Vydáno 01.06.2020 | autor: Hana Bukáčková
V době sociální izolace jako by se budoucnost na chvíli vypařila. Lidé se s nostalgií obraceli do bezpečné minulosti a vzpomínali na svět, který kdysi býval v pořádku. Internetem kolovalo nespočet výzev a seznamů zásadních knížek, obrazů, písní nebo alb. Tuzemských hudebníků jsme se proto zeptali na desku, případně hudební zážitek, který jejich život nasměroval k hudbě. V první části ankety Marpo zavzpomínal na svého otce, Petr Janda vybral jeden jediný singl a rozepsali se také Petr Marek, Voxel nebo MC Jacob ze Skyline.
ANKETA #1: Která alba vám změnila život? Odpovídali Marpo, Petr Janda, Voxel a další
Desky, které mi změnily život? První album Wanastowých Vjecí nebo Černý kočky, mokrý žáby od Lucie! Skvělý texty. Robert Kodym je úžasnej skladatel a tyhle desky pro mě byly zásadní. Nebo bych zmínil album Super-Robot, které můj táta (kytarista, skladatel a kapelník Otakar Petřina, pozn. red.) vydal v roce 1978 a poslouchám ho dodnes. Překvapilo mě, jak skvělá a nadčasová hudba to je.
Marpo & TroubleGang hráli bez diváků, zato s pyrotechnikou. Koncertem podpořili Dětský domov Pyšely
Pokud musím vybrat opravdu jen jedno album, může to být jedině Agaetys Byrjun od kapely Sigur Rós. Když jsem ho v roce 2000 slyšel poprvé, znamenalo pro mě naprosto zásadní přerod v přemýšlení o hudbě a jejím vnímání. Objevil jsem nové světy, ambient a post rock, nové přístupy. Úplně mě to tehdy smetlo. Naprosto přesně si vybavuju, jak jsem přišel do garáže k pankerům v Český Lípě, podali mi jointa a pustili mi tuhle desku. V té době jsme odkudsi věděli jen to, že to je islandská zpěvačka s kapelou. A vůbec jsme nerozuměli tomu, jak dělají ty mohutné kytarové plochy, jak je to celé zkonstruované, co to je za zázrak. Ten zážitek dodnes zatím nic nepřekonalo, i když důležitých desek mám víc. A stejně jako Agaetys Byrjun si je pouštím spíš výjimečně, protože si chci šetřit ten emoční zážitek, který při jejich poslechu mám.
RECENZE: Zvíře jménem Podzim - o temnotě s nadějí a zábleskem světla
Nebylo to album, ale dodnes skvělý a nepřekonaný singl Tutti Frutti od Little Richarda. U nás zpívali zpěváci mužným barytonem a Richard řval, jako když ho na nože bere. Úplně mě to uhranulo. Nedávno zemřel.
Příběh českého hitu: Olympic - Želva
Nejzásadněji mě ovlivnily čtyři takty klávesové vyhrávky v písničce Funky Town od Lipps Inc. Ve svých šesti letech jsem se v tu chvíli, kdy jsem je uslyšel, naučil plavat v bulharském bazénku. Od té doby jsem ten popěvek neslyšel dvacet let a stále po něm pátral. Zpíval jsem jej kamarádům, ti mi řekli, že by to mohli být Kraftwerk. Poslechl jsem si Kraftwerk a nebyli to oni. Ale taky okouzlili.
A první album vlastně nebylo ani celé album. Jednoho dne v mých deseti letech ke mně do pokojíčku přišla moje máma, v jedné ruce držela malou knížku, v druhé kazetu a řekla: "Peťánku, tohle si přečti a tohle si poslechni. To jsou Beatles. A zítra jdeme do kina na Perný den." Knížku jsem přečetl za večer a kazetu od té doby poslouchal pořád dokola. Zábavné je, že kazeta obsahovala jen první stranu desky A Hard Day's Night, čili nějakých osmnáct minut hudby, mimo jiné skvělou píseň, kterou jsem si foneticky pojmenoval jako "Evydzámdzou". A pak už to jelo. A dodnes si na tenhle mámin vstup do mého života vzpomenu pokaždé, když myslím na výchovu dětí a dobrý timing při předávání "moudrostí". Ta deska je skvělá stále, jen mě mrzelo, když jsem se naučil anglicky. Kvůli Beatles jsem to opravdu dělat nemusel. Nejen, že jsou ty texty boybandovsky banální, ale chvílemi vlastně i konzervují zásadní a docela nebezpečné genderové stereotypy. Naštěstí se z toho kluci později trochu dostali.
Midi Lidi si do Jazz Docku pozvali Koně a prase a Ještě jsme se nedohodli
Zásadní album? Bleach od Nirvany. Chtěl sem být jako Kurt a pořídil jsem si dokonce kytaru, i když jsem na ni neuměl nic zahrát. Vlastně sem tu kytaru někde našel a myslím, že ani neměla všechny struny. Když jsem nad touhle otázkou přemýšlel, pustil jsem si Bleach po letech znovu a musím říct, že je to skvělá deska. Rád se vracím k starším albům. Nejposlouchanější deskou všech dob pro mě ale zůstává Hello Nasty od Beastie Boys. Ti mě ovlivnili mnohem silněji než Nirvana a tomu albu kompletně přisuzuji směr, jakým se mé vnímání hudby vydalo.
Album, které mě ovlivnilo asi nejvíce, bylo American Idiot od Green Day. Bylo mi dvanáct, do té doby jsem poslouchal snad jen klasickou hudbu, Mozarta, Beethovena a podobné. A tehdy se mi začaly "plašit hormony". Tam jsem poprvé ucítil, jak může být hudba rázná, energická, melodická, chytlavá a zároveň jednoduchá. Stačilo se naučit pár akordů a mohl jsem si to album zahrát celé. Naprosto jsem to miloval. Teď jsem si to album po cirka čtrnácti letech pustil znovu celé a vlastně jsem si jen potvrdil, jak dobré popové album to je. Ano, v pop punkovém hávu. Nemá slabé místo, celou deskou je protkán příběh St. Jimmyho, zvukově šlape, není moc syrové ani moc uhlazené. Díky tomuhle albu jsem pochopil, proč Green Day vstali z mrtvých.
Voxel interview: Když k tomu přistupujete zodpovědně, začne kolem kapely proudit správná energie
Text: Hana Bukáčková, foto: archiv
Témata: Marpo, Kittchen, Petr Janda, Olympic, Voxel, Skyline, Midi Lidi
