ROZHOVOR | "Žili jsme si moc dobře, to nikdy nevydrží dlouho," říká Matyáš Vorda z Mandrage po roce od konce kapely

Uběhl rok od chvíle, co kapela Mandrage skončila. Bylo to tehdy dost emocionální - zrušili jste turné, s fanoušky jste se rozloučili na koncertu ve Foru Karlín, ale bez frontmana Víti. Jak na to období s odstupem času vzpomínáte?
Je to až cynický, že jsme zrušili turné a kapelu těsně předtím, než se zrušilo všechno všem. Na ten poslední koncert se mi nevzpomíná nejsnadněji, bez Víti se mi ani nechtělo na stage a během koncertu jsem se spíš těšil, až skončí. Myslím ale, že to bylo správné rozhodnutí - jak kapelu rozpustit, tak odehrát poslední koncert se všemi zpěváky a zpěvačkami, kteří nám pomohli, i když tam Víťa chyběl.

LIVE: Mandrage pochovali ve Foru Karlín kapelu. Bez zpěváka Víti Starého, ale s kupou přátel po boku

Uvědomili jsme si, kolik máme kamarádů, kteří se během dvou dní naučili texty a překopali svoje plány, aby s náma mohli na našem posledním koncertě vystoupit.

Nenapadlo vás pokračovat bez zpěváka Víti? Přemýšleli jste, že byste za něj našli náhradu a pokračovali dál jako Mandrage, nebo dokonce pod jiným názvem?
Napadlo, ale naštěstí jsme to zavrhli. Mnoho lidí mi říkalo, že si před naším posledním koncertem nikdy neuvědomili, jak moc je Víťův hlas v Mandrage důležitý. Když ty písničky zpíval někdo jinej, najednou jim to docvaklo. Ten naprosto nedokonalej, vysokej, dětskej a neškolenej hlásek byl pro tu kapelu to nejlepší, co ji potkalo.

Ke konci loňského roku vyšla i best of deska obsahující tři alba. Jak na těch dvacet let s Mandrage vlastně vzpomínáte?
Jsou to dvě třetiny mýho dosavadního života a rozhodně na ně vzpomínám rád, bylo to skvělý. Poznali jsme hodně skvělých lidí, byli jsme na spoustě skvělejch míst, zažili jsme toho hodně. Žili jsme si moc dobře, to nikdy nevydrží dlouho. A my to vlastně dost dlouho vydrželi.

A kdybyste měl vzpomenout jeden zásadní moment, který se vám čas od času vybaví?
Vybaví se mi spousta momentů, ale tak nějak nejzásadnější pro mě bylo nahrávání první desky pod Universalem s Martinem Ledvinou v roce 2006. Bylo to tehdy tak moc velký a nový a cítil jsem se, jako že jsme něco fakt dokázali. I když z dnešního pohledu je to vlastně docela srandovní.

Jste v kontaktu s kluky? Víte o sobě?
Moc ne. S Frantou se vídáme často, ale s Víťou jsme se viděli jednou, s Coopim asi dvakrát a s Pepou jsme se neviděli od posledního koncertu vůbec.

Mandrage se rozloučili ve velkém stylu. Hostovali Anna K., Adam Mišík, Mirai, Jelen a další

S Františkem Boříkem jste před lety založili kapelu MEME, která předskakovala na koncertech Tomáši Klusovi. Je to stále živé těleso, nebo vzniklo jen pro tu příležitost?
Vzniklo sice jen pro tu příležitost, ale žije pořád. Zrovna jsme byli nahrávat ve studiu desku, sestavu jsme doplnili o basáka. Jsem obrovskej fanoušek Frantových textů, jsou to krásný básně a pro mě je ta kapela svojí atmosférou lehkým návratem do mýho dětství strávenýho v prostředí loutkovýho divadla.

Momentálně jsme vás mohli vidět s Pauliem Garandem v tribute session pro Maca Millera, v kapele se objevili také Marcell a Tom Rothschild ze Skywalker. Byla to jednorázová spolupráce, nebo plánujete něco dalšího?
Byla to sice jednorázovka, ale doufám, že to někdy zopakujem někde na stagi. S Pauliem jsme spolu už vlastně jednou hráli na loňských Andělech, kde byli právě i Marcell, Ondra Fiedler a Paulieho Zea. Je to prostě taková hudební parta.

Na podzim jsem vás zahlédla v nové sestavě doprovodné kapely Mekyho Žbirky. Jak jste se tam dostal a jaký máte vztah k jeho tvorbě?
V roce 2019 jsem Mekymu pomáhal s koncerty k příležitosti 40 let na scéně v pražské O2 Aréně a na bratislavském hokejovém stadionu. Dělal jsem výtvarnou režii koncertů a projekce. Takže jsem s jeho hudbou strávil velmi intenzivní půl rok a jeho písně jsem se vlastně naučil.

VIDEOROZHOVOR: Mandrage - Další deska ještě nemá téma, teď se porveme o to, kdo má lepší nápad

V květnu 2020 mi pak nabídl hraní na bicí v jeho kapele, což je nabídka, která se podle mě nedá odmítnout. Je to interpret, který snad nikdy neudělal přešlap, jeho tvorba je naprosto vkusná a skvělá. Mira Žbirky si vážím a je mi opravdu velkou ctí, že s ním a celou jeho kapelou můžu stát, nebo vlastně sedět, na jednom pódiu.

