Vydáno 04.08.2020 | autor: redakce
Původně to měl být výběr nejlepších zahraničních alb půlky roku 2020, jenže pak přišly prázdniny a redakce iReportu se rozutekla na všechny světové strany. Následující řádky tak berte spíš jako osobní tipy našich redaktorů na letošní alba, která by byla škoda přehlédnou. Jakkoliv je rok 2020 zatím prapodivný, skvělých alb se urodilo překvapivě mnoho.
TOP 10 | Bob Dylan, Pearl Jam i novinka od LP. Nejlepší alba, jež nám rok 2020 prozatím dal
Bob Dylan je sice nevrlá hudební ikona, a ne vše na je jeho dosud vydaných 39 albech srozumitelné a vydařené, nad jeho novinkou je nicméně potřeba minimálně zpozornět, když už ne před ní přímo smeknout. Nejen proto, že se v 79 letech stal nejstarším umělcem, který se kdy dostal s deskou obsahující nové písně do čela britského žebříčku alb.
LIVE: Bob Dylan nedal v Lucerně nic zadarmo, fanoušky přesto potěšil
Laureát Nobelovy ceny za literaturu a držitel deseti Grammy na posledních autorských albech Modern Times a Tempest dokázal probudit zájem o svou tvorbu, ale tohle nečekal asi ten nejoptimističtější dylanolog. Už ochutnávka v podobě Murder Most Foul, sedmnáctiminutové procházce minulým stoletím, slibovala mnohé, a výsledek pak předčil očekávání. Poslechněte si uzavřeného staříka, kterému v žebříčku kouká na záda i Chromatica od Lady Gaga. (Roman Jireš)
Přestože je patrná snaha přimět posluchače k zamyšlení se nad všedními dny a životem, z alba je cítit nadhled party, která už nemusí nikomu nic dokazovat. Pearl Jam nejsou se současnou podobou světa úplně spokojeni, ale nehodlají se kvůli tomu utápět v depresích. Pokud je pro vás nejdůležitější množství hitů „na první dobrou“, pak Gigaton snadno přehlédnete. Skupina se prosadila v době, kdy ještě bylo moderní poslouchat celá alba, a nikdo si na Spotify nesestavoval playlisty oblíbených songů. Jenže právě v soudržnosti celé kolekce písní je její síla. (Tomáš Rumler)
Americká zpěvačka LP potvrdila přesun svého vystoupení na Colours of Ostrava na rok 2021, a tak si místo letošního koncertu zrušeného kvůli koronavirové epidemii můžeme alespoň poslechnout její vydařené živé album z Moskvy. Záznam z ruské metropole pořízený loni v Crocus City Hall se sedmnácti peckami včetně Lost On You, Girls Go Wild nebo covery Kings of Leon a The Rolling Stones jen potvrzuje její slova, že chytlavost pro ni není sprosté slovo.
LIVE: LP v Praze zpívala o lásce, touze, strachu, lítosti i nevěře
Směs rocku, folku a popu, který majitelka nevšedního hlasu nabízí, má daleko do vyumělkovaného světa falešných hvězd, které mají úspěch postavený na prázdné extravaganci nebo vykalkulovanému image. V osobním i uměleckém životě umí jít LP sympaticky proti proudu. V dnešní době převládající rusofobie proto neváhá hovořit o tomhle koncertu jako o příkladu vášně, lásky a náklonnosti, kterou sdílela s tamním publikem. Snad ji za to vlastenci v USA neoznačí za agenta Kremlu. (Roman Jireš)
Anglická kapela v průběhu více než třicet let trvající kariéry proplouvá oblíbenými a převážně metalovými subžánry, takže nové fanoušky získává, o jiné zase přichází. Paradise Lost na novince nepřinášejí nic objevného, ale kombinují to, co v minulosti fungovalo. Ačkoliv se dá říct, že prezentují svou přístupnější tvář, stále se jedná o hutnou a našlapanou nahrávku plnou zasmušilé atmosféry. Ve skvělé formě se prezentuje frontman Nick Holmes, jenž s neuvěřitelnou lehkostí střídá brutální growling a čistý vokál. (Tomáš Rumler)
Své čtvrté album vydali Run the Jewels o pár dní dříve se slovy „svět je plnej sr*ček, tak na co čekat. Doufáme, že vám to přinese alespoň trochu radosti.“ Roboticky chladné a dystopické beaty, funky samply a kopající basa vytvořily spolu s vycizelovanou průtrží slov dokonalý soundtrack Ameriky, jejíž ulice rozhořela vražda George Floyda.
