RECENZE: MIKOLAS je továrnou na hity. Debutem ONE roztancuje i rozněžní

MIKOLAS

ONE

Skladby:
Sophia, Hey Rose, Lalalalalalalalalala, Boys Don't Cry, Delilah, Please Don't Go, Who Am I, Lullaby, Never Get Over You, Boys Don't Cry - Acoustic From Paris, Delilah - Summer Version

11 skladeb / 28:49 min

Vydavatel: Vivienne Records

Na debutové album Mikolase Josefa, který nově vystupuje pouze pod křestním jménem MIKOLAS, jeho fanoušci dlouho čekali. Muzikant, který se do povědomí veřejnosti dostal díky své účasti na Eurovizi, kde publikum roztančil písní Lie To Me a získal pro Českou republiku historicky nejlepší výsledek, na něm pracoval dlouhých šest let. Vznikalo přitom hned na několika místech, konkrétně v Tennessee v USA, v Kanadě, Rakousku, Itálii a samozřejmě i v tuzemsku. Zároveň na něm zpěvák spolupracoval s několika zvučnými jmény. Vypíchnout můžeme producenta BTS Roba Grimaldiho nebo pětinásobného držitele Grammy Chrise Lorda Algea, který se podílel na nahrávkách Prince, Green Day, P!nk nebo Bon Jovi.

Mikolas Josef interview: Do školy už nikdy v životě nevlezu, leda ji podpálit

V celkem devíti skladbách (respektive jedenácti, přičemž jedna je akustickou verzí písně Boys Don’t Cry a druhá letní verzí Delilah) ukazuje MIKOLAS, kam se od hitu Lie To Me, který se mimochodem na desce nenachází, posunul. Hudebník na něm kombinuje pop s elementy rocku a trapu a dává najevo, že v budoucnu o něm bude ještě hodně slyšet.

Odvážné beaty a energické tempo

Pojďme ale k albu samotnému. Desku otevírá track Sophia, který svým rychlým tempem posluchače okamžitě vtáhne. Škoda jen hlasového efektu, který v tomto případě písni spíše škodí a odvádí pozornost od Mikolasova přirozeného hlasu, jenž je jednou z největších předností jeho tvorby.

Podobně energické jsou i songy Lalalalalalalalalala, který MIKOLAS na album zařadil na přání japonského labelu Avex, s nímž podepsal v roce 2023 smlouvu, a Who Am I s údernými beaty a sebevědomými texty, které nejspíš splňují vše, co od dance popu očekáváme. Zpěvák jimi dokazuje, že moc dobře ví, jak vytvořit popový hit. Zatímco první zmiňovanou píseň už vydal jako singl, druhou by mohl z fleku poslat do rádií a jistě by s ní slavil nemalý úspěch.

Hey Rose překvapí na první dobrou svým kytarovým riffem, který je základem celé písničky a s Mikolasovým hlasem tvoří velmi působivé duo. Ačkoliv hudebně nepřináší nic složitého, je to rozhodně vítaná odchylka od aranží zbytku písniček na albu, a dokážeme si představit, že velmi dobře bude fungovat i na koncertech.

MIKOLAS boduje i v jiných disciplínách

MIKOLAS se v minulosti držel především toho, o čem věděl, že funguje - tedy tanečních písní na pomezí popu a elektronické hudby, které mají chytlavou melodii a tryská z nich energie. Na ONE však ukazuje, že umí vystřihnout i povedené pomalejší kousky, jako je například Please Don’t Go. V písni si vystačí pouze se svým hlasem, kytarou, sborovými vokály a emotivním textem, v němž se vyzpívává z nevydařeného vztahu.

Podobně povedenými skladbami jsou i Lullaby, která dostává svému názvu - skutečně působí jako ukolébavka, a Never Get Over You. Tady jako by se MIKOLAS inspiroval Edem Sheeranem, jehož tvorbu píseň připomíná.

Starší písně v nových aranžích

Singl Boys Don’t Cry pustil MIKOLAS do světa rok před vydáním desky. Na ONE ho ale představuje v novém kabátě, a to v akustické verzi z Paříže. Zpěvákovi opravdu sluší a k myšlence, kterou se písní snaží předat, se možná hodí více. Text, který bojuje proti očekávání a předsudkům, jímž musí muži čelit, zní v klavírní aranži ještě naléhavěji a emotivněji.

Mikolas Josef zahrál v pražské Roxy a fanoušci šíleli nadšením

Dvou verzí se dostalo i roztancované Delilah, která posluchače vrátí do zlaté éry dance popu zhruba před deseti lety. Produkcí totiž připomíná hity Aviciiho. A zřejmě nejde o náhodu. MIKOLAS totiž na albu spolupracoval s jedním z nejvýraznějších anglických mix inženýrů Kevinem Graingerem, který se na nahrávkách Aviciiho podílel. Ze svižného textu se možná kde komu zatočí hlava, ale jak originální taneční, tak lehčí letní verze Delilah, která album uzavírá, jsou povedenými kousky.

MIKOLAS album jde s trendem a většina skladeb na ONE tak se stopáží nejde nad tři minuty. V některých případech je to možná škoda, věříme, že by muzikant zvládl posluchače udržet i u krapet delších skladeb. To je však naše jediná výtka. Summa summarum je album velmi zdařilým debutem plným chytlavých písní, které s příchodem letní sezóny jistě uslyšíme na mnoha akcích.

Text: Lucie Všianská, foto: Vivienne Records s.r.o.
Témata: MIKOLAS, Mikolas Josef, ONE, recenze, pop, dance pop