Mirai interview: Skládání písniček je proces mezi nebem a zemí

Od dob debutového singlu Dítě robotí jste se hudebně dost proměnili. Máte už dnes jasnou představu, kde se cítíte nejvíc "doma"?
Je to asi nekonečné hledání, člověk si může mnohokrát říct, co chce dělat, ale stejně se pak všechno odvíjí od toho, jakou napíše písničku. Až z ní pozná, jaký by si asi zasloužila kabátek. Skládání je pro mě proces mezi nebem a zemí. Nerad bych se tedy nějak vymezoval, necháváme tomu volný průběh. Kdy jindy než teď, na debutové desce, bychom si měli hrát? Podílelo se na ní hned několik producentů, nahrávali jsme ji v různých prostředích a studiích. Měl jsem do poslední chvíle strach, aby bylo album kompaktní, ale mastering tomu naštěstí dal jednotnou tvář.

Mirai a Poetika oznámili nové termíny turné. Pražský křest proběhne podle původního plánu v říjnu

Singl Dítě robotí jste na album dali v remixové verzi. Nejste už dnes s tou původní spokojeni?
Spokojeni jsme, ale přece jen, je to už skoro tři roky starý song a chtěli jsme, aby na albu byly hlavně nové písničky. Zároveň se k němu ale hlásíme jako k začátku naší kariéry, k důležitému milníku, proto jsme se rozhodli dát mu jiný kabát. Je až na konci tracklistu, jako symbolické završení naší debutové desky.

Autorem textů jsi ty, ale podílel se na nich i písničkář Pokáč. Jak vaše spolupráce probíhala?
Napsal jsem písničky a pak mu je poslal, abych zjistil, co si o nich myslí. Buď mi poradil, co kde pozměnit, a nebo je poupravil on sám. Nemám to nastavené tak, že za každou cenu musím být stoprocentním autorem. Co se týče námětů textů, úspěšně jsme se vyhnuli stereotypu lásky, tohle téma se tam objevuje jen dvakrát. Ne že bych ho považoval za nějaký plevel, ale chtěl jsem zkrátka zpívat o něčem jiném. Tím ale samozřejmě nevylučuji, že na další desce může být všechno jinak.

VIDEO: Mirai se s Ondřejem Synkem i tarantulí na hlavě řídí Zátopkovým heslem - Když nemůžeš, tak přidej!

Singl Když nemůžeš, tak přidej byl v jednu dobu nejhranější písničkou v českých rádiích. Považuješ to ve vaší kariéře za zásadní zlom?
Stal se z toho větší hit, než jsme si vůbec dokázali představit. Určitě to je pro nás zásadní úspěch a ovlivnil dění kolem nás.

MEDIÁLNÍ OBRAZ ČASTO ZKRESLUJE

V klipu se ženete za zdánlivě nesplnitelnými úkoly, kladete si i vy jakožto kapela vysoké cíle, které se ostatním mohou zdát "nesplnitelné"?
Svým cílům natolik věříme, že pro nás nejsou nesplnitelné. Pro mě je cílem, aby kapela fungovala dál, aby lidé chodili na koncerty, ať nás to stále baví a nežijeme jen z hitů minulosti. Může to znít příliš obecně, ale není to tak, pro kapely opravdu není samozřejmost, že si lidé koupí vstupenky na jejich koncert. Mediální obraz může často zkreslovat, někdy se stane, že má kapela všude obrovský hype, ale počet lidí, který na ni reálně přijde, je tristní. Chtěl bych, aby u nás ten mediální obraz odpovídal skutečnosti.

A nějakou konkrétní vysněnou metu v hlavě máte?
Vyprodat stadion, to je hezký sen. Ale i mně samotnému se jeví trochu nereálně. Není to pro mě priorita, nechci hudbu dělat cíleně tak, abychom mohli vystupovat na stadionu. To by nebylo upřímné.

Klip k novému singlu Pojď, zapomenem vznikal v Japonsku. Přivezli jste si i nějaké další zajímavé materiály?
Materiálu tam vzniklo tolik, že by vyšel na dalších pět klipů. Čtyři dny v kuse jsme spali jen asi dvě a půl hodiny, bylo to hodně intenzivní. A pak člověk musí ze čtyřiceti hodin materiálu vybrat tři minuty. (smích). Byla to ale skvělá zkušenost v nabíjejícím prostředí. Hodně nám pomáhalo i to, že do nás vydavatelství vložilo takovou důvěru, protože jsem v Japonsku byl pouze s režisérem. Cítili jsme tedy velkou zodpovědnost za výsledek. Bylo to organizačně dost náročné, protože v Tokiu jedeš na každé místo dvě hodiny. (smích) Hodně nám pomohla moje sestřenice, která v Japonsku žije. Ty čtyři dny s námi trávila a myslím si, že to i díky tomu dopadlo dobře.

Jaký nejzajímavější zážitek natáčení přineslo?
Vtipné bylo, když má sestřenice v klipu hrála mou milostnou partnerkou. Musel jsem tedy předstírat incest. Každý jsme si na to museli dát pár piv (smích).

Desku pokřtíte 31. října v Lucerna Music Baru na společném koncertě s Poetikou. Na co byste fanoušky pozvali?
Koncert věnujeme Denise Bílé, manželce našeho bubeníka Šimona, která před pár týdny tragicky zemřela. Zazpívá si s námi i Ewa Farna a bude to náš poslední řádný koncert v tomto roce. Zbylé termíny turné jsme odložili na březen, přes zimu ještě doladíme koncept a věříme, že fanouškům nabídneme to nejlepší.

text: Josef Martínek, foto: Alexandra Laňková, archiv

Témata: Mirai, Konnichiwa, Když nemůžeš, tak přidej