam něco rozumím.

A co zpívání v japonštině? V minulosti se už několikrát stalo, že interpret nazpíval skladbu v cizím jazyce, ačkoliv ho vlastně vůbec neuměl, naučil se pouze slova…
Dokonce na Lalalalalalalalalala  občas v japonštině doubluju SKY-HIe. To je ale asi tak maximum mých aktuálních schopností. (smích)

Jaké další aktivity vás v Japonsku čekají (respektive je máte za sebou)?
Čeká mě tam vydání několika dalších songů, a pak koncert.

Liší se tamní fanoušci nějak od českých?
Zásadně. Japonští fanoušci se liší od všech na světě. Jako první, v Japonsku nedostanete na nic negativní komentář, je to, jako kdyby tam neexistovala „hate“ kultura. Aspoň já jsem se s tím zatím nesetkal. To je krásné, cítíte díky tomu mnohem větší kreativní svobodu.
SKY-HI mě pak vzal na jeho halový koncert a já nevěřil tomu, co jsem viděl. Na začátku poprosil dvacet tisíc lidí v hale, aby nepoužívali telefony. Za dvouhodinový koncert ten telefon nevytáhnul ani jeden člověk. Když hypoval a řekl například: „Teď dejte ruce nahoru“, tak je dal nahoru úplně každý, kdo v té hale byl. Co mě ale dostalo nejvíc bylo, když měl mezi písničkami proslov. Během toho, co mluvil, tak nikdo v celé hale neřekl ani slovo. Nikdo by si nedovolil mluvit přes jiného člověka. Je to opravdu jiná kultura. Mohou se ale pro nás zase jevit jako malinko víc plašší nebo tišší. Vysvětlovali mi, že například potlesky jsou v Japonsku kratší, protože obecenstvo nechce přílišně narušovat program, tak aby se mohlo skončit přesně na čas. Zakládají si na dochvilnosti. 

Zvládl jste se během svého pobytu podívat i jinam než do Tokia? Trochu zemi procestovat? Co by případně podle vás Češi při návštěvě rozhodně neměli opomenout?
Jako první doporučuju návštěvu Japonska naprosto všem. Je to úchvatná země. Určitě si to dopředu prostudujte, kam jet a co vidět, je toho opravdu spousta. Skvěle vaří, všude vás něco překvapí. Velkou většinu času jsem zatím strávil v Tokiu. Ale i o Tokiu se říká, že je potřeba čtrnáct dní na to, aby si ho člověk prošel. Během poslední návštěvy jsme během volného dne vyrazili do Kjóta a tam mě to skutečně uchvátilo. Zatímco Tokio žije čtyřiadvacet hodin denně, Kjóto je zenová oáza klidu. Přeju si toho procestovat víc, zatím jsem to většinou já, kdo se ptá ostatních ohledně rad toho, co dělat v Japonsku. (smích)

LIVE: Mikolas Josef splnil, co sliboval. Ve Foru Karlín rozbalil svou show

Když se z Japonska přesuneme zpět do Česka. Jaké vás teď v tuzemsku čekají aktivity?
Mám teď na programu vydat druhé album. To je u mě poměrně nezvyk, většinou jsem nevydal víc než dvě písničky za rok, takže vše se teď točí kolem toho. Pak se plánuje koncert a spuštění nového merche. Takže program bude nabitý.

Loni jste vydal debutové album, které se těší vesměs pozitivním ohlasům. Pomáhali vám s ním producent Rob Grimladi, který pracoval s BTS, či Chris Lord-Alge, jenž má na kontě spolupráce s Green Day, P!nk či Bon Jovi. Jak se k nim kluk z Česka dostane?
Chce se to toho nebát a prostě jim napsat. Lidé častokrát jdou, poslechnou si vaši práci, a pak buď odpoví, nebo ne. Robovi jsem napsal email, protože mě bavil jeho zvuk na nahrávce Butter od BTS. Odepsal mi s tím, že ho baví můj zvuk a dali jsme to dohromady. Baví mě sledovat tu hru, kdo napíše zpátky a kdo ne. Proč to nezkusit?
Jednou jsem takhle napsal producentovi od Michaela Jacksona, který dělal song Black or White. Jmenuje se Bill Bottrell. Black or White je jedna z mých all time oblíbených popových nahrávek a nemohl jsem si pomoct. Vtipné je, a to se dlouho nevědělo, že Bill je dokonce ten, kdo na té nahrávce rapuje. Jednou mu nějaký magazín napsal, aby jim poslal kontakt na toho „černýho rapera“, kterej se objevil na songu Michaela Jacksona, kterýho hledala celá Amerika, kdo to je. Bill šel, založil si fake email a chvíli se bavil tím, že celou Ameriku trollil a vydával se za rapera, pro kterýho si vymyslel jméno L.T.B. což znamenalo - Leave it to Beaver. (smích) A to bylo, když byl Michael na vrcholu. Tak jsme se o tom bavili, je to skvělej týpek. Lidi vás často překvapí svojí skromností.

Zmínil jste druhé album. Momentálně vydáváte singl Samba. Bude jeho součástí?
Singl Samba vychází jako první ochutnávka z připravovaného alba č. 2 a ano, bude jeho součástí.

Prozraďte nám něco o Sambě...
Součástí jejího poselství je téma, které se dotýká mnoha lidí a dětí, věnuji ji samoživitelkám a samoživitelům. Není to jen okrajové téma a zaslouží si pozornost. Pokud byste se chtěli dozvědět absolutně vše o Sambě, o tom, jak vznikala, jak tvořím hudbu, tak se vše dočtete v mém prvním vydání magazínu Empire. Stačí mi poslat na Instagram do zprávy email a následně vám přijde první vydání tohoto magazínu o mně se spoustou zajímavostí a fotek. Kromě procesu vzniku Samby tam otevřeně popisuju svou cestu zpět k Eurovizi, odpovídám na otázky fanoušků a další zajímavosti.

Dočkají se fanoušci druhé desky ještě v letošním roce? Je už hotová?
Já doufám, že ano. Ale co určitě můžu slíbit, je termín mého koncertu. 14. listopadu 2025 vystoupím ve Velkém sále pražské Lucerny, vstupenky na koncert jsou již v prodeji.

Text: Andrea Štipčáková, foto: archiv MIKOLASE
Témata: MIKOLAS, Mikolas Josef, Japonsko, Avex, Samba