RETRO: David Bowie v Praze rozebral své písně na atomy

David Bowie
Palác kultury, Praha
25. června 1997

Je David Bowie génius, který vždy stojí v předvoji hudebního vývoje, nebo prohnaný eklektik šikovně využívající momentálních módních trendů? Komu nedala odpověď tři alba z posledních čtyř let, ten mohl kvality Bowieho tvorby zhodnotit na koncertech - nejdřív loni 3. února, následně letos v červnu.

ROZHOVOR | David Bowie: Brian Eno měl pravdu, definitivně jsme zavraždili šedesátá léta

Britský zpěvák, skladatel, kytarista, saxofonista, herec a muž mnoha dalších schopností každopádně vždy dbal na osobitost a jeho snažení se jen málokdy míjelo účinkem. Jednotlivé etapy jeho tvorby jsou často až překvapivě odlišné. Bowie se nikdy nebál radikálních obratu. A zřetelný vývoj šlo vysledovat i během šestnácti měsíců, které uplynuly mezi oběma pražskými koncerty.

Úvodní vystoupení Ivana Krále bylo nakonec odvoláno, nejspíš k dobru věci. Sám Bowie s příchodem na pódium sliboval hodně dlouhý koncert, který se protáhne až do druhého dne. A měl skoro pravdu. Skončil sice ještě před půlnocí, ale i tak byly ty tři hodiny slušným nákladem.

Co se týče starších skladeb, některé jsme mohli slyšet už loni: The Man Who Sold The World, Fashion, Under Pressure, Scary Monsters a taky White Light/ White Heat z repertoáru Velvet Underground. Bowie ještě dál pracoval na tom, aby je proti studiovým předobrazům co nejvíc pozměnil: například The Man Who Sold The World bylo možné identifikovat opravdu jen podle textu.

Mezi nově zaranžované staré kousky teď přibyly Quicksand, Queen Bitch, The Jean Genie, V-2 Schneider a Fame. Řadou ukázek Bowie vzpomněl na album 1. Outside, aktuální Earthling zaznělo téměř kompletní, a především v druhé polovině koncertu. 

Okopíroval David Bowie image mořských potvor? Prohlédněte si fascinující galerii

Bowie výskyt novinek zahušťoval, postupně zazněly Battle For Britain (The Letter), Seven Years In Tibet, Telling Lies, Looking for Satellites až k závěrečné Little Wonder. Tentokrát se koncert obešel bez přídavků.

Doprovodnou skupinu tvořili kytarista Reeves Gabrels, baskytaristka Gail Ann Dorsey, klávesista Mike Garson a bubeník Zachary Alford, pro současný Bowieho repertoár přímo ideální sestava.

Gail Ann Dorsey se několikrát předvedla také jako schopná zpěvačka, především v úvodu Outside, v Under Pressure nahradila Freddieho Mercuryho, a sólově zpívala pak v O Superman, původně od Laurie Anderson.

Téměř vše ze studiové zvukové různorodosti, mnohdy založené na principu koláže, dokázala kapela převést i na pódium. Zvláštní zmínku zaslouží jevištní ztvárnění a projekce ve své divoké agresivitě vždy sugestivní. A ještě k otázce položené v úvodu: jungle i drum'n'bass by se jistě rozvíjely i bez Bowieho, ale právě osobnost jeho formátu dokáže dát aktuálním hudebním trendům nadčasový rozměr a opodstatnění.

Text původně vyšel v časopise Rock Report 8/1997. Znovu ho vydáváme jako připomenutí osobnosti Davida Bowieho, který zemřel 10. prosince 2016.  

Text: Martin Richter, foto: Tomáš Martinek
Témata: David Bowie, Outside