Deník neúspěšného hudebníka (32.): Není nutno všechno komentovat…

Dny mi v karanténě začaly splývat. Trčel jsem doma a nevěděl, co mám dělat. Ne že by to normálně bylo tak odlišný. Taky jsem většinu času doma. Ale chápete… ta tíživost situace! Sice jsme si každej den volali s Punkýšem. Ale oba jsme byli nějácí otrávení.

Deník neúspěšného hudebníka (31.): Těžko na cvičišti, lehko na bojišti…

Punkýš furt dumal nad tím, jak má venku s rouškou kouřit. Až si nakonec řekl, že zase udělá nějakej svůj anarchistickej kousek a roušku si na pět minut sundal. To bylo… nevím. Jak píšu: všechno si bylo tak nějak hodně podobný… do středy!

Myslel jsem si, že to bude dobrej den. Máma uvařila rajskou. Sice s těstovinama, který jsme teď měli pořád, ale furt rajskou! Zrovna jsem si lžící nabíral hrst těstovin, když se z venku ozvala písnička Není nutno.

Deník neúspěšného hudebníka (30.): Éra neúspěšných

Ani jsem si to neuvědomil, až když ze sousedního baráku vyskočila z prvního patra nějaká postava. Vypadalo to úplně jak z nějaký bondovky nebo něčeho takovýho. Pak mě trklo, že v sousedním domě žije shodou okolností taky Punkýš. Taky v prvním patře. Musel jsem se zarazit. Sakra, vždyť to je Punkýš!

Hrozně křičel a nevím teda, jestli kvůli těm střepům, do kterejch spadl, nebo kvůli něčemu jinýmu. No… Pak se teda naštěstí nějak uklidnil, ale stejně z toho byl hroznej povyk. Lidi vykukovali z oken okolních baráků a ťukali si na čelo. Určitě šlo o ten nejanarchističtější kousek, kterej kdy Punkýš předvedl. I když teda pak zase zašel do baráku, jako kdyby se nic nestalo…

Deník neúspěšného hudebníka (29.): Fanda rapuje

Večer jsme si volali.
“Musel jsem to udělat. Chápeš? Demonstrativně!” vykládal mi.
“Ale kvůli čemu?”
“Víš, proč dopoledne zemřelo tolik lidí?”
“Ne… Proč?” nechápal jsem.
“Než slyšet tuhle písničku, to radši umřít!” zakvičel Punkýš do telefonu.

Přišlo mi to teda jako dost přehnaný, ale není nutno všechno komentovat.

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, Fanda