TÉMA: Hudební scéna je na prahu tragédie, poslední ať zhasne. Jak funguje pomoc kultuře v zahraničí?

Titulek tohoto textu zní hodně pesimisticky, přestože jsem většinou dost pozitivní člověk. Nikoliv covid-19 pozitivní, ale snažím se na věcech hledat to dobré, protože to je téměř vždy možné. Ale tentokrát mi optimismus začíná docházet a přestávám pomalu vidět světlo na konci tunelu.

Už půl roku je součástí našich životů virus, který je obrátil vzhůru nohama. To se může stát. Jak už mnohokrát zaznělo, kultura byla jedním z prvních odvětví, které zavřelo, a bude to poslední, které se z této agónie probere. Pokud se tedy vůbec probere, čemuž přestávají věřit i velcí optimisté.

Koronavirus zasahuje: Aktualizovaný přehled zrušených a přeložených koncertů

Na začátku pandemie se stala jedna z mála dobrých věcí, kterou covid přinesl. Vznikla výzva Za živou hudbu, ze které se následně zrodila oficiální asociace Česká obec hudební, jež sdružuje menší společenství zaměřená na jednotlivé segmenty hudební scény. Takže po třiceti letech se tuzemská hudební scéna spojila, aby bojovala s dopady pandemie.

S manažerskou asociací Music Managers Forum jsme se okamžitě stali členy a společně s ostatními jsme se začali pravidelně setkávat, abychom mohli jednat s Ministerstvem kultury a dalšími státními institucemi. Snažili jsme se navrhovat kroky, které by zmírnily dopady na hudební sektor, což je dost vyčerpávající práce, když u toho musíte ještě zachraňovat své vlastní živobytí, firmy, agentury, kapely a starat se o rodinu. Ale s tím jsme do toho všichni zúčastnění šli a vydrželi až doteď.

V průběhu toho půl roku se stala spousta věcí, nic z toho ale zatím nijak nepomohlo hudební scéně, aby mohla v dlouhodobém horizontu přežít. Nejdříve proběhl takzvaný lockdown, tedy brutální uzavření všeho. Tehdy v březnu ten krok nikdo z nás nezpochybňoval. Nechtěli jsme ohrozit ničí zdraví, natož životy, a bylo jasné, že bez společenských akcí to nějaký čas nepůjde. Mnohem větší problém ale představovaly neustále se měnící výroky předních politických představitelů, a hlavně jejich rozhodnutí ohledně plánovaných opatření.

Vládní kroky byly zpravidla velmi chaotické, pravá ruka nevěděla, co dělá levá, což nejen kapely a promotéři vnímali jako jeden velký zmatek. Na jaře zrušili všechny plány na léto naplánované, aby se je po rychlém rozvolnění zase snažili dát dohromady a nějakou tu letní akci přeci jen uvést v život. Pak se do toho vložila například lokální hygienička a z minuty na minutu bylo po festivalu.

ROZHOVOR | Pořádání festivalů vždy vyžadovalo velkou odvahu, říká organizátor Colours of Ostrava

Já sám jsem otáčel dodávku cestou na Nefestival v Ostravě, kde jsme měli hrát s kapelou N.O.H.A. Zpěvák MC Chevy kvůli koncertu přiletěl ve čtyři ráno z německého Düsseldorfu a v takové situaci už vážně přemýšlíte nad tím, kdo tuhle zemi vlastně řídí. Hygienička? Nekompetentní politici? Křišťálová koule? Možností je mnoho.

Prodeje na nule

V průběhu léta a vlastně celé pandemie v médiích neustále zaznívaly často unáhlené výroky politiků, které plašily lidi, přestože často nešlo o finálně schválená rozhodnutí. Politici do médií prostě ventilovali své pocity ohledně toho, či tamtoho. Každý takový výlev přitom doprovázel strmý pokles prodeje lístků na (nejen) hudební akce a na bodě nula nějaký čas zůstal. Po zrušení komorní verze Colours of Ostrava přestaly předprodeje fungovat úplně, protože ani diváci nevěděli, jestli akce nebude lusknutím zrušena na základě pocitu nějaké paní. A v tomhle zmatku se snažte fungovat - obzvlášť, když příprava festivalu či koncertu v normálních podmínkách zabere pár měsíců pracovního nasazení.

Dobře, všichni přišli o hlavní festivalovou sezónu, a tak bylo potřeba pracovat s výhledem do budoucnosti. Chtěli jsme přežít podzim a vydržet do dalšího léta. Všechny kapely a kluby logicky přesunuly své jarní klubové koncerty na podzim a těšily se, že si zase zahrají, přežijí a dál budou moci dělat svoje řemeslo.

