ROZHOVOR | Protheus: Měl jsem už dost kopáků a metalových riffů, chtěl jsem si dělat muziku po svém

Není výjimkou, že kapela vygeneruje úspěšného sólistu (Arakain - Brichta, Kreyson - Láďa Křížek ve světě Black Sabbath - Ozzy Osbourne), ale často to znamená pro původní sestavu problém. Jak to zvládáte v Dymytry?
No... To je zajímavá otázka hned na začátek. My jsme se s Dymytry dohodli, že jim nebudu bránit v zahraničních aktivitách a oni nebudou bránit mně. Samozřejmě některá ega to dávají lépe, jiná hůř. Každopádně věřím, že si to všechno sedne a že to bude super jízda. Kdokoliv přijde na náš koncert, musí vidět a cítit, že na stagi jsme pořád stejná mašina.

Viděl jsem tři tvoje klipy, řízné Řekni mi proč, rockovou baladu Závislosti a téměř poprock (v tričku Dymytry!) Poločas. Byla tahle žánrová pestrost záměrem?
Ani ne tak záměrem, jako spíš výsledkem. Dělám si, co chci, píšu podle nálady, nemusím nikomu nic dokazovat. Jednou je mi veselo, jednou smutno... No, a triček Dymytry mám za těch dvacet let, co jsem jejich frontmanem, spoustu.

Protheus hrál v Plzni písně, které má rád. Předskakovali mu Loco Loco

Byl jsi překvapený velkou návštěvností a ohlasem svého prvníno samostatného turné na podzim roku 2022?
Doufal jsem, že to turné bude úspěšné. Udělali jsme pro to maximum a lidi přišli. Samozřejmě hodně z nich se přišlo podívat, jak vypadám bez masky. Ale věřím, že jsme lidi dostali na svoji stranu a že můj projekt vnímají jako silnou kapelu, co má budoucnost.

Je to asi otravná otázka, ale položit ji musím - proč ses rozhodl pro paralelní sólovou dráhu, co ti přináší?
Za těch dvacet let v Dymytry už jsem měl tak nějak dost kopáků a metalových riffů a chtěl jsem si začít dělat muziku po svém. S trochu větším citem. A taky malinko míň tlačit na pilu, protože to se v Dymytry dělalo vždycky ultramaximálně. Potřebuju si odpočinout, abych se pak zase mohl v plné síle vrátit dělat metal.

Jsou tvoje sólové aktivity pro jiné posluchače, než jsou fanoušci Dymytry?
Na tohle existuje jednoduchá odpověď... Nejsou žádní „jiní“ fanoušci. V podstatě všechny rockové kapely se dělí o stejnou partu fanoušků. Třeba extrémních pravověrných metalistů je fakt pár. Osmdesát procent rockových fans máme všichni stejný. Pak je tu samozřejmě popík, ale ten vlastně vyhraněné fans nemá. a pak zbývá skupina lidí, kteří nechodí na nic.

Bude těžké skloubit termíny hraní s Dymytry a tvoje vlastní? Na zahraniční turné Dymytry prý nepojedeš, jak to spoluhráči nesou?
Když bude vůle a snaha si vyhovět navzájem, bude to řešitelný. To je hlavně o egu, a to bohužel ne všichni umíme krotit. Zahraniční aktivity pro mě nejsou. Řekl jsem to klukům jasně. Odjeli jsme společně tři měsíce po Německu, Rakousku a Švýcarsku a já pochopil, že to pro mě není. Kluci samozřejmě mohli říct „ty jo, radši do toho nepůjdem, protože to je hodně tenkej led a mohlo by se všechno posrat“, ale ego je silnější a rozhodli se jít za svým zahraničním snem. Se vším, co to s sebou přináší. A já to respektuju.

Jak se ti podařilo sehnat tak kvalitní kluky do kapely?
Celý ten projekt jsme začali s Fildou Literou z Komunálu a postupně se k nám přidávali další muzikanti. Věděl jsem, že chci profíky, aby ta kapela hrála a vypadala prostě skvěle. A měl jsem kliku, že mi kluci od začátku věřili a doufám, že stále věří. A musím říct, že moje kapela fakt hraje a vypadá úžasně. Bejt ženská, jsem z nich hotovej třikrát za koncert.

Prý jsi v minulosti koncerty zpestřil písněmi Jiřího Schelingera. Jaký máš k němu vztah? Budeš v tom pokračovat, případně vytáhneš další covery?
Mám rád Jiřího Schelingera a mám rád Aleše Brichtu, takže logicky jsem šáhnul po pecce, kterou zpívali oba. Zahráli jsme taky něco od Komunálu. Prostě, aby se lidi bavili. A v tom budeme pokračovat.

Jaký je to pocit vystupovat bez masky? A nechystají něco takového alespoň na čas po vzoru Kiss také Dymytry?
Je mi letos čtyřicet a musím říct, že na masky a metal už začínám bejt starej. Prostě už to cítím jinak. K Dymytry masky patří a já to beru jako součást svojí práce a prezentace. Ale věř mi, že jsem tu masku rád sundal. Holt už mi není dvacet.

Tvůj sólový debut má název Závislosti, na čem jsi nejvíce závislý?
Teď už jsem závislý jen na životě. Moc chci žít a vychutnávat život. Je to tady na naší planetě super. Jen se člověk musí naučit ignorovat určitý hloupý návyky naší civilizace. Taky jsem závislej na svojí rodině. V minulosti jsem si prošel závislostí na lecčems, ale to už jsou díky bohu dávný vzpomínky.

Líbí se mi, že se některé tvé texty vyjadřují ke společenským otázkám (Řekni mi proč, Bude nás slyšet...). Sleduješ politickou situaci v Česku, jak jsi spokojený se současnými poměry?
Já jsem spokojený se svým životem. Mám rád svoji práci a snažím se fungovat v systému, kterej jsme si jako lidstvo nastavili, i když ho považuju za naprosto zhovadilej. A je úplně jedno, jestli to je u nás, kde se ve vedení střídá jeden pitomec a zloděj vedle druhýho, nebo na úrovni planety. Je potřeba si udělat svoji malou vnitřní oázu radosti ze života a kašlat na hovadiny, lži a propagandu.

Už se připravuješ na show Dymytry v O2 areně, nebo máš plnou hlavu své sólové kariéry?
Já takhle nepřemýšlím. Když je potřeba chystat se na koncerty Dymytry, makám na sto procent na tom. Když je potřeba dělat na sólovce, dělám na sto procent na ní. Když je potřeba dělat vědu (věnuju se výzkumu ochrany lesa proti suchu na Lesárně na ČZU v Praze), tak dělám vědu. Až přijde čas chystat se na O2 arenu, tak se budu chystat na O2 arenu.

Jak bude vypadat playlist tvých nejbližších koncertů a na co se na nich nejvíce těšíš?
Bude velmi podobný podzimní části tour. Zahrajeme celou desku Závislosti, pár coverů a přibude jeden novej singl, který jsme právě dokončili. A na co se nejvíc těším? Na lidi, na komunikaci s nima. Na radost z muziky. Na celej ten cvrkot kolem. Prostě sex, pivo a rokenrol, bejby.

Text: Roman Jireš, Tomáš Rumler, foto: archiv Jana Macků
Témata: Protheus, Jan Macků, Dymytry, Závislosti, rozhovor