ROZHOVOR | Giudi: Hudba je mou součástí, mou pravdivou zpovědí. Baví mě tvořit koncepty s hlubokým přesahem

Aktuální klip k songu Jezinky je až mystickou záležitostí. Kdo přišel s jeho konceptem?
Už několik let spolupracuji s JaCobrou, společně jsme se chopili i konceptu Jezinek. JaCobra se ujali režie a art direkce, já jsem dala dohromady kompletní tým kreativců. Celkově jsme šli s konceptem hodně do hloubky a je to z toho cítit.

Giudi interview: Sólový projekt byl mým tajemstvím

Tvoje klipy jsou svým zpracováním vždy výrazné. V čem je podle tebe důležité videa k písním nepodcenit?
Mít v hlavě promyšlený koncept je pro mě jako pro umělce rozhodně základní stavební kámen. Pak je důležité oslovit na konkrétní klip ty správné lidi, se kterými cítíte napojení. Mezi kameramanem a režií se uskutečňuje samotný obraz a je důležité, aby to všichni nacítili podobně. 

V klipech často provokuješ extravagantními outfity, co nejzvláštnějšího jsi na sebe kdy oblékla? 
Nejzvláštnější byly asi latexové oděvy, které jsem na sobě měla poprvé v klipu Into the Woods. Tam jsem oblékla designový kousek od návrhářky Ivany Kanovské. Nikdy nezapomenu, jakou zábavu jsme měli při jejich oblékání, a ještě větší výzva byla, je ze mě odlepit. (smích) Ve videoklipu Icarus jsem se propojila s italskou umělkyní HYDRA, která mi do Prahy poslala šaty z průhledného latexu zpracované dost unikátní technologií a byly proto doslova jako druhá kůže, velmi příjemné! Ale taky velmi, velmi průhledné. (smích)

V Jezinkách máš na sobě svatební oblek svého manžela, má to pro tebe nějakou symboliku?
Určitě! Právě při vytváření konceptu Jezinek nám s JaCobrou přišlo důležité využít upcyclingu a vzít nějakou věc z minulosti, aby nám posloužila v přítomnosti i budoucnosti. Čili tenhle krok jsme promýšleli a já jsem si řekla, že tento kousek bude pro mě mít velmi velkou hodnotou. Nebude nám navždy osaměle ležet ve skříni a také je to dobrá záminka, aby už ho manžel znovu neoblékl. (smích)

Co bys odpověděla těm, kteří říkají, že hudba by měla mluvit sama za sebe a to, jak je interpretována, není důležité?
Hudba rozhodně mluví sama za sebe, ale vždy ji vytváří konkrétní člověk. Jelikož si hudbu tvořím většinou já sama, je pro mě velmi důležité i to, jak ji odprezentuji. Je mou součástí, mou pravdivou zpovědí. Má hudba v sobě nese určitou zprávu, informaci a mně velmi záleží na tom, aby ta informace k posluchači a divákovi došla velmi autentickým způsobem.

Který interpret se podle tebe v Čechách prezentuje povedenými klipy?
Já myslím, že bezpochyby rapová scéna v Čechách se k tomu postavila velmi dobře. Vytvořila si zde vlastní komunitu umělců a umí podle mého dělat velmi progresivní, poutavé a kvalitní klipy. Zmínila bych třeba Ecstasy of St. Theresa Neon, PSH a Jižák, WWW – Karamel je cukr, co se neuzdraví, to jsou teda starší věci. Ze současných mě baví klipy Bena Cristovaa nebo Annet X.

Před lety jsi odešla z kapely, která definovala začátek tvého hudebního směřování. Jak bys popsala svoji aktuální čtyřletou sólovou cestu?
Asi jako ve většině kapelách i u nás to bylo o kompromisech a ty já už dělat nechtěla. Cítila jsem, že se potřebuju vyjadřovat po svém, a to jak v hudební, tak ve vizuální tvorbě.

V čem vidíš největší rozdíl mezi tím, být součástí celku a individuální jednotkou?
Být součástí hudebního uskupení nebo celku má tu výhodu, že na všechnu tu práci okolo nejste sami. Oproti tomu jako individuální jednotka máte zodpovědnost pouze sami za sebe a v podstatě jste na všechno sami. Ale pro mě osobně bylo velmi důležité si okolo sebe vytvořit tým kreativců, se kterými můžu vše prožívat a dotvářet. Jsem týmový hráč a velmi mě baví, když se můžu o mojí tvorbě kriticky pobavit a mít nějakou zpětnou vazbu i při samotném kreativním procesu.

Jsi finalistkou Eurovize. V Čechách má Eurovize pořád lehce negativní konotaci, co ti může účast v ní přinést?
 V Eurovizi přináším do mainstreamové hudby kus undergroundu, což je velká výzva a beru to jako příležitost. Soutěž se v průběhu několika uplynulých let velmi změnila. Objevují se v ní zajímaví umělci, ale v Čechách stále převládají předsudky kvůli tomu, jak se tato soutěž prezentovala v minulosti. Sama za sebe jdu do tohoto formátu s velmi jedinečným a nadčasovým konceptem. Velmi hrdě si za tím stojím a zdá se, že to má i velmi pozitivní ohlasy ve světě. A to byl můj záměr, rozčeřit trošku vody toho, jak prezentujeme českou hudební scénu ve světě i to, že dokážeme přijít s něčím nevšedním, co má své vlastní kvality.

Protože žiješ z části v Itálii, můžeš potvrdit, že jsou teď Maneskin (výherci letošní Eurovize, pozn. red.), číslem 1 v rádiích? Znalas je i před jejich úspěchem?
Už třináct let žiju z poloviny v Itálii, protože jsem se tam provdala. Prahu ale nechci opouštět. Miluju Českou republiku, a proto jsem tu zakořeněná a vždy se sem ráda vracím. Ale fakt, že letos je Itálie pořadatelskou zemí, byl určitě i jedním z důvodů, proč jsem do toho šla. Maneskin nejsou číslem jedna pouze v Itálii. Této kapele výhra v Eurovizi přinesla pozornost celého světa v takovém měřítku, že už udělali například duet s Iggy Popem, vyprodali svoje evropské turné za pár hodin a jsou mezi hlavními interprety britských festivalů Reading a Leeds v příštím roce.
Italové vnímají Eurovizi velmi pozitivně, ale myslím, že až s příchodem úspěchu Maneskin. Přála bych si, aby tento úspěch letos přinesla i pro Českou republiku a otevřela tím dveře do světa i dalším tuzemským umělcům.
Až některý z našich zpěváků zapíše Česko do hudební historie světa, a nemyslím tím pouze skrze Eurovizi, tak jako národ pocítíme náležitou hrdost a budeme i více věřit umělcům z našich vlastních řad.

Text: Andrea Štipčáková, foto: JaCobra (skupinová, s oranžovým pozadím), Koki Mlejnková (portréty)
Témata: Giudi, Eurovize, Eurovision Song Contest, Karel Havlíček, Radio Wave