ROZHOVOR | "Chtěli bychom zbořit zajetá pravidla českého mainstreamu," prohlašují Brixtn o své tvorbě

O vaší kapele by se dalo říci, že je bratrská. Shodnete se v hudebním myšlení, nebo mezi vámi vznikají rozepře?
Určitě by se to říct dalo, protože k sobě máme fakt blízko, ale skuteční bráchové jsme jenom já a Štěpán (bubeník, pozn. red.). Přijde mi, že vnímáme hudbu dost podobně, a když už přijde na nějaké neshody, nakonec to vždycky vydiskutujem.

Pražská Kabelovna ožila Brixtnem. Při intimním koncertu zněl akustický indie-electro pop

Ptám se i proto, že jste se předtím jmenovali Donaha a dělali jste jiný žánr. Prošli jste stylovou proměnou, dlouho jste u žádného žánru nevydrželi. Čím si vás tento získal?
Donaha byla úplně jiná kapela. Tam s náma ještě nebyl Hemi, byl to takovej náš prvotní počin v jiný sestavě. Donaha skončilo roku 2017, ale stále na to máme krásný vzpomínky. Přijde nám, že hudebníků, co začínaj na high-school pop-punku je strašně moc, je to taková přirozená cesta. Časem jsme ale od něj upustili, protože nám začalo připadat, že je to kreativně trochu omezený styl, zvlášť ve srovnání s elektronikou, kde se celkovýmu zvuku meze nekladou. Už nám prostě kytary, basa a bicí byly málo a chtěli jsme začít trochu experimentovat.

Pražská Kabelovna ožila Brixtnem. Při intimním koncertu zněl akustický indie-electro pop

Nová éra pro vás začala, kdy jste před 5 lety byli v Brixton Academy v Londýně na koncertě Nothing But Thieves. Právě tam jste se rozhodli založit druhou kapelu a podle tohoto místa ji i pojmenovat. Kam zmizelo písmeno „o“ z názvu? Čím byl pro vás koncert tak výjimečným?
Byli jsme tehdy docela rozčarovaní ze situace s Donaha. Pomalu nás přestával bavit styl hudby, co jsme hráli a kapela se nikam moc nevyvíjela. Nějakou dobu předtím jsme dělali na songu Než mě spálí den s Danem Hrdličkou z Poetiky, který v rámci produkce nahodil song do mnohem elektroničtějšího kabátu. Dalo by se tak říct, že nás k elektronice přivedl právě Dan. Od té doby jsme zkoušeli doma různý synťáky a postupně tíhli k elektronické hudbě.
A právě, když jsme byli na koncertě Nothing But Thieves, pořád jsme se o tom bavili a jsme na to, že prostě musíme založit novou kapelu a udělat to celý trochu jinak. Protože jsme k tomuhle závěru došli ve čtvrti Brixton v Brixton Academy, přišlo nám příznačný tak pojmenovat i kapelu. Když jsme zjistili na netu, že už pár kapel s takovým názvem existuje, udělali jsme lehkou úpravu a ze slova Brixton vyškrtli „o“, v podobným ražení jako má třeba The Weeknd.

Vždy jste tvrdili, že sázíte na osvědčenou spolupráci, která je na bázi přátelství. První EP vám produkoval Dan Hrdlička z Poetiky, o kterém již byla řeč. Proč jste ve spolupráci nepokračovali?
Dan je skvělej producent, hodně se nám líbí věci, co dělá, ale chtěli jsme se v produkci postavit na vlastní nohy a trochu se vzdálit našim dosavadním mainstreamovějším produkcím songů.

Inspiraci k debutovému albu Cizí byty jste hledali v cizích bytech a v tom, co jste v nich zažili.  V písních řešíte vztahové karamboly. Potřebujete kotrmelec, abyste měli o čem psát?
Ne vždycky je potřeba kotrmelce, ale když už na ně příjde, píše se zkrátka líp.

Nahrávka je pestrá. Znamená to, že se stále hledáte?
Spíš chceme od každého songu něco trochu jiného. Při nahrávání jsme se snažili uchopit každej track individuálně a produkčně s ním naložit tak, aby to co nejvíc podtrhlo jeho silné stránky, místo abychom se snažili na sílu celé album sjednotit. Je to jako s těmi cizími byty… Každej je jinej a skrývá v sobě jedinečnou atmosféru. Zároveň se ale snažíme, aby všechny songy spojoval určitý rukopis.

Lišil se nějak váš přístup při nahrávání EP a při vzniku alba?
Bylo to něco úplně jiného. Na EP jsme produkčně spolupracovali s Danem Hrdličkou a výsledný dema pak nahrávali v Rooftop studiu v Praze. I přesto, že zpětně hodnotíme zvuk na EP jako skvělý, trochu se tam pro nás poztrácela autentičnost a syrovost. Z některých songů, kterým jsme hodně věřili, se tak částečně vytratila duše a zbyly z nich jen pěkně znějící, lehce generické pop songy. Proto jsme se taky rozhodli si celý debutový album nahrát, zprodukovat a smíchat sami doma na kompu. Na našem debutu nám šlo teda především o to, aby z nahrávky vyzařovala živost a opravdovost. Finální mixy jsme pak posílali do výbornýho londýnskýho studia Fluidmastering.

