ROZHOVOR | Sebastian: Dříve jsem se nechal ovlivnit názory ostatních. Album sBohem je mou zpovědí

Album sBohem je první tvojí deskou po čtyřech letech. Proč po takové době?
Není to tak, že bychom čtyři roky nic nedělali. Vydávali jsme dva, tři singly ročně, přitom jsem pořád pomýšlel na nové album. Nemohli jsme ale najít směr, kterým se vydat, a i já sám jsem ztratil motivaci zavřít se ve studiu a dát songy do kupy. Zpětně si myslím, že jsem potřeboval začít dělat s někým jiným, potřeboval jsem, aby mě muzika zase začala bavit. Když jsme na něčem pracovali s klukama z kapely, fungovalo to ve stylu: „Pojďme rychle něco udělat… A musí to hrát rádio.“ Pociťovali jsme na sobě tlak, věděli jsme ale, že to není ono. Songy nám rádia vždycky hrála, ty nové ale nebyly tak úspěšné, jako předešlé. Byl jsem z toho zklamaný a nevědomky jsem se snažil skládání vyhýbat. Věděl jsem, že si s tím dám práci, udělám to, jak nejlépe umím, a pak se to nesetká s úspěchem. Chviličku trvalo, než jsem se se zklamáním naučil pracovat.

Co se změnilo?
Potkal jsem nového producenta, který byl plný elánu. A to mě motivovalo zase začít něco dělat.

ROZHOVOR | Sebastian: Špatně jsem zvládal neúspěch. Přemýšlel jsem, že skončím s hraním

Vydání nové desky jsi avizoval už minulý rok. Proč z toho nakonec sešlo?
Je pravda, že jsem ji plánoval. Dokonce už jsem na ní začal pracovat, ale pak jsem to celé odpískal. Nedokázal jsem se postavit závazku, že ji dokončím. Navíc jsem neměl příběhy, které bych chtěl do písní vložit. Neříkám, že jsem se albu nevěnoval. Věnoval, ale ne tolik jako dřív.

Kdybys album vydal loni, obsahovalo by stejné písně? Nebo jsi ho kompletně překopal?
Stoprocentně by tam byly jiné skladby. A také by jinak zněly. Příběhy, které mě inspirovaly pro sBohem, jsem sbíral čtyři roky. Spousta písní ale vznikla teprve před měsícem, před dvěma. Zároveň je tahle deska jiná textově i aranží, než jsem původně zamýšlel. Songy jsou na ní přímočaré, jednoduché, není v nich žádná velká poezie.

Všimla jsem si, že na desce nejsou skladby jako LaLaLa nebo Tvý jméno, které jsi vydal minulý rok…
Ano, ty totiž dělal jiný producent než sBohem. Zároveň byly ty písně jiné. Dělal jsem je stejně jako ty předchozí, dá se říct „starým modelem“. Koncepčně do nového alba nezapadly. Tematicky možná ano, ale ne textově. Psal jsem je jiným stylem. Hlavní důvod, proč ale na albu nejsou, je stejně ten, že jsem chtěl, aby ho produkoval jeden člověk.

Jak už jsi zmínil, na sBohem jsi spolupracoval s novým producentem – Enthicem. Doposud se ti o produkci staral známý producent a tvůj klávesák a kytarista ODD…
S Ondrou velmi rád pracuji, je to šikovný člověk. Ale upřímně, a teď nechci, aby to vyznělo špatně, vyprchala z toho ta jiskra. Oba jsme to cítili. Kdybychom chtěli, klidně bychom si sedli a udělali na místě písničku. Chyběla mi ale taková ta atmosféra, kdy jedeš do nahrávacího studia, těšíš se tam, je tam zábava, všechno vzniká na daném místě a celý proces je uvolněný. Zatímco Ondra má jasnou vizi, jak by měly písničky vypadat, tady se mi líbilo, že jsme experimentovali.

Konzultoval jsi s Ondrou tuhle změnu?
Řešili jsme to spolu, a to opravdu dlouho. Nešlo o rozhodnutí ze dne na den. Částečně jsem byl nespokojený i s tím, jak pomalá naše spolupráce byla. Doba si žádala jiný a rychlejší přístup. Navíc lidé, které znám, mi o mých předchozích skladbách říkali: „Kámo, tohle nejseš ty. Takhle nemluvíš, nechováš se tak.“ A tak jsem si řekl, že to zkusím jinak. Paradoxně do doby, kdy jsem si dělal songy podle sebe, tak to fungovalo. Pak jsem se ale nechal hodně ovlivnit názory ostatních, a fungovat to přestalo. Možná zásadní zlom přišel se skladbou Nezapomínám s Marpem. Ondra to necítil tak jako já s Dominikem, nepřišlo mu, že jdeme správným směrem. Ale nedá se říci, že by mu to vadilo. Šlo o jeho pocit.

