Deník neúspěšného hudebníka (11.): Nová naděje

Po tom, co mi minulej tejden sousedka dala facku, jsem byl trochu beznadějnej. Co když se mám na hudbu vážně vykašlat? Co to jako je?! Trumpeta měla přeci bejt můj nástroj a ona mě za hru na něj fackuje. Připadal jsem si na světě zbytečně.

Deník neúspěšného hudebníka (10.): Jak se hraje na nervy?

Pociťoval jsem, že potřebuju nový impuls, novou naději… Napadlo mě zajít ke zpovědi. Máma to dělá často. Já v kostele sice už fakt dlouho nebyl, ale máma tam chodí často a já si říkal, že mi může poradit asi fakt už jen Bůh.

Jeden kostel máme nedaleko. Šel jsem tam a potkal faráře. Nejdřív mi ukázal na kasičku u vchodu na opravu kostela. Hodil jsem do ní dvacku a poprosil ho o zpověď. Šli jsme do zpovědnice. Sedli jsme si každý na svou stranu týhle dřevěný komůrky.

Deník neúspěšného hudebníka (9.): Když chcete sbalit slečnu na svůj nástroj…

"Zhřešil jsem," začal jsem tak, jak jsem si to pamatoval z filmů.

"Co jsi provedl, synu?"

"Hrál jsem na trumpetu."

Farář za plentou zakašlal.

"To není hřích, synu," odpověděl.

"Ale sousedka mi za to dala facku," argumentoval jsem.

"Za co ti dala facku?" evidentně stále nechápal farář.

"No, hrál jsem na trumpetu!"

"Ale to přeci není hřích…" sdělil mi s rostoucí nervozitou farář.

"Vážně?"

"Ne."

"Super, děkuju, otče!" zavýskl jsem s úlevou a vyšel ze zpovědnice. U východu jsem se pokřižoval a pro jistotu se potichu zeptal: "Bože, řekni mi, mám v hudbě pokračovat? A mlčení znamená souhlas!"

Zatím furt mlčí.

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, Fanda