Shodli jste se při tvorbě desky na všem? Kdo je u vás případně tím, kdo má rozhodující slovo?
Máme v kapele demokracii. Ale s tím, že máme se Štěpánem na většinu věcí stejný názor, se to vždycky jako úplná demokracie zdát nemusí. (smích) Na všem jsme se určitě neshodli. Nad albem jsme dohromady strávili určitě přes tisíc hodin ve studiu a těch rozepří byly mraky. Myslím si ale, že když byl nějakej nápad fakt silnej, viděli jsme to všichni stejně.

Jako singl jste před pár dny vydali píseň Děvka. Bavili jste se s labelem o názvu? Nekladli jste si třeba otázku, že by mohl některé posluchače odradit?
Je pravda, že když jsme poslali na label první verzi songu Děvka, netvářili se moc nadšeně. Na druhou stranu je to ale dost starej song, takže tahle výměna názorů proběhla už tak dva roky zpátky. Tehdy to mohlo znít ještě celý dost nedodělaně, nevyzrále a tím asi i trochu neuvěřitelně. Původně nás napadala ještě varianta názvu „Dokud si tě nezačnu vážit“, ale došli jsme k tomu, že „Děvka“ vystihuje song lépe.

Od názvu alba je odvozený i zamýšlený koncertní koncept, který vzešel i z aktuální situace. Zahrajete v několika bytech spřátelených hudebníků. Můžete nám prozradit nějaká jména?
Už máme pár zastávek domluvených, například můžeme zmínit Bena Cristovaa nebo naše bráchy Trocha klidu.

V podobném módu hráli před lety Imodium své pověstné bytové turné. Inspirovali jste se jimi? Případně jak vás tento koncept napadl?
O bytovém tour Imodia samozřejmě víme, ale nápad na Cizí byty tour s tím, myslím, nesouvisel. Přišel s ním šéf našeho labelu Lukáš Rychtařík během společného rozhovoru ohledně vydání alba.

Když navážeme na Dana Hrdličku a Poetiku. V roce 2019 jste s kapelou odjeli turné. Co vám dalo? A co jste se od skupiny naučili?
Turné s Poetikou bylo super, máme na něj fakt hezký vzpomínky. Určitě nás posunulo hudebně, konečně jsme tehdy pořádně dotáhli live verze některých songů a víc domysleli koncertní show.

Prošli jste i personálními změnami. Byli jste původně čtyři. Co se stalo, že vás je o jednoho méně? Budete hledat náhradu?
Vlastně to byly ještě větší změny. Přišli jsme o dva členy – Dawe a Paulie šli každej svojí cestou a dál se hudebně realizují jinak. Paulie začal rapovat pod nickem Pawlie Poizn a Dawe se vrátil k víc kytarový hudbě a hraje v kapele Meow!. V roce 2019 na jejich místo přišel Hemi, kterej je fakt výbornej a máme hodně podobný hudební cítění. Dřív jsme dělali skoro všechno sami s bráchou, ale s příchodem Hemiho fungujeme mnohem víc jako jeden producentskej tým. Vlastně si už jinou sestavu ani moc nedokážeme představit. Čtvrtého člena teda už dál nesháníme.

Dříve jste hráli kvůli holkám. Jaké ambice máte nyní?
Myslíme si, že přicházíme s hudbou, kterou tady nikdo nedělá a chtěli bychom zbořit zajetá pravidla českého mainstreamu. Naše songy sice vychází z popu a chytlavých melodií, ale snažíme se jim dávat lehce alternativní přesah.

Předělali jste rozestavěnou část domova na multifunkční natáčecí studio, které sami nazýváte Doma_na_kompu. Na Facebooku jsem zahlédla fotky, kdy jste bicí měli i na záchodě. To jste mysleli vážně, nebo jste je tam vyfotili schválně?
Jsou to vlastně dvě místa. V rozestavěné části baráku, která je u Hemiho doma, jsme natáčeli poslední dva klipy. Ale nahrávací studio Doma_na_kompu máme u nás doma v bývalé kotelně. Tam jsme taky natočili celé album Cizí byty. Záběry bicích na záchodě byly opravdové, zkoušíme různě experimentovat se zvukem a náš zkušebnový záchod má parádní dirty akustiku.

Když už jsme u vtipných historek. Co nejzábavnějšího jste v poslední době zažili?
Na jedné party, když ještě byly povolený, uzavřeli naši kámoši pokrevní bratrství konzervou od jídla. Byl jsem zrovna v jiný místnosti a dodatečně jsem bratrský svazek nepotvrdil, ale události jsem se zúčastnil aspoň v roli medika a zaběhl jsem do auta pro lékárničku. Už aby byly zas další party.

Brrr. No nevím, jestli to je zrovna vtipná historka. (smích) Matěj mi hlasově připomíná Víťu Starého z Mandrage. Už vám to někdo řekl? Chcete třeba těžit z toho, že už nehrají, a vyplnit tak pomyslnou mezeru na trhu?
Jo, už jsme to párkrát slyšeli. Mandrage máme rádi, ale nemáme ambice vyplnit tuhle mezeru na trhu. Přijde nám, že kromě podobného zabarvení hlasu, se od Mandrage hudebně dost lišíme. Nejradši bychom se prosadili vlastní cestou bez toho, abychom museli jít ve šlépějích jiné kapely.

Text: Hana Bukáčková, foto: Marek Klenotič (promo), Facebook kapely
Témata: Brixtn, Cizí byty, Poetika