Je sBohem teda deskou, za kterou si stoprocentně stojíš?
Určitě. Zároveň ji beru jako jakýsi základní kámen, na kterém bych chtěl stavět. Na téhle desce jsem nešel po tom, aby na ní za každou cenu byly velké hity. A vlastně i kdybych po nich šel, netuším, jestli by na ní byly. Moje vize byla taková, že bych rád ukázal lidem, kteří mě mají nějak zafixovaného, že moje hudba může znít jinak. Že můžu znít jinak, že můj hlas umím položit do jiných poloh, nebojím se přitvrdit, „polorapovat“… Na albu se nachází songy, které jdou ruku v ruce se současnou tvorbou. Jsou na něm jednodušší věci, zároveň ale také tvrdší, které jsem chtěl vždy nahrát, protože sám tvrdší muziku poslouchám.
Neznamená to ale, že bych v budoucnu chtěl přesně u této muziky zůstat. Spíš jsem si ji chtěl zkusit, zaujmout třeba lidi, které by mohla bavit… Může se stát, že v dalším roce vydám pět rádiovek. Ale taky se může stát, že zůstanu jen u tvrdých věcí, na které máme skvělé ohlasy od chlapů, kluků v našem věku. Je vidět, že je na koncertech baví.

Většina skladeb má poměrně krátkou stopáž…
Jediné, co je dělí od klasické délky, je to, že jim chybí intermezzo, což je část mezi druhým a posledním refrénem. Většinou v intermezzu už neřekneš nic nového, za mě je to taková vata. Navíc je v dnešní době těžké udržet pozornost posluchače. Můžu ale prozradit, že na koncertech budeme hrát písničky v delší verzi. 

LIVE: Sebastian si v Rock Café zaplaval na matraci a předvedl svůj nejlepší výkon

Písní je na albu celkem deset. Není to málo? Neplánoval jsi na album zařadit víc skladeb?
Nahráli jsme víc skladeb, ale rozhodli jsme si je nechat na později, protože byly tematicky jiné. Celé album je koncipované jako příběh. Každý song je z jiného období mého života, napsal jsem ho pokaždé s jiným nastavením mysli. Všechny spojuje láska. Posluchač si postupně vyslechne písně o vztahu, rozchodu, o tom, jak je z něj člověk nešťastný, pak se s ním postupně srovnává a je rád, že to skončilo, a na závěr jsou skladby o novém životě. Některé songy jsou smutné, jiné jsou vlastně úplně o tom stejném, ale jsou pozitivní, veselé.

Dá se tedy říct, že albem uzavíráš určitou kapitolu svého života?
Určitě. Album má tři významy. Ten jeden si nechám pro sebe, ale můžu říct, že se deskou loučím s mou desetiletou etapou s jedním člověkem. Je jakousi mou zpovědí.

Možná i proto název sBohem?
Ano. V názvu je navíc schválně malé „s“. Vedle rozloučení se s jednou etapou mého života reflektuje i můj vztah k Bohu. K víře mě přivedla moje babička, respektive nevlastní babička, protože máma je z SOS vesničky, kde má vždy jedna že na starosti více dětí. No, a právě v těžkých chvílích, kdy jsem řešil, jestli jsem udělal správný krok ve vztahu, nebo kdy jsme s producentem Enthicem věřili žánrovým změnám jen my dva, jsem se obracel k Bohu. Název má tedy i trochu duchovní význam.

Na obálce alba tě škrtí žena. Co má znázorňovat?
Znázorňuje to chvíli, kdy se ti v životě blbě dýchá, někdo tě škrtí, nemůžeš říct to, co chceš říct. Anebo jsi to možná mohl říct, ale nechtěl. Na zadním obalu alba je pak tlustá bílá čára. Pod ní jsou songy, které jsou pozitivní, značí, že jsi se vším srovnaný a děláš si z toho možná trochu také srandu.

Vymýšlel sis grafiku sám?
Ve spolupráci s Tonym Flunkeyem, který taky fotil fotky, které na albu jsou. Úplně původně měla být na obálce celá kapela. Dlouho jsem netušil, jak album pojmenovat. Pak mě napadlo „sBohem“ a najednou začalo dávat význam i to, že budu na obálce jen já sám, jak mě někdo škrtí.

„S odchodem Jakuba Mahdala jsem ztratil nejen kytaristu, ale i dobrého kamaráda.“

Vedle změny zvuku jste jako kapela řešili i to, že vás opustil kytarista Jakub Mahdal. Poté, co jste bez něj odjeli celé festivalové léto… Plánujete k sobě někoho přibrat, nebo zůstanete ve třech?
Momentálně nám to koncertně šlape nejlépe za celou naši historii. Dali jsme si se show opravdu velkou práci a s tím, jak to je, jsem momentálně spokojený. Náhradu za Kubu nehledáme.

