Deník neúspěšného hudebníka (26.): Eurovize

Začátek roku se podobá cestě do Mordoru. Každou chvíli někde potkáte skřeta v podobě nějaký hudební ceny. Nejdřív Andělé, pak Grammy, teď se zase řeší Eurovize. Člověk neustále ze všech stran slyší o lidech, kteří jsou úspěšný. Kdo to má poslouchat?! No… bohužel třeba já. Nedá se nic dělat. Když je člověk neúspěšnej, tak se ho nikdo neptá, jestli chce poslouchat o úspěšnejch… Teď se hrozně řeší, že na Eurovizi pojede Benny Cristo, nebo Ben Cristovao, nebo jak se to jeho jméno píše.

Deník neúspěšného hudebníka (25.): Nejsou Grammy jako gramy...

Já teda vůbec nepobral, co celá ta Eurovize představuje: sjede se parta kapel z různejch zemí, přičemž spolu soutěží o hlasy diváků, ale nemůžou pro ně hlasovat diváci z jejich země, ačkoliv všichni samozřejmě chtějí, aby vyhrála právě jejich země. Celý to vlastně připomíná takový hudební Člověče, nezlob se, přičemž je ovšem jasný, že se pravděpodobně budete zlobit…

Deník neúspěšného hudebníka (24.): Hudební ceny

Další fáze mýho zděšení teda nastala, když jsem zjistil, že máti má v programu celou věc sledovat. Po předchozí zkušenosti ale vím, že matka hudební ceny cení… Stejně mi to ale nedalo a musel jsem se jí zeptat, proč celou tu věc, sakra, sleduje.

"Vždyť celej ten koncept Eurovize nedává smysl," řekl jsem jí.
!To ta tvoje 'kariéra' taky ne, takže si nemáte co vyčítat…" okřikla mě máti.

Takhle drsnou jsem jí teda ještě v životě neviděl… Jako kdybych byl cizí! Takže tohle dělá ta Eurovize: má spojovat národy a rozkmotří matku s vlastním synem!

text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, Fanda, Eurovize