Vydáno 16.04.2018 | autor: Dominik Pavliš
Písničkář a držitel Nobelovy ceny za literaturu Bob Dylan si odbyl svou brněnskou koncertní premiéru ve sportovní hale Vodova. V České republice poprvé vystupoval roku 1994, dosud naposledy v červenci 2014. Předchozí návštěva představovala desku Tempest, nyní bylo turné na počest v pořadí již osmatřicátého alba Triplicate z minulého roku.
LIVE: Elegán Bob Dylan za sebe v Brně nechal mluvit svou hudbu
Bob Dylan rozhodně nemá ve zvyku nějaké hvězdné manýry. Sází spíše na eleganci a při živých vystoupeních se zaměřuje především na to nejdůležitější - na hudbu samotnou. Rozptylovat se v Brně nenechal ani fotografy, kteří na koncert dostali zákaz, dokonce se nemohlo fotit ani mobilními telefony. Nicméně bylo hezké vidět zaplněný sál bez svíticích displejů. Za zmínku také stojí vkusně udělaná minimalistická scéna - červená opona do půlkruhu za muzikanty, nasvícena sedmi velkými světly, skvěle dotvářela atmosféru. Vytříbenost sama.
Na webových stránkách sportovní haly Vodova v kalendáři akcí vyčníval Dylanův koncert mezi basketbalovými a házenkářskými zápasy. Lehce úsměvné, nicméně zvolený prostor se ukázal jako ideální. Oproti poslednímu koncertu z roku 2014 v polozaplněné O2 areně měla hala Vodova, i díky menší rozloze, výbornou, komornější atmosféru.
Samotný koncert začal lehce po 19. hodině bez zbytečné vaty okolo. Mistr se svými pěti spoluhráči nastoupil v tradičně stylovém obleku se světlým kloboukem, obsadil místo u piana a beze slova spustili skladbu Things Have Changed, která utrpěla díky přebuzené baskytaře a návštěvníkům, co se rozhodli hledat svá místa na poslední chvíli za tmy.
Zvuk se během následujících skladeb výrazně zlepšil. Basista během show střídal několik nástrojů, z nichž zvukově nejpříjemněji zněl kontrabas. Nepředvídatelné a stále obměňované aranže Dylanových skladeb výborně doplňoval lap steel kytarista, který svůj primární nástroj občas vyměnil za mandolínu či v případě přídavku Blowin’ in the Wind za housle. Pokud posluchač neznal texty skladeb, bylo občas těžké vůbec rozluštit, kterou píseň vlastně mistr zrovna hraje. Aranže některých písní byly opravdu hodně překopané, což je u Dylana tradiční a vůbec to není na škodu. Ne vždy se nové aranže kvalitativně přibližují originálu, nicméně ve většině případů se jedná o povedené úpravy, které posluchače dokážou překvapit.
Mezi klasickými hity jako například Highway 61 Revisited, Tangled Up in Blue, Desolation Row či Don’t Thing Twice It’s All Right se objevil i cover Melancholy Mood od Franka Sinatry, Come Rain or Come Shine od dvojice Harold Arlen & Johnny Mercer a Autumn Leaves od italského herce a šansoniéra Yvese Montanda. Každá skladba byla zakončena zhasnutím pódia, Dylan se občas napil, většinu času trávil za pianem, na některé skladby přešel k mikrofonu uprostřed pódia. Písně na sebe navazovaly bez větších prodlev. Takto elegantně odehrát v sedmdesáti šesti letech přes hodinu a půl dlouhý koncert – klobouk dolů!
Krom již výše zmíněného přídavku Blowin’ in the Wind následoval ještě jeden bonus fanouškům - píseň Ballad of a Thin Man. Za celou dobu neřekl Dylan ani slovo mezi skladbami, zkrátka za sebe nechal mluvit hudbu a své texty, což publikum na závěr koncertu ocenilo standing ovation. Přejme tomuto výjimečnému umělci hodně zdraví do dalších let a doufejme, že se v naši zemi opět brzy ukáže.
text: Dominik Pavliš, foto: ilustrační
Témata: Bob Dylan, písničkář, Brno
4,00
čtenáři
hlasuj