ROCK BLOG | Petr Blažek bojuje s Music Managers Forum za živou hudbu

Problém této vlády je, že si myslí, že její cesta je geniální a nebojí se to o sobě ani veřejně prohlašovat. Přitom současná situace vypovídá o opaku. V ničem se bohužel neinspirovala ve vyspělých evropských zemích, přestože jsme už nějaký pátek součástí Evropské unie, a tak letní rozvolnění v celé společnosti zapříčinilo, že se v září opět ubíráme k nedobrovolné hibernaci. Zrušení podzimní sezóny přitom znamená smrtící ránu pro velkou část hudební scény.

Naše vláda se neinspiruje ani v přístupu k hudební, potažmo kulturní scéně, a při oznámení nových restrikcích pokaždé řekne jen bod A, tedy zavíráme, ale nikdy nedodá B, tedy jak chce situaci řešit. 

Jak kultuře pomáhají vlády v zahraničí?

Uvedu jen pár příkladů, jak to funguje na západ od našich hranic. V Německu je hudební sektor od začátku úplně zavřený, a tak to zůstane minimálně do konce roku 2020. Německá ministryně kultury okamžitě reagovala a do týdne měli všichni pracovníci v hudebním sektoru (OSVČ) podporu 9000 EUR na tři měsíce, aby sektor neopustili, nebo nezbankrotovali.

Ve Francii mají propracovaný sociální systém pro kulturu, ve kterém platí, že pokud daný měsíc nedosáhnete obvyklého příjmu, máte nárok na podporu, která tento výpadek dorovná. V Dánsku kompenzovali 75 procent neuskutečněných příjmů za zrušené kulturní akce. V Polsku do programu na záchranu kultury nalili 900 milionů EUR.

Mně osobně se líbí model, který navrhly vládě anglické kluby - nechceme vaše peníze, vraťte nám jen DPH, které jsme vám poslali v roce 2019. A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Všechny vyspělé země si také uvědomují, že jedna věc je rychlá, okamžitá pomoc, a druhá věc je kulturu znovu nastartovat, jakmile krize opadne. Proto už všude mají nachystané programy pro nový začátek. A jak to je u nás?

Od začátku krize proběhla jen takzvaná pětadvacítka, se kterou zaplatíte tak nájem bytu v Praze. „Záchranný“ program navíc v červnu skončil, přestože nám bylo několikrát veřejně přislíbeno jeho prodloužení. Téma nastartování kultury by se údajně mělo řešit v březnu 2021 (!!!), přestože státní rozpočet se uzavírá už nyní a nikdo neví, co se ještě do března stane. Od září navíc už všichni zase platíme sociální a zdravotní pojištění, na které ale jaksi nemáme, jak vydělat.

Ať nejsem jen kritický - v průběhu léta se podařilo s Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) domluvit podporu pro kulturu ve výši 900 milionů korun, kterou můžete znát jako program Covid Kultura. Celý program a klíč k rozdělení peněz jsme s Českou obcí hudební pro MPO připravili, ale po úřednických zásazích na něj většina ze zasažených nedosáhne. Zatím přijali kolem 100 žádostí v hodnotě přes 100 milionů korun. V těchto dnech se chystá program Covid Kultura 2 a my posíláme znovu to, co už jsme posílali v létě. Uvidíme, jak to dopadne tentokrát.

Poslední ať zhasne

Hudební scéna je složitý a rozsáhlý ekosystém, který v České republice dává práci zhruba 130 000 lidem a každoročně funguje s obratem téměř 20 miliard korun. Přibližně dvakrát tolik přináší nepřímo ostatním odvětvím, jako jsou gastronomie, ubytování, doprava a další. Takového přispěvatele HDP by se řádný hospodář snažil podržet a nikoliv pohřbít. Naše vláda ale raději podpořila nákupní centra, hotely, penziony a další segmenty s propracovaným lobbingem a drahými právníky, kteří okamžitě začali hrozit žalobami na stát.

Obrovský problém představuje dlouhodobější výhled. Řada mých kolegů, manažerů, zvukařů, osvětlovačů, promotérů a umělců už odešla do jiného sektoru a našla si jinou práci, což je trend nebezpečný nejen pro hudební scénu, ale v důsledku i pro státní kasu.

Delší stagnaci si mohou dovolit jen profesionální muzikanti s dostatečným finančním zázemím, a takových je v Česku minimum. Většina muzikantů se snaží především hrát, aby se mohla svým řemeslem živit, a neztrácet čas i energii jinde. Pokud z tohoto procesu vypadnou, cesta zpět může být těžká.

Tato situace se přitom zdaleka netýká pouze aktivních hudebníků. Pokud nebudou zvukaři, osvětlovači a další profesionálové držet krok s technologiemi, případně budou dokonce nuceni rozprodat techniku, cestu zpět už nemusí najít. A samotná vláda jím svým chováním příliš motivace nedodá.