Run the Jewels ale nepotřebují občanské nepokoje, aby jejich hudba rezonovala. Náladu doutnající Ameriky dokáží popsat v těžko postihnuté komplexnosti i v „dobách míru". Magii nahrávky zároveň podtrhli hosté jako Zack De La Rocha, soulová ikona Mavis Staple nebo Josh Homme z Queen of the Stone Age, který přispěl notně zkouřenou kytarou. Nahlédněte do hudební krajiny megapole, která by snad nikdy ani nemusela vzniknout. (Ondřej Horák)
Název třetího alba sester Haimových zní jako povzdechnutí nad přihlouplými dotazy typu, jaké je to být ženou ve světe hudby, případně, jak coby dívčí kapela tvoří. „Sakra, chlape. Co to je za otázku? / Cos čekal, že na to odpovím?“ zpívají Haim v písni Man From The Magazine, jíž věnovali konkrétnímu novináři po rozhovoru, který se moc nepovedl. Haim ale nejsou nabroušené feministky, které proklínají mužský svět. Nad absurditami světa, jemuž vládnou muži, spíš s neuvěřením kroutí hlavou, občas otráveně, jinde se tomu všemu už jen smějí. Mnohem důležitější ale je, že natočili sebevědomé a silné album o rozchodech a opouštění ve všech podobách. Haim poučeně a přesto živelně čerpají ze žánrů a zvuků mimo hlavní proud, aby konečně našli svůj zvuk. (Ondřej Horák)
Posmrtných alb je mnoho a v drtivé většině se jedná o „výškrabky“ vydané producenty, kteří moc dobře vědí, že po smrti jméno hvězdy získává na hodnotě. A pak je tu Circles od Maca Millera, který na svém finálním albu intenzivně pracoval v období tvůrčího vrcholu. Bohužel, 7. září 2018 byl šestadvacetiletý rapper a zpěvák nalezen mrtev ve svém studiu.
Mac Miller - Citlivá duše v zajetí démonů
V pořadí šesté album nahrával jako odpověď na předchozí Swimming, dva různé styly se měly na Circles protnout a uzavřít kruh. Nahrávka působí komplexně, zvukově velmi příjemně a především dotaženě. Jedná se tak o výjimečnou ukázku toho, jak by mělo posmrtné album ideálně vypadat. Circles se obejde bez hostování jiných umělců, takže osobnost autora maximálně vynikne. Jedná se nesporně o důstojnou tečkou za životem člověka a velkého umělce, který mohl dát světu mnohem víc. (Dominik Pavliš)
Název třetího alba sester Hamových zní jako povzdechnutím nad přihlouplými dotazy typu, jaké je to být ženou ve světe hudby, případně, jak coby dívčí kapela tvoří. „Sakra, chlape. Co to je za otázku? / Cos čekal, že na to odpovím?“ zpívají Haim v písni Man From The Magazine, jíž věnovali konkrétnímu novináři po rozhovoru, který se moc nepovedl. Haim ale nejsou nabroušené feministky, které proklínají mužský svět. Nad absurditami světa, jemuž vládnou muži, spíš s neuvěřením kroutí hlavou, občas otráveně, jinde se tomu všemu už jen smějí. Mnohem důležitější ale je, že natočili sebevědomé a silné album o rozchodech a opouštění ve všech podobách. Haim poučeně a přesto živelně čerpají ze žánrů a zvuků mimo hlavní proud, aby konečně našli svůj zvuk. (Ondřej Horák)
Britská zpěvačka Ellie Goulding je na svém čtvrtém album s názvem Brightest Blue dle jejích vlastních slov sama sebou více než kdy dřív. Při poslechu je to znát a skalní fanoušci jásají nad návratem staré dobré Ellie. Písně jsou introspektivní a zpěvačka interpretuje osobní události předešlých let. Padesát sedm minut desky je rozděleno na dvě části. První obsahuje třináct písní a podílel se na ní producent Joe Kearns. Druhá část nese název EG.o. Na albu spolupracovali umělci jako Blackbear, Diplo nebo Juice Wrld. (Tereza Hrabinová)
Kritika pátou dlouhohrající nahrávku jednačtyřicetileté zpěvačky označila za dokonalou - na serveru Metacritic, který průměruje hodnocení dostupných anglojazyčných recenzí, mělo Fetch the Bolt Cutters měsíc po vydání bezprecedentních 100 bodů ze 100, nyní je to jen o něco méně neuvěřitelných 98.
V USA se páté album zpěvačky Fiony Apple stalo událostí, v České republice tolik nezarezonovalo. Přestože jde o „opravdový majstrštyk“, jak napsal britský deník The Telegraph. Fiona Apple si na desce hraje s tradiční strukturou popové písně, věnuje se osobním konfliktům stejně jako aktuálním společenským tématům. To vše s lehkostí, nadsázkou i vtipem. Album nahrávala doma, takže mu nechybí příjemné nedokonalosti, jako například štěkání psa. Autentická, moderní a silná deska. A ostatně i autorka. (Andrea Štipčáková)
Deset písní a padesát dva minut sametového hlasu ve stylu neo soulu. Nadaná dcera Řeka a Jamajčanky Lianne La Havas vydala v červenci své třetí album, které pojmenovala sama po sobě. A není divu. Písničky jsou především o její osobní cestě hledání lásky k sobě i k ostatním. Za každou písní je autentický, intimní příběh. Album je skutečně podmanivé a své posluchače ladí na vlnu totálního klidu a pohody. Zpěvačka si album sama produkovala a vytvořila ho společně se svými přáteli a kapelou. (Tereza Hrabinová)
redakce iReport
Témata: Bob Dylan, Pearl Jam, Run the Jewels, LP, Paradise Lost, Ellie Goulding, Fiona Apple, Mac Miller, HAIM, Lianne La Havas
