ROZHOVOR | Sofian Medjmedj: Dříve jsem češtinu neměl rád

Vydáváte nový singl Až moc high. Můžete mi prozradit více k pozadí jeho vzniku?
Je inspirovaný aktuální situací. Původně jsem ho psal o covidu, vracím se v něm zpět do špatných časů, kdy celé to období začínalo. Ale sedí také s tím, co se momentálně děje na Ukrajině. Až mě to děsí. Myslím si, že si v songu najde každý něco svého.

ROZHOVOR | Sofian Medjmedj: Hudbou chci léčit. Život je kvůli covidu víc stereotypní než kdy dřív

Je k němu natočený i videoklip?
Spíše takový video vizuál.  Celý je natočený tak, aby vyzněl pozitivně. Text je sice dost negativní, ale samotný song je takový, že člověka nutí tancovat a chcete si ho pustit ráno při vstávání.

Četla jsem, že jste studoval multimediální tvorbu. Pomáhá vám to nějak při natáčení?
Že bych vyloženě stříhal, to ne. Vše řeším s kamarády a svou crew, se kterými na dané věci pracuju. Říkám jim své nápady, co bych ve videu třeba chtěl. Jinak ke všem věcem docházíme tak nějak hromadně.

Uvedl jste, že vaše novinky budou veselejší. Co vás vedlo k odpoutání se od depresivnějšího pojetí songů, které byly třeba na albu 19?
Řekl bych, že jsem se ze špatných věcí docela vypsal. A zároveň, co se týče produkce, je podle mě důležité tam konečně dostat pozitivnější věci. Už jen kvůli sobě samotnému potřebuju nedělat jen depresivní věci. Myslím hlavně po hudební stránce, textově bych chtěl stále odrážet to, jak se cítím.

Jak u vás vlastně probíhá proces psaní? Máte nejdřív hudbu, text, téma…?
Nejdřív mám určitě hudbu, bez ní bych nebyl schopný napsat text. Potřebuju slyšet nejprve beat nebo něco, co ve mně evokuje nějaký pocit. A to pak odrážím v textech.

A jak dlouho píšete jeden song?
Je to individuální. Třeba na letní písni VMBR, kterou jsme vydali před dvěma lety, jsme dělali měsíc. Sám teď ale zjišťuju, že je pro mě lepší, když celý proces trvá kratší dobu. Protože v moment, kdy si člověk řekne „sakra, to je ono, tak to chci“, je daná věc téměř napsaná. Song Až moc high jsem měl napsaný za jeden den. Dělali jsme ho ve studiu v Jihlavě. Klasicky jsem se nepřipravil, neměl jsem nic přichystané. Po cestě autobusem jsem napsal první sloku a refrén, ve studiu jsem udělal druhou sloku a s Lukym Chromkem a Regim jsme pak píseň dodělávali.

Jak jste se dal s Lukášem Chromkem dohromady?
Při mých úplných začátcích jsem vyhrál výzvu #jetovtobě Bena Cristovaa. V semifinále jsem potkal zpěvačku Patricii Fuxovou, která za mnou přišla a řekla mi, že zná jednoho týpka, který hledá přesně někoho takového, jako jsem já. S Lukášem a Tomášem Lacinou z Wisemusic jsme se pak spojili, sešli jsme se a… Už si to dál vlastně ani nepamatuju. Všechno si k sobě hezky přirozeně sedlo.

VIDEO: Sofian Medjmedj a Ben Cristovao představují novinku nahranou v Abbey Road Studios

S Benem jste nahrával v Abbey Road. Jak vzpomínáte na tu atmosféru?
Bylo to hodně hustý. V  žádném studiu jsem nikdy nebyl a ani nenahrával, nevěděl jsem, co od toho čekat a neměl jsem srovnání. Ač to teď zní fakt blbě, daleko líp se mi nahrává u Lukyho (Chromka, pozn. red.), protože k tomu místu mám vztah. Ale věřím, kdybych jel teď do Abbey Road, kdy už mám nějaké zkušenosti, tak bych z toho byl v pytli. Nebo… Byl jsem z toho v pytli tak či tak, být ve studiu, kde nahrávali Beatles, je něco neskutečného, ale věřím, že kdybych tam jel teď, byl bych z toho odpálený mnohem víc.

Vidíte na sobě za tu dobu, co jste na scéně, nějaký posun?
Jsem rád, že si už konečně texty píšu sám. Došlo mi, že bez vlastních textů bych v písních nebyl stoprocentně já. Dříve jsem psal s Regim, Kubou Kaifoszem nebo třeba zmiňovanou Patricií, ale pak už jsem si řekl, že si texty chci psát sám, aby má hudba šla ze mě. A tak vznikla deska 19. Vnímám, že se v psaní zdokonaluju, což je pro mě důležité. V moment, kdy text vychází přímo z daného interpreta, má nějakou přidanou hodnotu a je více uvěřitelný.

Dočetla jsem se, že jste hrával na housle. Neplánujete je do své hudby nějak zainteresovat?
Určitě plánuju, ale až na to přijde správný čas. Chci je vzít na pódium, live na ně zahrát, až si lidi řeknou: „Wtf, cože, okay?!“ Zatím to ale necítím. Musím je nejdřív vytáhnout a znovu se na ně naučit hrát. Občas na ně zkouším, ale ne tolik jako dřív, kdy jsem hrál dvě nebo tři hodiny v týdnu se souborem, pak i sám.

