RECENZE: Taylor Swift dokazuje na novém albu, že je popová královna i bez vyložených hitů

Taylor Swift

Midnights

Skladby:
Lavender Haze, Maroon- Anti-Hero, Snow on the Beach, You´re on Your Own, Kid, Midnight Rain, Question..?, Vigilante ****, Bejeweled, Labyrinth, Karma, Sweet Nothing, Mastermind, The Great War, Bigger Than the Whole Sky, Paris, High Infidelity, Glitch, Would´ve, Could´ve, Should´ve, Dear Reader

20 skladeb / 69:20 min

Vydavatel: Republic Records

Po posledních albech Folklore a Evermore, která vyšla v covidové pandemii ve velice rychlém sledu, slibovala zpěvačka, že novinka bude ryze popová. Ti, kdo se však těšili na velké bangery tohoto žánru, budou pravděpodobně dost zklamaní. Obecně je aktuální deska spíše probuzením a pomalým přesunem od folkového písničkářství k popu. Do nahrávky dala zpěvačka všechny starosti a problémy, které jí dlouhé noci nedaly spát. Proto je v Anti-hero její hlas po celou dobu v jakési ozvěně. Snad proto, aby opravdu dokázala, že se všemi svými neduhy už je smířena a nevede s nimi otevřenou válku. Veselá píseň, která posluchače už na začátku přesvědčí, že hodinu rozhodně neprozíváte.

RECENZE: Taylor Swift na Folklore vyměnila barvy za melancholickou šeď

Žádných velkých a hvězdných návštěv se tentokrát nedočkáme. Na albu je vlastně jen jedna jediná hostovačka. Spojení s Lanou Del Rey je sice velkolepé, ale rozhodně ne neočekávané. Obě zpavačky totiž pojí jejich dlouhodobá spolupráce s producentem a textařem Jackem Antonoffem, a dokonce i žánrově jsou si v poslední době blíž než kdy jindy. Píseň Snow on the Beach je tedy pro fanoušky lákavou kolaborací. Lana je v písni upozaděna spíše do backvokálů a skladba jede v repetitivní smyčce opakujícího se refrénu až do konce. Snad jediné, co tato spolupráce ve výsledku přinesla, je zjemnění. Ať už se Lana objeví kdekoliv, funguje jako balzám.

Pokud patříte mezi fanoušky Taylor, nemůžete si nevšimnout, že se zde objevují písně, které propojují její tvorbu napříč alby. Vigilante Shit je jako vystřižená z desky Reputatiton, které vévodily silné beaty a texty, v nichž si interpretka opravdu nebrala servítky. Výletem do popových vod je i track Maroon. Ten svým zvukem zase připomíná tvorbu před zhruba osmi lety, kdy Taylor vydala popové 1989. Beat v tomto případě už není tak výrazný a story o nepovedené love story zase není tak kousavá.

S lehkostí se na novince přesouváme nejen mezi žánry, ale i mezi jednotlivými dekádami hudební historie. Karma je působivým rozloučením s osmdesátkovým retrem v popu. Výrazná píseň, které dominuje pro dané období signifikantní zvuk kolísajících syntezátorů, je jasné připomenutí mnoha kauz v životě zpěvačky. Tentokrát už ovšem nemá potřebu si s někým něco vyříkávat. Pouze ukazuje, že přes všechny ty slzy a roky už je daleko nad věcí.

RECENZE: Rok 2020 z Taylor Swift smyl pompéznost popu. Novinka Evermore je pestřejší než mladší sestra Folklore

Své bezpečné místo nachází zpěvačka v písni Sweet Nothing. Popravdě nevím, kdo jiný umí naspat píseň bez patosu a takovým způsobem, aby vás z neustále se opakujícího "sladkého nic" nerozbolely zuby. Aby jemných písní nebylo málo, i závěrečná Dear Reader začíná u piána. Později se rozvine v sofistikovanou message o tom, aby posluchač jen slepě nenásledoval své vzory. 

Taylor Swift si s postupem času vyzkoušela hned několik podob. Byla to křehká a možná i lehce naivní dívka ve svých začátcích. Poté přichází přerod v mnohem dospělejší ženu, která už se nehodlá nechávat využívat od mužů a nebojí se si s nimi vyrovnávat účty. V té době se začala profilovat i jako silná feministická bojovnice a vnesla tak do popu mnohem více, než jen tu pomstychtivou "potvoru". Její nedávno ukončené folkové období přineslo obecné vyklidnění a částečně i tématický odklon k jiným hodnotám. Na novince Midnights posloucháme vyrovnanou ženu, která už nemá potřebu si něco dokazovat, ani ostatním cokoliv vracet, a která si momentálně hoví na pomyslném popovém trůnu. V pozici, kdy už si může dělat, co se jí jen zachce se však zpěvačka snaží o to více a znovu se tak projevuje její hudební perfekcionismus. 

Text: Tomáš Kocian, foto: FB Taylor Swift
Témata: Taylor Swift, Midnight, recenze, album, folk, pop