Xindl X interview: Útěky jsou sexy jen na první pohled

Ondro, píseň Kufry mám sbalený nastolila téma útěků pro celou desku. Chtěl ses prý vytratit ze země a jít někam jinam.
To nebylo jen o tom. Písničku jsem napsal v době, kdy jsme odehráli poslední koncert s bývalou sestavou mojí kapely. Takže to bylo o útěcích ze vztahů, ať už pracovních, či mezilidských. Po koncertě jsem odjel na půl roku do Španělska. Přemýšlel jsem, jestli to je cesta za novými lidmi, novou zemí a novými obzory, nebo utíkáním před něčím.

TOP 15 nejočekávanějších domácích alb podzimu (I.): Lucie, Tomáš Klus, Olympic, Rybičky 48 a další

Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys zůstal natrvalo v jiné zemi? 
Stále o tom přemýšlím. Zatím to mám tak, že část roku žijeme ve Španělsku a část roku tady. Třetinu času tam, dvě třetiny tady, ale třeba se časem poměr otočí. Původně jsme do Španělska jezdili na dovolenou, ale zalíbilo se nám tam natolik, že jsme si řekli, že tam budeme jezdit častěji. Líbila se mi idea žít tady a někde jinde hlavně kvůli dětem, aby se naučily pořádně španělsky, anglicky a nebyly ustrašený jako já. Do poměrně vysokého věku jsem nevystrčil paty z Prahy, až do doby, kdy se ze mě stal muzikant a začal jsem jezdit po festivalech po celé republice. 

KAŽDÁ PÍSEŇ JE O ÚTĚKU

Tím ale téma útěků nekončí.
Je to tak. V každé písni se objevuje. Alenka je o útěcích do jiného světa - virtuálního světa Facebooku a dalších sociálních sítí, Trochu slávy o útěcích od ideálů k pragmatismu, Byznys o úprku z doby, kdy měl člověk kamarády, k době, kdy všechno dělá kvůli byznysu a prachům, Já nic já muzikant zase o prchání od zodpovědností. Naruby nebo Věčně nevěrná pojednává o úniku ze vztahů. 

Deska se jmenuje Sexy Exity. Proč právě tento název? Co je sexy na odchodech?
Co ti budu říkat, chtěl jsem tam mít hodně X. (smích) V době, kdy proběhl brexit a řeší se různé další exity, mi přišlo dobrý mít to v názvu. To, že jsou sexy, pro mě platí jen na první pohled. Útěk od něčeho je způsob, jak problémy neřešit a utéct před nimi. Proto ty exity působí sexy, ale z dlouhodobého hlediska se ti nevyplatí. 

A jak to máš s problémy ty sám? Utíkáš před nimi, nebo je řešíš?
Snažím se problémům moc neutíkat, když to jde. Ale myslím si, že mnoho lidí od nich naopak utíká. A o nich je tahle deska. Něco z ní mám odžité sám, něco mám odpozorované od jiných lidí. To, že mám idylický vztah, neznamená, že jsem ho měl vždycky, takže třeba u písně Naruby jsem měl z čeho čerpat. I když zrovna tenhle text vykopla Mirka Miškechová a já ho jen dodělal. 

S Xindlem X ve studiu: O nové sestavě kapely a chystané desce plné útěků

S duety se na této desce oproti té předchozí roztrhl pytel.
Je fakt, že minulá deska neobsahovala ani jeden duet, proto jsem chtěl vyrovnat bilanci, až jsem to přešvihl. (smích) 

Občas svoje písně recykluješ. Je to případ i této desky?
Jsou tam dvě věci, které původně vznikly pro někoho jiného. Písně Naruby a Alenka byly nejdřív s jiným textem určeny pro Richarda Müllera. Je pak hodně těžký se od těch původní textů oprostit. Proto došlo ke spolupráci s Mirkou, nevěděl jsem totiž, jak mám s tou písničkou hnout, a nemohl dostat slovenský text z hlavy. 

