VIDEOROZHOVOR: Tata Bojs: Výpravná turné děláme pro radost, finančně jsou v mínusu

Máte za sebou výpravné turné, zejména pak velký pražský koncert ve Foru Karlín. Splnilo vaše očekávání?
Milan: Velká očekávání bývají nebezbečná. Vždycky, když dlouho chystáš koncert, třeba rok se na něj připravuješ, tak se ta očekávání automaticky násobí a vrství a pak přijde ten den "D" a hodina "H" a většinou přichází takové malé zklamání. Nabubří to až příliš a pak obyčejný klubový koncert, který je někde jinde, od kterého vůbec nic nečekáš, ti dá větší prožitek než tady ten spektákl. Ale myslím, že to všechno dopadlo dobře. Nestal se žádný velký průšvih, jako minule v SaSaZu, kdy se Jurovi skoro rozpůlila hlava. Teď žádná krev nebyla. Přišla spousta lidí, což považuji za největší úspěch, protože to jsme si přáli od začátku. Byl to pro nás po delší době zase velký koncert od sportovní haly v roce 2004. V tomhle ohledu všechno dopadlo dobře. Jen jsem měl takový vnitřní pocit, že jsme museli hrozně makat, abychom si lidi získali na svou stranu. A podle mě se nám to povedlo až někdy v půlce koncertu.

VIDEOROZHOVOR: Smrt Davida Bowieho byla umělecký akt. Je to děsivé a zároveň geniálně dokonalé, říkají Tata Bojs

A není to obecně tak, že je těžší získat si návštěvníka z Prahy než z jiného města, kde třeba kultury není tolik?
Mardoša: Možná na tom něco je, ale také je potřeba si uvědomit, že ten pražský koncert byl co do počtu návštěvníků a toho všeho desetkrát větší než všechny ty ostatní. To je trošku jiná kategorie koncertů. Myslím, že na ty menší zastávky přišli hlavně fanoušci, kdežto sem přišli fanoušci plus lidi, co jsou třeba zvědaví. V tom je také ten výchozí moment koncertu trošku jiný.
Milan: Nejsme kapela, která oslovuje tolik lidí, abychom mohli každý půlrok hrát ve Foru Karlín. Teď jsme měli novou desku a chtěli jsme si turné užít. Také jsme měli nový vizuál, který standardně nebereme. Ve Foru byl ještě několikanásobně navýšen oproti klubovým koncertům.

Vizuální show jste připravovali hlavně kvůli Fóru Karlín. Jak se vám dařilo tuhle technicky náročnou záležitost uplatnit v klubech?
Milan: To je vlastně to nejtěžší, protože každý prostor má úplně jiné dispozice a do každého prostoru se hodí něco jiného. Teď máš vymyšlenou nějakou scénu - u nás byl základ čtverec, ten se tam většinou ještě vejde. Ale někdy je omezení ve výšce stropu, který má třeba jenom tři metry. Ale v tom malém klubovém prostředí to ještě jde. Chtěli jsme projekce fanouškům ukázat, protože jsme jich měli hodně nových. Z celého turné byly asi jen dvě destinace, kde jsme projekci neměli, protože to opravdu nebylo možné. To je taková naše specialitka, že tahle na naše poměry výpravná turné máme vždycky finančně v mínusu. Ale je to radost. Měli jsme nadstandardní světla, hosty, druhý bicí, občas s námi jeli Yellow Sisters, tak jsme si prostě dělali radost.

Hudební ceny Žebřík: nominacím vévodí Kryštof, Chinaski, Slza a Barbora Poláková, uspěli i Tata Bojs, David Koller či Aneta Langerová

A jakou radost si budete dělat teď na jaře?
Milan: Na jaře budeme hrát na udílení cen Žebřík. Minulý rok jsme toho měli dost, tak teď až do března máme trošku pauzu. Říkali jsme si, že si první čtvrtrok 2016 trochu odpočineme. Sezóna nám začíná právě vystoupením na Žebříku. Pak nás čeká hodně koncertů přes léto, ale není to tak šílené, jako to bylo minulý rok.

