Jak se žije na šňůře | Terčem vtípků v No Name je Zoli. „Jednou jsme ho nechali v Rakousku na pumpě,“ vzpomíná Igor Timko

Jak Igor Timko s úsměvem říká, na turné jsou No Name prakticky od svých začátků. „Chci tím říct, že hrajeme v kuse… Nebýt korony, tak i dnes večer bychom někde mastili,“ říká zpěvák a potvrzuje tak, že jeho band patří k těm nejžádanějším nejen na Slovensku, ale i v České republice. Během roku odjede několik desítek koncertů, plesů, firemních večírků či festivalů a kalendář má tak téměř neustále plný.

Jak se žije na šňůře | Pokáč tráví volné chvíle čuměním do zdi. Čím barevnější, tím lepší

Ne jednou se proto No Name stalo, že museli přes noc přejet ze západu Čech domů do Košic. „Jednou se nám stalo, že jsme hráli o půl deváté večer v Plzni a druhý den ráno náš nejmladší Dušan maturoval v Košicích. Tu maturitu si pamatuje kvůli cestě autem, ne koncertu v Plzni,“ směje se jeho starší bratr Igor.

Kvůli logistice však skupina občas využije také letadlo. „Z Prahy do Košic je to 56 minut,“ vypočítává zpěvák, za jak dlouho se v případě nutnosti dostane domů. Jak ale podotýká, No Name mají kamarády a rodinu téměř všude. „I proto se o nás v branži a mezi organizátory říká, že jsme ‚všudezdejší‘.“

I vzhledem k cestování mezi dvěma státy by si člověk řekl, že na členy občas padne ponorka. To ale Timko vyvrací, hrát v No Name je podle něj „dream job“. „Pokud je v kapelním autě dostatek inteligence, empatie a diplomacie zároveň, nemáte proč řešit ponorku. Pokud je to v kapele samý ego maniak, jak chcete fungovat… Hrát v No Name je sen. Od kolegů muzikantů přes techniku, manažera až po přátelské vztahy s organizátory, které vznikly v průběhu let na základě dobře odvedené spolupráce,“ vypočítává frontman, v čem tkví tajemství úspěchu.

Terčem vtípků je v No Name Zoli Šallai. „Mnohokrát jsme mu vyvedli něco nepříjemného, ale Zoli to všechno ustál. Je to i proto, že Zoli hodně snese,“ směje se Timko a jako perličku dodává: „Jednou jsme ho nechali v Rakousku na pumpě. Ale až tak do smíchu nám nebylo, protože jsme se museli na dálnici vracet 60 km.“

Za svou kariéru odjela kapela více než desítku turné. „Haly, kulturáky, akustické šňůry, jako hosté jsme hráli s Elány, Lucií, totální Svatý grál,“ usmívá se zpěvák, který je známý také svými tanečními kreacemi, které na pódiu předvádí. Jak říká, na koncerty se No Name připravují neustále a snaží se i staré věci obměňovat. „Zkoušíme implementovat nové harmonické úpravy. Nemůžete přece hrát píseň Žily tak, jak vznikla v roce 2000,“ ví frontman.

Právě v té době to byl pro No Name na šňůře ten pravý rock'n'roll se vším všudy. „Dnes je to už hodně o zodpovědnosti, oddychu, spánku, radosti z toho, že můžeme takto hrát. Je to přirozené… S věkem a zkušenostmi se mění priority.“

Text: Andrea Štipčáková, foto: Petr Tibi, Aneta Jodar, archiv kapely
Témata: No Name, Igor Timko, turné, Jak se žije na šňůře