NOVÁ SESTAVA BYLA IMPULSEM  PRO NATOČENÍ ALBA

Jak už jsi naznačil v úvodu, tvoje doprovodná kapela se krom Emila Valacha celá proměnila.
Ano, a než jsme novou desku natočili, neměli jsme, jak svou proměnu ukázat. Pro mě byl impuls, že jsme ji začali točit, respektive původně to neměla být deska, jen pár nových písniček, tři čtyři, abychom si vyzkoušeli, jak se nám bude dělat v nové sestavě. Měl to být bonus k bestofce. V té době jsem měl hotové čtyři věci. Ale v momentě, kdy jsme začali nahrávat, otevřela se moje tvůrčí stavidla. Říkal jsem si, že je dobrý, když mám sedm písniček, a že už tři dodělám, než nahrajeme těch plánovaných sedm. Než se tak stalo, dalších sedm jsem měl dopsaných. Trošku se mi to rozrostlo pod rukama. 

Výběrovka se posouvá na příští rok?
Pravděpodobně bude příští či přespříští rok. Ke čtyřicítce se to tak nabízí. Buďto uděláme desku těch nejpopulárnějších singlů, nebo všech singlů, co zatím vyšly. A těch je momentálně kolem dvaceti. 

Po změně sestavy už v kapele nemáte banjo, ale je v ní saxofon, perkuse a druhé klávesy. Znamená to pro tebe posun?
Myslím si, že jo, i když ten saxofon je na desce použit jen v pár věcech. Banjo jsme tehdy měli taky jen v pár věcech, takže si nemyslím, že by se změnil sound. Ale spíš hrají muzikanti jinak, jiným stylem. A to jsem chtěl na desku dostat, takže kluci měli při aranžování hodně prostoru. Nápady na party jednotlivých nástrojů jsme si nechali nabízet od nich a spolu s naším basistou a mým spoluproducentem Radimem Genčevem jsem z toho vybírali. Já jsem řešil celkovou koncepci a Radim spíš detaily. Nicméně přestože mě tenhle kapelní styl práce hodně bavil, chtěl jsem na desku dostat i jiné styly aranžování, a tak jsem pak dotočil některé věci bez kapely s několika různými producenty.

Došlo také na spolupráci s kapelou Jananas.
Spolupráce s Jananas je poměrně letitá. Potkali jsme se před jedenácti lety při soutěži Česko hledá písničku a už tehdy jsme zjistili, že máme hodně společného, včetně přístupu k textu a humoru. Jana Infeldová mi zpívala na první desce jeden duet a vokály. Delší čas jsme se neviděli. Spojili jsme se opět až díky lidem ze Světlušky, kteří chtěli napsat "světluščí písničku". Nakonec jsme spolu s ní a s kytaristou Jananasu Jendou Vávrou vytvořili dvě písničky. A nezůstalo jen u toho. Napsali jsme pár textů i pro jiné interprety. 

A vzhledem k tomu, že Jana s Jendou občas organizují songwriterský sessiony, vznikaly ty písničky napříč Evropou. Pouze Jednou s námi napsali Johnny K. Palmer, což je maďarský autor jamajsko-etiopského původu, a holandský producent Jens East. Ráno jsme se sešli ve studiu, neměli jsme hotové nic. Večer jsme měli otextovanou, složenou, zaranžovanou a zprodukovanou písničku. Podobně tomu bylo i se společnou ZZZ, kterou s námi přijel z Londýna zprodukovat Jonathan Owusu-Yianomah.

SNAŽIL JSEM SE PŘISTUPOVAT VESELE KE SMUTNÝM TÉMATŮM

Možná i proto mi přijde deska tanečnější než přechozí. Co tě k tomu vedlo?
I když převládají smutná témata, snažil jsem se k nim přistupovat vesele i v aranžích. Poslední dobou, nevím, jestli to je krizí středního věku, nebo dětmi, jsem začal poslouchat mladé kapely či holčičí hudbu. A i když jsme tvořili s kapelou oldschoolovým přístupem, říkal jsem si, že bych tam chtěl mít i modernější věci. Na jednu stranu je tam vyloženě diskotéková Pouze jednou či Byznys, na druhé straně tam máme s Petrem Lüftnerem country s tahací harmonikou, funky věc s gospelovým sborem nebo duet s Mirkou a symfoňákem. Baví mě to střílet do různých směrů, je to lepší, než aby zněly všechny písně podobně. Chci, aby to bylo pestré a neoposlouchalo se to. 