Budete hrát tu samou muziku, co jste předvedli na podzimním turné?
Milan: Rádi bychom nazkoušeli nějaké další skladby z aktuální desky A/B, které jsme nestihli nazkoušet na podzimní turné. Na nové desce je třináct písniček a my jsme hráli, myslím, osm.
Mardoša: Když už jsme se s tím mordovali. Ale zase jsme si před turné říkali, že ty co hrajeme, se musíme naučit dobře, než jich hrát co nejvíce a nějak to pak lovit. A máme furt ještě nějakou rezervu. Když jsme měli třeba desku Kluci kde ste?, tak jsme jednu písničku hráli poprvé až po třech letech. Některé jsou zase dobré na desce, ale nefungují tolik na koncertech.

LIVE: Tata Bojs ve Foru Karlín, to byla pastva pro uši i oči

Na Žebříku tedy budete startovat váš koncertní rok. Potom budou asi kluby. Co festivaly?
Milan: Jo, my to léto máme už v podstatě plné. Vždycky jsou exponované pátky a soboty a ty už jsou více méně zabookované. Léto je taková kapelová sezóna.

Nepotýkáte se zrovna vy s neustálými kompromisy, kdy chcete na festivalech předvést po vizuální stránce totéž, co vás provází na samostatných koncertech?
Milan: Když vidím, že ten festival nějaké možnosti má, tak se to promotérům snažím vždycky nabízet. Minulý rok jsme měli skvělý koncert na Colours Of Ostrava. Normálně tyhle festivaly hrajeme tak obrok, ale tentokrát přišla nabídka od organizátorů, abychom tam letos hráli znova. Což mě trošku překvapilo. Zároveň se bavíme o tom, že bychom tam vzali i nějaký vizuál, pokud by nám dali hezký večerní čas. To je zrovna typ festivalu, který je tomu otevřený. A vždycky to samozřejmě začíná a končí financemi. My bychom to nejraději brali všude, ale promotéři májí omezené možnosti. Vizuál je pro nás důležitá součást hudby. Je to něco, co písničku posune a ukotví v pamětech lidí do nějaké konkrétnější podoby.

Nové album jste představili také prostřednictvím dvou videoklipů. Nechystáte nějaký další?
Milan: Chystáme, jen je otázka, jak to všechno bude, protože se to stále mění. Ale chceme udělat dva - k písničkám Nadčasová a Běžec. Nadčasovou by chtěl ztvárnit režisér Petr Hanousek, má k ní bezvadný nápad, ale má se to odehrávat v zimě, teď bude jaro… (smích) A Běžec by měl mít nějakou spojitost s olympiádou, protože letošní olympiáda má jako hlavní téma Emila Zátopka a to byl skvělý běžec. Už pár měsíců se bavíme s Davidem Ondříčkem, který pro Český olympijský výbor dělá nějakou práci, písnička se mu líbila a říkal, že by klip udělal. Teď se to ale nějak zamotalo, tak o tom nechci moc mluvit, abych to nezakřikl. Je to v běhu. (smích)

TOP 10 nejlepších domácích alb roku 2015 podle redakce iREPORTu

Ještě se vraťme k Žebříku, kde jste mimochodem hráli naposledy před čtyřmi lety. Když jsme teď domlouvali vaše účinkování, mluvili jste o jedné specialitce ve spojitosti s moderátorem Tomášem Hanákem. Dočkáme se jí?
Milan: To se musíme zeptat Tomáše, jestli by chtěl. Máme s ním jednu píseň. Každý rok na jaře děláme charitativní vystoupení v divadle v Celetné a už se z toho stala taková tradice. Podporujeme nadaci Šestý smysl, která pomáhá lidem z Prahy 6. Ty koncerty jsou vždycky speciální v tom, že si pozveme nějakého speciálního hosta. Před dvěma lety jsme to udělali s Tomášem, který tam perfektně zazpíval francouzsky píseň od Yvese Montanea La Bicyklete. Je otázka, jestli se to stihneme takhle rychle znovu naučit.
Mardoša: Tam to bylo komorní prostředí, takže to perfektně sedlo. Nejde jen o text, který se musel Tomáš naučit, ale těch akordů! Je to jiný styl, než hrajeme. Takže bychom si to museli rozhodně připravit. I když s Tomášovou schopností improvizovat by to mohlo být vtipné, ale asi jinak, než bychom zamýšleli.

