Vydáno 09.04.2019 | autor: Jan Trávníček
Bob Dylan se se svým programem plným folkových klasik vrátil do Prahy, tentokrát si ale nezvolil O2 arenu, nýbrž netradičně Velký sál Lucerny - a to hned tři večery po sobě. Prostor uzpůsobený k sezení sice desítky stojících lidí odsunul až ke zvukaři, odkud toho mnoho vidět nebylo, jinak se ale dařilo.
LIVE: Bob Dylan nedal v Lucerně nic zadarmo, fanoušky přesto potěšil
Bob Dylan. Jen tato dvě slova stačí a každý fanoušek dobré muziky zaplesá a začne vytahovat své oblíbené kousky. A že to ani zdaleka nemusí být hity. Vždyť různých rarit, bootlegů a outtakes má legendární písničkář tolik, že ani dylanologové určitě ještě neznají úplně všechny. Krásně o nich ale píšou a šíří tak slávu držitele Nobelovy ceny za literaturu dál a dál.
LIVE: Elegán Bob Dylan za sebe v Brně nechal mluvit svou hudbu
Je bez debat, že brázdit svět v sedmasedmdesáti letech zvládne jen opravdový frajer. Je jasné Dylan, že to nedělá pro peníze nebo ubezpečení se o vlastní výjimečnosti. Vždyť těch ovací, zásluh a cen má víc, než mnozí z nás získají za celý život i potom, co si je ještě vydělí deseti.
Obdivuhodný je i jeho přístup, kdy hity hraje sporadicky a setlisty skládá převážně z rarit a dávno nehraných věcí, jen aby ho to hlavně pořád bavilo. Tím sice možná fanoušky čekající na hity dráždí, tentokrát měla ale Praha na prvním ze tří plánovaných koncertů ve Velké Lucerně štěstí. To když zazněly jak Like A Rolling Stone, tak Blowin' In The Wind a ještě k tomu třeba i Make You Feel My Love, kterou před lety oprášila mimo jiné i Adele. Řada věcí se navíc setkala i s drobným přearanžováním, a tak i ti nejvěrnější z nejvěrnějších zase slyšeli něco trošku nového a nečekaného.
Že to nebude koncert, při němž by si oko přišlo na své, bylo zřejmé, zde hrála prim hudba samotná a všichni si toho byli vědomi. Zpoza majestátního piana koukala jen umělcova hlava a tu a tam skladbu doprovodilo krásné sólo na foukací harmoniku. Doprovodná kapela hrála solidně, ovšem třeba ve srovnání s Dave Matthews Bandem jamujícím před pár dny ve Foru Karlín jako o život přece jen docela umírněně.
Vůči jiným umělcům by ale bylo nespravedlivé zároveň nedodat to, co už jste si nejspíš přečetli v desítkách jiných reportů z předchozích let. Dylanův zpěv už je totiž spíše skřehotáním a intonace i artikulace jeho nadpozemsky moudrým textům bohužel není ani zdaleka taková, jakou slýcháme ze studiových nahrávek. Má na to svůj věk, pochopitelně, tleskat mu za to ale nemůžeme. Taktéž by se nic nestalo, kdyby publiku věnoval alespoň mezi zuby proceděné "Thank you", protože neříct během dvou hodin vůbec nic je až skoro neslušné.
Takové výtky jsou ale stejně většině přítomných lhostejné. Byli přece na koncertu Boba Dylana! A to je devíza, kterou jim jednou budou jejich děti hodně závidět.
setlist: Things Have Changed, It Ain't Me, Babe, Highway 61 Revisited, Simple Twist of Fate, Cry a While, When I Paint My Masterpiece, Honest With Me, Tryin' to Get to Heaven, Scarlet Town, Make You Feel My Love, Pay in Blood, Like a Rolling Stone, Early Roman Kings, Don't Think Twice, It's All Right, Love Sick, Thunder on the Mountain, Soon After Midnight, Gotta Serve Somebody, Blowin' in the Wind, It Takes a Lot to Laugh, It Takes a Train to Cry
text: Jan Trávníček, foto: archiv
Témata: Bob Dylan, Lucerna
3,50
čtenáři
hlasuj