V Brně minulý týden zavřely všechny velké kluby, situace pro ně už jednoduše nebyla ekonomicky udržitelná. Snažily se přežít, platily veškeré náklady i zaměstnance, protože počítaly s podzimní sezónou. Ta ale nepřišla, protože vláda situaci s koronavirem přes léto nezvládla. A v takové situaci už nelze počítat ani s tím, že příští by mohly kluby příští rok fungovat přes jarní, ani podzimní sezónou.

Nyní budeme svědky dalšího zavírání napříč celým hudebním sektorem, o spoustě z nich se ale běžný člověk ani nedozví. Zkusím vysvětlit hlavní důvody, proč je nadmíru důležitým úkolem vlády všechny tyto pracovníky udržet ve svém oboru. 

Co Čech, to muzikant?

Kulturní identita země možná nemusí být politickou prioritou, nicméně pro zemi, jejíž obyvatelé tak rádi tvrdí „co Čech, to muzikant“, je kulturní identita důležitá. Historie ostatně dokazuje, že Česká republika vždy dokázala hudbou (a kulturou obecně) bodovat a v zahraničí šířit dobré jméno naší malé země. Povinností politiků je se o tuto identitu postarat, a ne ji nechat padnout. A stejně tak je povinností každého voliče vybírat své reprezentanty podle toho, jak se o svou zemi starají včetně její kulturní scény.

Druhý důvod je čistě ekonomický, a na ten by už politici slyšet mohli. Nebo spíš měli. Jak už jsem zmínil, celý hudební sektor přináší přímo i nepřímo miliardy do státní kasy. Pokud nechá stát hudební profesionály odejít jinam, pokud nechá padnout kluby a festivaly, na jejich místa se nacpou mezinárodní společnosti s vlastním kapitálem, to se ostatně leckde ve světě již děje.

Kluby, festivaly, ticketingové a rentálové firmy a umělecké agentury skoupí mezinárodní společnosti, které v Česku možná budou platit daně, ale nebudou mít jediný zájem, aby zde vzniklo prostředí příznivé pro mladé, začínající kapely. Své výdělky vyvedou za hranice země a tady je rozhodně znovu investovat nebudou.

Může se tak jednoduše stát, že zbude jen pár malých undergroundových klubů, kde si budete moct zahrát, a hudební scéna bude rázem mnohem chudší. Je klidně možné, že celý trh ovládne jedna společnost, a díky monopolu si bude diktovat ceny vstupenek, techniky a honoráře umělců.

To mi připomíná dokument o drogovém kartelu v Kolumbii, ve kterém farmáři, lidé v laboratořích a další články výroby drog dřou za minimum, přestože cena výsledného produktu je vysoká a výdělek jde pouze do kapes kartelu. Konečným důsledkem je chudoba v celé zemi. To se může stát i naší hudební scéně, pokud politici situaci nezačnou okamžitě řešit.

S Českou obcí hudební a Music Managers Forum budeme dál pracovat a snažit se tuzemské hudbě pomoci. Budeme dál jednat s politiky, poslouchat sliby, kritizovat kroky a doufat, že si alespoň část našich návrhů vezmou k srdci.

Pokud vám není jedno, že hudební scéna nepřežije zimu, udělejte pro to, prosím, také něco - pošlete politikům e-mail nebo korespondenční dopis a volte ty politiky, kteří chtějí hudbě a kultuře pomoci, a hlavně pro to reálně něco dělají. K podobnému kroku ideálně přesvědčte i své rodiče a prarodiče. Podporujte své oblíbené kluby, festivaly, a hlavně umělce v tom, co se snaží dělat - kupte si jejich muziku nebo merchandise, sleduje streamované koncerty, dejte svou podporu najevo v jakékoliv formě. Je to na nás všech.

PS: Pokud jste manažer, booking agent nebo nějaké manažery znáte, řekněte jim, ať se připojí k MMF nebo ať se zúčastní virtuálního setkání MMF, které se uskuteční 6. října 2020. Výzvu Za živou hudbu můžete zde.

Text: Petr "Kužel" Blažek, foto: Lukáš Kozel

Petr Blažek je manažer kapel Noisy Pots a The Atavists, vydavatel, zvukař a předseda manažerské asociace Music Managers Forum ČR. V manažerské činnosti se specializuje na vystupování tuzemských kapel v zahraničí, stojí například za mezinárodními úspěchy skupiny Mydy Rabycad, která vystupovala ve dvaceti zemích světa i na slavném festivalu Glastonbury. Se skupinou Noisy Pots spolupracuje přes dva roky a společně se jim daří prosazovat se na zahraničních pódiích. O tuzemské hudební scéně a managementu přednáší v České republice i zahraničí, účastnil se mezinárodních konferencí v New Yorku, Sao Paulu, Vídni a jinde.

Témata: koronavirus, covid-19, Music Managers Forum Czech Republic, Za živou hudbu, N.O.H.A., Colours of Ostrava