Vydáno 22.06.2020 | autor: Hana Bukáčková
Jako by se budoucnost v době sociální izolace na chvíli vypařila. Lidé se s nostalgií obraceli do bezpečné minulosti a vzpomínali na svět, který kdysi býval v pořádku. Internetem kolovalo nespočet výzev a seznamů zásadních knížek, obrazů, písní nebo alb. Tuzemských hudebníků jsme se proto zeptali na desku, případně hudební zážitek, který jejich život nasměroval k hudbě. V posledním díle ankety odpovídali Radek Škarohlíd z Hentai Corporation, Xindl X, Jan Kunze z Kofe-In a Kryštof Michal z Portless.
ANKETA #5: Škarohlíd vzpomíná na Ozzyho, Xindl X na Guns N’ Roses. Osudová alba českých muzikantů
Ozzy Osbourne a jeho Ozzmosis. Táta to vždycky v devadesátkách vohuloval v autě, když mě na základce vozíval na fotbal. Tenkrát mě fascinoval ten obrovskej zvuk, masa kytar, Ozzyho dýmějovej mor v hlase a tak. Stále je to brutalita!
Divocí Hentai Corporation v pražském klubu Futurum pokřtili nové EP
Deska, která mě jednoznačně přitáhla k hudbě, je Use Yout Illusion 1 od Guns N' Roses. Do tý doby jsem sice nějakou hudbu poslouchal, ale potom, co jsem objevil tuhle kapelu, se pro mě stala z hudby vášeň. V té době akorát Guns N' Roses měli v Praze velkej koncert na Strahově. Já jsem je však paradoxně objevil samozřejmě až týden po jeho konání a musel jsem čekat dalších dvacet let, než se mi je poštěstilo vidět naživo.
Každopádně, v té době od nich v televizi hráli píseň Don’t Cry, která se mi hrozně líbila, tak jsem umluvil rodiče, aby mi koupili jejich kazetu. A hned jsem si ji zamiloval. V následující dnech jsem doslova dřel Don’t Cry na kytaru. Ostatní písničky z alba totiž byly pro začínajícího kytaristu moc těžké.
TOP 5 domácích hudebníků, kterým politika nedá spát: David Koller, Tomáš Klus i Xindl X
Kazetu jsem poslouchal tak dlouho, až jsem ji prodřel, takže nahrávka zněla, jako by se zasekávala. Vlastně se to už moc nedalo poslouchat, ale já to poslouchal stejně. Až později jsem zjistil, že ta kazeta byla nějaká polská "originálka", takže na ní půlka desky vůbec nebyla. Šetřil jsem tedy na tu opravdovou, abych ji vzápětí prodřel taky.
Později jsem začal poslouchat i jiný kapely. Guns N' Roses se mi přejedli a já jsem je přestal poslouchat. Po mnoha letech jsem si jejich desky z nostalgie pustil a znova mě chytly. Když jsem je pak tuším v roce 2016 viděl na jejich turné viděl ve skoro původní sestavě, byl to pro mě nejen splněnej dětskej sen, ale i z tý dospělý perspektivy jsem měl dojem, že to byl ten nejlepší koncert, který jsem kdy viděl.
Muzika se u nás doma poslouchala pořád a protože rodiče své mládí prožili v šedesátých letech, bylo to vše od The Beatles a Rolling Stones přes King Crimson až po české Kuře v hodinkách. Všechny ty kapely jsem měl naposlouchané dříve, než jsem vůbec věděl, že to je skvělá muzika.
Kofe-in interview: Zbavte se předsudků a vnímejte věci v širším kontextu
Můj iniciační zážitek proběhl na začátku devadesátých let na filmu The Doors, který natočil americký režisér Oliver Stone. Ten snímek mi postupně otevřel dveře k celé diskografii kapely.
Když pominu fascinující rockový příběh Jima Morrisona, tak jsou to především skvěle napsané písně s originálním zvukem. Instrumentalisté Ray Manzarek, Robby Krieger a John Densmore hrají jako by se pro tu kapelu narodili.
Pokaždé, když se k The Doors vrátím, mě překvapí, jak jsou jejich alba dobrá a plná jasně rozpoznatelných a silných písní. Nejčastěji se vracím k jejich debutu a k L.A. Woman. Po letech hodně doceňuji práci hudebního producenta Paula Rothchilda a teskním po době, kdy se žilo tak, jak se zpívalo a muzika nebyla jen vyvoněné zboží.
Pro muzikanta je těžké vybrat jedno album. Mě k hudbě přivedl především táta a rval to do mě od malička. Vždy od všeho něco, od popu až po jazz. Potřeboval bych sem dát alba aspoň tři, ale budiž. Jedno album nepochybně obrovský vliv mělo. Ne nadarmo mám na rameni fragment tetování, které nosí basák z inkriminované kapely.
Když vyšlo Blood Sugar Sex Magic od Red Hot Chili Peppers, svět se trochu změnil. Najednou byl víc funky a veselejší. Na sklonku roku 1991 se objevilo album, které ovlivnilo půl hudebního světa v mé generaci. Něco takového bylo zjevením. Ta nahrávka je zcela unikátní. Není na ní nic navíc a zároveň tam nic nechybí. Ani tehdy, ani dnes. Ty písničky vůbec nezestárly. A já ho uměl za chvíli nazpaměť.
Portless pokřtili album Back, kmotry se stali Honza Křížek, Michael Viktořík a Mejla
Tehdy vznikla kapela, která už tři dekády spoluurčuje trendy. Mně bylo 17 let, ten nejlepší věk na hudbu. Pořád ještě nasáváte jako houba. Rok na to vznikla skupina Support Lesbiens. Náhoda? Nevím. Ale skvělá doba na kytarovou hudbu. Dodnes jsem šťastný, že jsem trefil zrovna ty devadesátky.
V historii není moc alb, která by byla tak komplexním dílem. Blood Sugar Sex Magic na mě dodnes působí jako zjevení a jeho poslech je masakr. Ani není potřeba v té nahrávce objevovat něco nového, je tam toho totiž tolik, že když to po čase člověk hltá znovu, jako by to nikdy snad neslyšel.
Připravila: Hana Bukáčková
Témata: Hentai Corporation, Xindl X, Kofe-In, Jan Kunze, Radek Škarohlíd, Portless