Jste spolu ještě v kontaktu?
Když Kuba odcházel, rozloučil se s námi se slovy, že tenhle život není pro něj, že má hodně práce a muzika pro něj není prioritou. Jenže si pak vybavil studio a začal dělat hudbu se svou holkou. Od té doby jsem se s ním nebavil. Jeho odchod z kapely byl pro mě opravdu těžký. Jezdil jsem s ním od úplného začátku, neskutečně mě to mrzelo. Byli jsme dobří přátelé. Chtěl jsem s ním prožívat svoje sny, které se můžou, ale nemusí naplnit. Tím, že odešel, jsem ztratil nejen kytaristu, ale i dobrého kamaráda.

Kuba stál i za velkou částí vašich klipů…
Ano, měl je na starosti. S tím, že má ale svůj vlastní byznys, s nimi chtěl mít vždy co nejmíň práce. Hlavní výhody, co jsme v kapele měli – tedy že jsme měli štáb, kameramana a producenta, jsme v posledních letech nevyužívali. Všechno, co jsme mohli dělat navíc oproti ostatním, se nedělalo, protože kluci to dělat nechtěli. Já jsem je přemlouval, hecoval, motivoval, ale pak mi už docházely síly. Nové album jsem si proto vzal na starosti čistě já sám. Od klipů přes vizuály, písničky, produkci… Jde o moji práci.

S kým vším jsi na albu spolupracoval?
Úplně na začátku jsem na něm dělal sám. Potom jsme se začali setkávat ve studiu s Benem Cristovao, se kterým se léta známe. Nikdy jsme ale nebyli velcí kamarádi, spíš jsme se pozdravili na koncertech a šli jsme si každý svou cestou. No, a protože dělá se stejným producentem jako já, začali jsme se spolu více bavit. Spontánně jsme si začali vzájemně vypomáhat na textech. Jednou jsem mu poradil něco já, jindy on mně.
Pamatuji si, že jsme měli šest hodin do odevzdání alba a chyběly mi dvě věty v poslední sloce jednoho songu. Zavolal jsem mu, jestli by nemohl přijít. Sice se mu to nehodilo, ale dorazil, napadl ho text a my jsme to nahráli.
Spolupráce s ním byla naprosto přirozená. Nebyl jsem na to vůbec zvyklý. Když jsem v minulosti spolupracoval s jinými lidmi, často za to chtěli ještě zaplatit. S Benem to ale bylo přesně naopak a bylo to pro mě naprosto osvobozující.

Ben hodně spolupracuje i se Sofianem Medjmedj, se kterým máš na albu song Ledovej klid. Dal vás dohromady právě on?
Se Sofianem to bylo jinak. V roce 2016 mi napsal zprávu, že jsem jeho nejoblíbenější zpěvák a rád by se mnou nahrál písničku. Přemýšleli jsme s klukama nad tím, že bychom s ním něco nahráli a pomohli mu, ale nebyl na to čas. Byl jsem tehdy ještě ve svých začátcích a měli jsme spoustu práce. Se Sofianem jsme ale zůstali v kontaktu a postupem času jsme se skamarádili.
Když jsem v prosinci napsal song Ledovej klid, napadl mě na feat právě on. Sofian hned souhlasil. Utekl leden, únor, najednou byl červen a já jsem mu volal: „Kámo, už bych ten song vážně potřeboval.“ On mi říkal, že má demo hotové, ale že nestíhá. Skoro jsem to s ním vzdal, dokonce jsem si myslel, že mi kecá. Ale říkal pravdu. Když přišel do studia, měl to všechno v diktafonu. A vím, že u toho bylo datum třeba půl roku zpět. Jen se do studia prostě dřív nedostal.

Z alba jsou venku už čtyři singly. Jaký plánuješ vydat jako další?
Půjde o píseň Asi jsem blázen, ke které jsme natočili i speciální videoklip, který vyjde týden po albu. Víc ale zatím neprozradím.

Aktuálně chystáš koncert v Roxy, kde sBohem pokřtíš. Na co se fanoušci můžou těšit?
Přehrajeme na něm celou desku a pokud dodrží své slovo, budou na křtu všichni, se kterými mám na albu song. Ten se Sofianem plánujeme zařadit na konec, kdy máme pro fanoušky přichystané ještě jedno překvapení.

A co chystáš do budoucna? Výhledově například turné?
Turné neplánujeme. Do konce roku bych rád zapracoval na merchi, v lednu chci začít dělat na nových písničkách a možná už v únoru vydat nějakou úplně novou, která není na desce. Frekvenci vydávání dalších skladeb bych si rád nějakým způsobem udržel a na konci roku bychom třeba mohli odehrát nějaký větší koncert.

Text: Andrea Štipčáková, foto: Tony Flunkey
Témata: Sebastian, sBohem, ODD, Jakub Mahdal, Dominik Smutný, Sofian Medjmedj, Ben Cristovao, rozhovor