Deník neúspěšného hudebníka (17.): Filmová hudba

Myslel jsem si, že tenhle týden budu relaxovat. Na to jsou nejlepší filmy. No, a když jsem tak koukal asi na třetí biják, napadla mě skvělá věc. Co kdybych začal dělat filmovou hudbu? Ve filmu se točí velký peníze a můžete se i docela proslavit. Takovej Hans Zimmer by mohl vyprávět.

Deník neúspěšného hudebníka (16.): Jak to bylo s těma Plastikama?

Navíc to určitě nebude tak náročný jako kapela, protože to za prvý děláte sami a pak… udělat pár ruchů, co vybudujou filmu atmosféru, přeci nemůže bejt tak těžký, ne? Nebo jo? No… u skladatelů filmový hudby se určitě nebude motat tolik holek, o tom žádná, ale to by mi zase asi tolik nevadilo… já stejně holku ještě neměl.

Deník neúspěšného hudebníka (15.): Klub 27

Začal jsem o tom intenzivně přemejšlet, nakonec jsem to nevydržel a musel jsem do sklepa… Tohle by se určitě líbilo Punkýšovi. Udělat k nějakýmu hororu muziku ve stylu Einstürzende Neubaten by mohl bejt fakt uznávanej počin. Právě ve sklepě máme všechno nářadí, zvuky by se tak logicky měly otestovat právě tam.

Připadal jsem si trochu jako vrah vracející se na místo činu. Přeci jen sousedi nereagovali na mojí hudbu zrovna nejlíp. Chápu, že na jejich vkus byla moje sólová kariéra moc progresivní a mou hru na trubku prostě nemohli docenit. Člověk zkrátka znejistí, když celý život jí párky a vy mu najednou předložíte kaviár.

Deník neúspěšného hudebníka (14.): Posun v kariéře?

Nedalo se ale nic dělat, vlastně ani nešlo zkoušet kdekoliv jinde než ve sklepě. Proplížil jsem se barákem a vkradl se do sklepa. Brzy jsem našel ruční pilku a šroubovák. Začal jsem těmi věcmi skřípat o sebe. To bylo něco! Znělo to vážně fenomenálně!

Jenže…

“Co to děláš?” nakoukl do našeho maličkého sklepa soused.

Teda… soused… Je to šestnáctiletej spratek, kterej má u nás v baráku snad babičku, nebo co. Co ale dělal tady dole? Já vůl. Jak jsem byl natěšenej, tak jsem asi nezabouchl dveře a tím pádem se zvuky ozývaly i do chodby. Teď jsem byl nucenej jít do konfrontace s tímhle fakanem.

“Chtěl jsem dělat filmovou hudbu,” vykoktal jsem ze sebe.

“Jasně, s tvým hlasem bys mohl dělat třeba ten novej Vřískot!” řekl ten hlupák, zasmál se vlastnímu vtipu a odešel. Úplně mě vykolejil. Chvilku jsem ještě zkoušel testovat další zvuky, ale najednou mi všechno bylo protivný. Zahodil jsem šroubovák i pilku a šel se mrknout na Vřískot.

Třeba to ten hňup myslel jako lichotku…

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, Fanda