Deník neúspěšného hudebníka (24.): Hudební ceny

Máma se na mě tuhle obrátila, jestli vím, kdo byl letos nominovanej na ty Anděly. Nechápal jsem, jestli tím myslí, kdo zrovna umřel, tak jsem odpověděl, že Jolanda a že je to velký špatný.

Deník neúspěšného hudebníka (23.): Kontroverze

"Jolanda? To je nějaký nový, to neznám," řekla mi máma: "A proč je to velký špatný? To neumí zpívat, nebo co?"

Po dalších pěti minutách, který připomínaly debatu slepce s hluchoněmým, mi matka vysvětlila, že myslí hudební Ceny Anděl. Tak jsem jí musel vysvětlit, že takový blbosti jako hudební ceny přeci nejdou brát vážně.

Deník neúspěšného hudebníka (22.): Silvestr

"Ty jsi nějakej chytrej, prosím tě!" popíchla mě matka tónem, který mě vždycky spolehlivě vytočí do běla. Vzpomněl jsem si na přednášku, kterou mi nedávno Punkýš dával a řekl si, že se to mámě pokusím vysvětlit.

"... uvědom si, že to je celý mocnářskej pakt rozdělující hudbu." začal jsem svou osvětu.

"Co to, proboha, zase vykládáš?" vytřeštila na mě máma oči.

"Pochopila bys, kdybych ti řekl, že jde o rozdělení oficiálního hudebního proudu a undergroundu?" snažil jsem se jí zopakovat to, co mi pracně vysvětlil Punkýš.

Deník neúspěšného hudebníka (21.): Live fast, die young

Matka nade mnou jen mávla rukou.

"Podle mě ceny dělí hudebníky maximálně na dvě skupiny: na ty, který ceny dostávají, a na ty, který jim to závidí!" zpražila mě.

Myslela to úplně vážně! Ona to opravdu myslela vážně!

Musel jsem jít pryč. Diskuze s matkou o muzice vážně nedávám.

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka