RECENZE: Nahý Robbie Williams na albu XXV vedle holandského orchestru obstál

Robbie Williams

XXV

Skladby:
Let Me Entertain You, Come Undone, Love My Life, Millennium,  The Road To Mandalay, Tripping,  Bodies, Candy, Supreme, Strong, Eternity, No Regrets, She's The One, Feel, Rock DJ, Kids, Angels,  Lost, Nobody Someday

19 skladeb / 79:34 min

Vydavatel: Columbia Records

Dle Williamse přišel s nápadem přizvat si orchestr k oslavě čtvrtstoletí sólové kariéry jeho dvorní skladatel Guy Chambers. Za partiturami však stojí ještě Jules Buckley a Steve Sidwell a výsledná Deluxe verze čítá dvacet devět skladeb a celkově 124 minut poslechu, což je, přiznejme si, pořádná nálož hudby. Řemeslníky hitové kolekce jsou tentokrát hráči holandského The Metropole Orkest (Metropole Orchestra). "Přizvali jsme je, protože jsou stejně dobří jako kterýkoliv jiný orchestr a také...jsou levnější", vtipkuje Robbie v nizozemské rádiové show NPO Radio 2. "Ale jsou taky neuvěřitelně talentovaní a doporučil bych je každému," dodává v závěru.

Takže posluchač, Robbie, orchestr a dvě hodiny materiálu. Přirozeně se člověku vybaví velká očekávání. Úvodní Let Me Entertain You však zanechá poněkud vlažný dojem. O celý tón níž položená vypalovačka ztratila náhle svoji dravost a energii a působí dojmem instantního kafe, které zanechá pouze obyčejnou chuť v ústech. Právě takto známý úvodní kus by v tomto konceptu zasloužil více kreativního přístupu. Druhá Come Undone však posluchači odtahuje kámen ze srdce a potenciál ansámblu využívá naplno, s krásnou "nahou" emocí Williamsova vokálu, kde se vám tedy konečně propojí i záměr intimního bookletu desky, a taky její nestandardně obnažený zvuk.

LIVE: Robbie Williams svou famózní show ohromil Prahu, zazpíval si i duet se svou manželkou

Jistou svěžest desce dodává i zapojení celé Williamsovy kapely, a tak se například ve skladbě Millennium po notoricky známém smyčcovém intru naplno rozjedou divoké bicí Karla Brazila s podporou swingově drzé dechové sekce a úderné basové linky. Sám Williams některé skladby ze svého katalogu frázuje jiným způsobem, což vyvolá v uších sérii příjemných překvapení pro ty, kteří zpěvákův repertoár znají jako své boty. Vrcholem novátorství budiž aranž skoro čtyřminutové Tripping, která z temných atraktivně houpajících se slok, přechází do svěžího pop-rockového refrénu, který v tomto kontrastu výborně funguje. V dvouhodinové smršti se však najdou i momenty, u kterých by člověk nejradši sáhl po pomyslných nůžkách a výsledný tracklist kapku prostříhal. Deset let stará hitovka Candy bohužel nepřekvapí vůbec ničím a společně s nadcházející Supreme či Strong působí jako nutná výplň. A místo toho, aby vás Rock DJ vystřelila ze židle do vesmíru, nechá vás sedět ve velmi konzumním stylu.

Přece jen se však v určité míře podařilo Williamsovu osobnost do písní pevně vtisknout tak, že se chemické reakce v posluchačově těle dostaví ve velké míře. Zářným příkladem je zcela jistě Eternity, jejíž nádherná aranž v kombinaci s Robbieho upřímným zpěvem rozhodně nenechá jedno oko suché. Hned v závěsu je hymna Angels, na které je nejvíce slyšet vyzrálost a charakter zpěvákova hlasu. Doporučuji porovnat si dnešní verzi písně s tou původní z roku 1997, uslyšíte rozdíl. A co Robbieho rošťáctví, ptáte se? Nic jej nevystihuje více, než když se Kylie Minogue ve skladbě Kids zeptá: "Hey Robbie, wanna do this one more time?"

Kompilaci uzavírá příjemná novinka Lost a zpěvákova oblíbená folková záležitost Nobody Someday, která standardní verzi alba důstojně ukončuje. V Deluxe verzi se opět střídají chabě vyplněné minuty s kvalitně stráveným časem. U Sexed Up nutno vyzdvihnout nápaditou sborovou sekci, u Better Man dechberoucí atmosféru. Spojení Angels s Beethovenovou Měsíční sonátou si však tvůrci mohli jednoduše odpustit.

Williamsovo XXV je nesmírně bohatou kolekcí, která střídá velkolepé emoční momenty s těmi, které vás jednoduše nechají chladnými. Výsledek dobře odvedené řemeslné práce v závěru samozřejmě obstojí. Kazí jej však dojem, že se v mnoha případech buď příliš sázelo na jistotu, nebo byla touha podojit tu hudební krávu do maxima prostě příliš silná. Na druhou stranu je díky této desce Robbie Williams rekordmanem s celkovým počtem 14 alb umístěných na špici britských žebříčků. V této disciplíně tak poráží například Elvise Presleyho.

Text: Filip Pešta, foto: Columbia Records
Témata: Robbie Williams, XXV, Recenze. Album, Orchestr