V dětství jste hodně poslouchal Linkin Park, AC/DC, Pink Floyd a další. Hudebně ale jdete trochu jiným směrem. Proč?
Od dětství jsem měl sen dělat rock a pokud budu cítit, že chci hrát rockově, rád se k němu ve své tvorbě vrátím. Už teď dělám občas rockovější věci, třeba na mém prvním EP píseň Cola Havana. A i v nových singlech jsou nějaké náznaky. V dnešní době se stejně žánry různě mísí. Chci teď sice vydávat co nejvíce songů, míchat pop, který mě šíleně baví, s R´n´B, ale klidně i něco rockovějšího.

V textech používáte hodně anglicismů. Neuvažoval jste, že byste vydal třeba něco rovnou v angličtině?
Angličtina byla jazyk, ve kterém jsem původně chtěl zpívat. Jenže pak mi to bylo rozmluveno, což se nedivím, a jsem za to rád. Dřív jsem češtinu neměl rád, hlavně v písničkách. Poslouchal jsem především zahraniční tvorbu. Časem jsem si ale uvědomil, jak je čeština krásná a psaní v ní mě úplně chytlo.

Na novém albu Ewy Farne máte společný song. Jak ke spolupráci došlo, kdo vás propojil?
Můj tým - Lukáš Chromek, který má na starosti mou hudební stránkua manager Tomáš Lacina. Oba s ní hrají v kapele. Ewa jim říkala, že potřebuje do jednoho songu mužský hlas, něco trochu rapovějšího. Napadl jsem je já, tak jsme se s Ewou propojili. Vzápětí jsme s Regim do songu napsali sloku a dali jsme to dohromady.

Odjeli jste turné s ATMO Music. Proběhlo tak, jak jste si představoval? Byla asi celkem odvaha plánovat šňůru v době, kdy ještě panovala přísná pandemická opatření…
Turné jsem si dost užil, ale do posledních koncertů zasáhla situace na Ukrajině, z které jsem byl dost špatný.  Bál jsem se, že ze sebe nevydám sto procent, dal jsem ale maximum. Praha byla úplně šílená! Když  vyjdu na pódium, vždycky si uvědomím, že to je místo, kam patřím, a to, čím chci dělat lidi šťastnými – sám sebe, kluky kolem mě a všechny ostatní. Takže jo, vystupování miluju a šíleně si ho užívám. Lidem koncerty chyběly a my jsme je chtěli udělat šťastnými tím, že si v této době užijí něco, co mají rádi. Přemýšleli jsme, jestli turné neodložit, ale dost jsme se na něj zároveň těšili, tak jsme si řekli, že ho odjedeme..

Jak došlo k tomu spojení, vy a ATMO Music?
Už asi dva tři roky dozadu. Hank mi napsal na Instagram, jestli neuděláme song. Řekl jsem si, proč ne. Lidsky jsme si spolu dost sedli, jsme velcí kamarádi. Udělali jsme spolu dva tracky, jeli jsme spolu už předtím jedno turné, kde jsem ATMO Music předskakoval a křtil jsem na něm svoje první EP. A teď nás s Regim napadlo, že pojedeme šňůru takhle ve třech, že by to mohlo být pro lidi zajímavé.

Před časem jste se stal Objevem roku Evropy 2, na Cenách Anděl jste byl ve stejné kategorii v nejlepší sedmičce. Jak vnímáte uplynulý rok?
Vydal jsem album 19, kterým jsem nastavil jakýsi svůj „ksicht“. Předtím jsem vydával jen singly a šlo vesměs o tvorbu, ve které jsem se často ani já nemohl najít. Nevěděl jsem, co chci dělat, hledal jsem se. Když jsem ale vydal desku, cítil jsem, že jsem to stoprocentně já. Teď už jsem zase hudebně jinde, pořád se jako člověk posouvám. Ale zpět k albu – má hlavu a patu, vypovídal jsem se v něm, řekl jsem věci, které mě mrzí,  v některých jsem se vrátil do minulosti, a toho, si myslím, si lidi všimli a oceňují to.

Co vás letos ještě čeká?
Chtěl bych co měsíc, maximálně měsíc a půl vydat nový track. Mohlo by jít ven něco se Steinem27, psal jsem si s Calinem, rádi bychom udělali něco s Benem Cristovaem. A více už prozrazovat nebudu.

Možná by z toho mohlo být další album?
To by mohlo. Chtěl bych teď ale tlačit singly, abych mohl promo stoprocentně věnovat jedné věci. Třeba k tomu ale pak udělám další čtyři písničky a bude album, uvidíme.

Jaký je vlastně váš názor na alba? Spousta umělců už je přestala vydávat a jede právě jenom singly…
Mně se koncept alb líbí. Nebaví mě ale, když lidi vydávají alba často. Deska je věc, na které už nemůžou být náhodně naskládané tracky. Musí mít hlavu a patu, a to tematicky, textově i hudebně. Nemám rád, když někdo vydává desku každého půl roku.

Zpracovala: Andrea Štipčáková, foto: Lukáš Zima, Nikola Nováková, Wise Music
Témata: Sofian Medjmedj, Až moc high, rozhovor