Co si myslíš o interpretech, co zpívají na playback? Narážím na duet Nejlepší zvukař je playback. 
Ať si dělá každý, co chce, ale mně by to přišlo divný. Nějakou dobu jsme s předchozí sestavou zkoušeli koncertovat tak, že jsme pouštěli podklady do nástrojů, které jsme měli živě, ale úplně jsem se s tím nedokázal sžít, proto jsme od toho upustili a hrajeme živě úplně všechno.  

Píšeš písničku za účelem, že si chceš do někoho rýpnout?
Rejpání mi tam padá samo, dopředu nemám plán. Většinou mě napadnou jedna dvě věty, od kterých se odrazí celá písnička. V průběhu skládání se vyloupne celé téma. 

Xindl X interview: Jsem rád, že moje písně v lidech rezonují, ale nechci usnout na vavřínech

Píseň Byznys je o falešných kamarádech, kteří člověka využijí k svému prospěchu. Narážíš v ní na Andreje Babiše?
V písni jako takové narážka na Babiše není, to až v klipu. Do něho se nám podařilo dostat několik témat, která v textu nebyla. Na druhou stranu, proč ne. Myslím si, že klip nemusí být nutně o tom stejným, o čem je písnička. Je hezký, že pak lidi hledají souvislosti a ony tam ani nejsou. 

JSEM PROSTĚ DOKONALÝ

Jsi opravdu tak boží, jak zpíváš v písničce Jsem boží?
Jsem ještě božejší. Nejsem vůbec namyšlený, jsem protě dokonalý. (smích) Písnička je o tom, jak se stavět k tomu, když tě někteří lidi začnou pomlouvat za zády. O tom, že je důležitější, co si myslíš o sobě sama. 

Letos slavíš 10 let od doby, kdy ti vyšlo první album. Jak ses za tu dobu posunul?
Začínal jsem jako písničkář s kytarou a teď momentálně jezdím s šestihlavým cirkusem. (smích) Ne že by ty moje písničky nefungovaly jenom s kytarou, ale mám radost jezdit s tak velkou partou, jakou mám, protože energie na pódiu je fakt velká. Teď se ještě trochu rozrosteme, protože na podzimní turné s námi vyjedou ještě Sabina  Křováková s Petrem Lüftnerem. Jeden z nich vždy vystoupí před námi, ale řada nakonec dojde na oba - zazpívají si s námi nejenom své duety, ale objeví se i v dalších písničkách. Petr už mi jednou na turné předskakoval, i když k tomu došlo díky nedorozumění. Pozval jsem ho tehdy, ať se na koncert přijde podívat, a on to pochopil špatně a dorazil rovnou s harmonikou. (smích) A od té doby s námi jezdil pořád. 

Jako textař neleníš a píšeš i pro jiné interprety. Na nové desce Support Lesbiens se objeví jako jediná česká věc tvůj Hazardér. Jak došlo k této spolupráci? 
Muziku mi k tomu poslal jejich bubeník Radek Tomášek, což je první bubeník mojí kapely. Když mi bylo 13 let, měli jsme kapelu TTN, ze které mě vyhodili po prvním koncertě a založili si beze mě jinou. Nedávno jsme se potkali a řekli si, že by bylo na čase po šestadvaceti letech napsat písničku dohromady. 

Na co se krom nové desky a podzimního turné můžeme těšit?
Plánujeme vydat klip k Dřevu současně s deskou. Říkal jsem si, že by to chtělo změnu, takže po osmi animovaných klipech za sebou bude tentokrát video hrané. Jeho děj se bude odehrávat v pralese, který jsme postavili v ateliéru. Vypráví o postapokalyptické společnosti, která žije na troskách naší civilizace. 

Text: Hana Bukáčková, foto: Tomáš Nosil

Témata: Xindl X, Sexy exity, Mirka Miškechová, Petr Lüftner, Jananas, Sabina Křováková