Pokud byste hlasovali do Žebříku 2015 nebo jiné ankety, komu byste dali hlas?
Mardoša: To je zapeklitá otázka. Já jsem vždycky pozadu, protože desky z daného roku seženu až ten další rok. Tudíž nemám všechno zmapované. Navíc nás diskvalifikuje to, že jsme kapela. Takže střet zájmů, že ano. Ale opravdu nevím. Samozřejmě, nejlepší loňské album, to by byla moje oblíbená kapela Sparks, která se dala dohromady s Franz Ferdinand a vydali desku jako FFS. Těm bych určitě poslal hlas. Jak ale říkám, ještě si jich spoustu doplním.
Milan: Já vlastně ani nevím, co všechno v Čechách vyšlo. Někde jsem viděl výpis všech desek, které vyšly loňský rok, bylo jich asi třicet ! Tolik? To mě šokovalo.

Máte pocit, že česká scéna stagnuje, nebo je tu naopak viditelný vývoj? Všímáte si nových jmen?
Milan: Obecně mám pocit, že lidi hudbu zase pomalu kupují, na koncerty se chodí hodně, i když okolo sebe stále poslouchám, že ne. Myslím, že se lidi chtějí odreagovat od svého normálního života a hudba je dobrý únik. Sice se neprodává tolik fyzických hudebních nosičů, jako to bylo dřív, ale myslím si, že lidi mají o hudbu zájem. Na druhou stranu si myslím, že se zase nic tak výrazného neděje, co se nových jmen týká. Možná by to chtělo zase nějakou hudební revoluci (smích). V devadesátých letech byl silný impulz elektronické scény, od které se toho hodně odvinulo. Spousta kapel s elektronikou pracuje i teď, to je i náš případ, ale není ve zvuku to nejdůležitější, spíš jen takové koření. Dneska je dovolené všechno, nakonec stejně jde jen o tu písničku, jestli je dobrá, nebo špatná. A pokud ses ptal na českou scénu, tak mě v poslední době zaujala skupina Fred Madison, se kterou jsme hráli ve Valašském Meziříčí. Jde z nich dobrá energie.

Nemůžu se nezeptat na zesnulého Davida Bowieho, protože zrovna vy jste měli tu čest vystoupit na jeho koncertě v Praze v roce 2004 coby předkapela...
Mardoša: Je to trošku hořkosladká vzpomínka. Do role předskokanů jsme se nikdy nehrnuli, protože je to nevděčná role a lidi z toho nejsou nadšení. David Bowie je ale pro nás taková ikona, že jsme o to stáli, což se nám splnilo. I přes nějaké technické potíže jsme to odehráli, ale pak jsme byli špatní z toho, že Bowie ze zdravotních důvodů koncert nedohrál, takže to nebyl asi koncert, na který by rád vzpomínal. Bylo super, že jsme si mohli před ním zahrát, ale zároveň to nebylo nejlépe načasované.

Dá se říct, že jste byli u konce jeho koncertní kariéry, protože těch vystoupení už pak moc neměl. Měli jste tam nějakou osobní zkušenost, možnost setkat se s jeho kapelou nebo dokonce s ním?
Milan: Bohužel, neměli, ačkoliv se tam něco domlouvalo, ale právě díky těm okolnostem se pochopitelně žádné setkání neodehrálo. Viděli jsme ho jen, když scházel z pódia. Šli jsme se do backstage podívat a tam jsme zahlédli jeho obličej zkřivený bolestí, jak odcházel k nachystané sanitce. To byla naše poslední živá vzpomínka na Davida Bowieho. A k tomu jeho odchodu na věčnost... No co k tomu povědět? Je to příliš čerstvé. Já jsem až sám překvapený z toho, že to ve mně vyvolává pocity, jako by odešel někdo z mé rodiny. Nikdy bych si nemyslel, že mě to může tak zasáhnout. Takhle jsem to s žádnou rockovou hvězdou nikdy neměl. Myslím, že s ním odešel velký kus pop kultury. A ještě si to podle mě teď všechno neuvědomujeme. Obávám se, že nikdo takhle vrstevnatý se zase dlouho nenarodí. Jako máš v umění jednoho Michelangela a jednoho Leonarda, tak v pop rocku byl jeden David Bowie.
Mardoša: I ten svůj odchod pojal jako umělecký akt, což je děsivé a zároveň geniálně dokonalé.
Milan: Teď když poslouchám jeho novou desku a dochází mi, že když na ni pracoval, už věděl o svém odchodu, všechny ty písničky pro mě dostávají dvakrát větší sílu.

Více o smrti Davida Bowieho řekli Tata Bojs v následujícím videu (vzniklo pouhý den po Bowieho smrti):

Jarda Hudec, Jan Mareš, foto: Tomáš Vlach, Čestmír Jíra, Karel Prchal, video: Karel Holubička (POLAS)