Vydáno 20.10.2020 | autor: Petr Korál
Hudební publicista Petr Korál se věnuje české kytarové scéně bezmála čtyři dekády, po celou tu dobu s nadšením oddaného fanouška i pečlivostí archiváře. V době kulturní hibernace sám sobě uložil výzvu - každý den připomene jednu spíše zapomenutou, přesto ale výjimečnou českou kapelu. Seriál Zapomenuté české kapely tak představuje unikátní sondu do pestrosti tuzemského rocku, bigbítu a alternativy. V třetím díle se vrátíme do Brna na začátku 90. let.
Náklonnost k melodickému kytarovému rocku v podání brněnské formace Nosislove ve mne vzplála hned v roce 1993, kdy ke mně na recenzi doputovala její demokazeta Eli. Především z mimořádně chytlavé a přitom i textově chytré titulní písně jsem byl upřímně nadšen.
Zapomenuté české kapely 2. | Dunivá Kateřina
Říkal jsem si, že tady se rodí hitmakeři s potenciálně celostátním dosahem, jen tomu musí někdo pomoci, a taky že je samozřejmě potřeba pořádný kus toho pokakaného štěstíčka. Jenže to zrovna bloumalo někde jinde, jak už tomu často bývá.
Nosislove měli dvě pauzy, přičemž ta druhá byla opravdu dlouhá, ale teď už zase existují a opět tvoří elegantní a vkusné písničky – viz třeba Western Isles z roku 2018. Ale ruku na srdce: kolik z vás o Nosislove vůbec kdy slyšelo?
Text: Petr Korál
Témata: Zapomenuté české kapely, Nosislove