Deník neúspěšného hudebníka (3.): Jdeme buskovat…

Vydáno 08.08.2019 | autor: Neúspěšný hudebník

Jsem Fanda a muzika pro mě znamená nejvíc. Jednou se jí budu i živit a konečně zavřu pusu všem, kdo o mně pochybovali. Jednou se to povede…

Deník neúspěšného hudebníka (3.): Jdeme buskovat… Deník neúspěšného hudebníka (3.): Jdeme buskovat…

Po týdnu, kdy bylo nutné chodit s odpadky, matka na řeči o mém vystěhování zapomněla. Naštěstí. Kdybych šel do práce, neměl bych čas na to hlavní: na muziku. Obzvlášť teď, když jsem dostal skvostnej nápad, jak o sobě dát vědět a možná si i něco vydělat. Jakej nápad? Busking!

Proslavilo se přes něj už spoustu muzikantů, Tak proč by se to nemohlo povést mně? Říkal jsem si, že sám s akustikou zaboduju asi nejvíc, ale aby Punkýš neřekl, že nejsem kámoš, zavolal jsem i jemu.

Deník neúspěšného hudebníka (1.): Festivalová sezóna v plném proudu

“Hrát na ulici? To není pro avantgardní umělce dobrý!” odpověděl mi Punkýš na otázku, jestli se nechce připojit. 

“Prooč?” nechápal jsem, ale v duchu se mi ulevilo.

“Ulice nedocení opravdový umění, ty vole!” řekl Punkýš a já měl radost, že všechno jde podle plánu. Jasně, pro Punkýše hrát na ulici nebylo. On je pankáč, jak už jeho nápaditá přezdívka napovídá. Vymyslel si ji prej sám, ale to je teď jedno. On je pankáč, ale já budu hvězda. Popadl jsem španělku a vyrazil do města.

Rozhodl jsem se, že se budu hrát v dolní části Václaváku.

Deník neúspěšného hudebníka (2.): Fandova vztahová poradna

Prostě jsem si stoupnul a začal hrát, ale nemám popruh, takže mi kytara furt padala a nedalo se hrát a zpívat dohromady. Navíc do mě neustále vráželi turisti, tak jsem prostě jen zpíval. Říkal jsem si, že začnu romanticky Stairway to Heaven. Moje angličtina byla evidentně vynikající, protože se mi turisti nejen začali vyhýbat, ale někteří z nich si mě pobaveně natáčeli. Paráda! Tomu říkám raketový start do oblak! Pak do mě ale vrazil nějakej ňouma a řekl mi, že jestli přestanu halekat, dá mi pětikilo. Tak jsem kejvnul a vzal od něj peníze.

Druhej den mi volá Punkýš: “Jak dopadl ten tvůj busking?”

“Jeden týpek mi nabízel pět set… když přestanu hrát,” ohlásil jsem Punkýšovi hrdě. Věděl jsem, že si ho tím získám.

“Hahaha. Paráda! Tak doufám, žes to rozbalil ještě víc! Tomu říkám avantgarda!” halekal Punkýš do telefonu.

Nemohl jsem mu přiznat pravdu. Nepochopil by to.

On je totiž pankáč, já budu hvězda. 

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, busking, Václavské náměstí

zavřít