V záznamu jeho pořadu Doupě jste bubnoval se zlomenou rukou. Jaký je za ní příběh?
To bylo trošku tristní. Když jsem mířil na první zkoušku k Mekymu domů, jel jsem na onewheelu, což je takový elektronický skateboard. Vjel jsem do nějaký díry v silnici a při pádu si zlomil ruku. Zkoušku jsem ještě odehrál, ale další den jsem už dostal sádru. Nemohl jsem si dovolit neodehrát první koncert, a navíc mi to přišlo jako zajímavý zpestření a taková challange. Rozstřihl jsem si sádru, abych si osvobodil zápěstí, a nějak jsem to odehrál.

Co se vám honilo hlavou hned po úrazu?
Abych řekl pravdu jediný, na co jsem myslel, bylo, abych to neměl zlomený a mohl hrát na bicí. To se úplně nepovedlo.

Jak se bubnuje s jednou rukou? Nechtěl Miro Žbirka sehnat záskok, který by měl ruce dvě?
Se sádrou se hraje fakt úplně blbě. Ale Mekyho i jeho management jsem nenechal ani na moment pochybovat, že bych to nezvládl. I když já sám jsem samozřejmě pochyboval.

Hodně muzikantů se živí i výukou, patříte mezi ně? Případně, uvažoval jste nad tím?
Neuvažoval. Já neumím nic vysvětlit ani v tý hře Activity, natož abych někomu vysvětloval, jak hrát na bicí. Navíc je tu tolik skvělých učitelů, kteří mají co předat, že bych se musel stydět.

VIDEO: Mandrage se loučí posledním singlem Kristýna

Kromě hudby se věnujete scénografii. Spolupracoval jste na koncertu Ewy Farne, turné Tomáše Kluse, Lenny a dalších. Jak moc vám nechávají volnou ruku? A u koho hledáte inspiraci?
Vlastně mi všichni většinou nechávají úplně volnou ruku, takže mám zatím štěstí na skvělé spolupráce. Samozřejmě, že moje návrhy interpreti připomínkují a musíme dělat kompromisy, s náklady za technické zabezpečení se musíme vejít do stanovených reálných rozpočtů a podobně. A inspiraci nacházím všude možně, paradoxně i díky své závislosti na sociálních sítích. Sleduju spoustu koncertů, designérů, videomakerů. Pinterest, Youtube, Vimeo, Instagram...

Animoval jste halloweenský videoklip k písni White Lines od Support Lesbiens či Prostěradlu od Fast Food Orchestra. Pracujete teď na něčem dalším? Jaké místo má ilustrace ve vašich aktivitách?
Lyric videa mě hodně baví. Jednoduchý animace či kresby využívám i při tvorbě videocontentu na koncerty. Teď už stejně jako každý rok začínám připravovat grafickou výbavu pro Ceny Anděl, kde animaci využívám hodně. Baví mě nad několika sekundama strávit celou noc, využívám vždycky několik grafických prvků dohromady, jak základní animaci - kreslenou snímek po snímku, tak tu digitální, či různé koláže.

Před lety jste se částečně věnoval i gastronomii, s partnerkou Lucií jste si jednou za měsíc pozvali kamarády, kterých si vážíte pro to, co dělají, a uvařili jste si. Proč jste od konceptu Yes & Nemel po čase upustili?
My si pořád myslíme, že jsme od toho neupustili. Je pravda, že jsme Yes & Nemel už dlouho nedělali, ale doufám, že co nejdřív zase nějakou večeři uspořádáme.

S přítelkyní Lucií jste stáli u restartu Cen Anděl, nyní za sebou máte čtyři ročníky. Už víte, v jakém duchu se ponese další ročník, který opět ovlivní pandemie?
Chceme udělat nějakou kombinaci toho, co se povedlo v minulém ročníku, ale i živého přenosu, který je u ocenění podle nás důležitý, protože podtrhuje atmosféru a emoce s tím spojené. Takže budeme kombinovat předtočené úseky s živými, snad. Samozřejmě velký event, který jsme chtěli minulý rok zpřístupnit i pro veřejnost, budeme muset ještě o chvíli odložit.

Čemu se po rozpadu Mandrage věnujete nejvíc? Rýsuje se třeba nějaká nová kapela, s kterou byste chtěl dosáhnout podobného úspěchu?
Pořád se věnuju hraní na bicí, ať už u Mekyho Žbirky, s Meme, nebo s Ondrou Fiedlerem v jeho sólovce fiedlerski. A taky se věnuju video grafice. Taky hodně pracujeme na různých produkcích, už pátý rok budeme organizovat Ceny Anděl, letos na Vánoce jsme poprvé spolupracovali s Nadačním fondem Kapka naděje. Už se ale samozřejmě nemůžu dočkat, až se bude moct normálně koncertovat.

Text: Hana Bukáčková, foto: YouTube, archiv iREPORT, Michal Benák
Témata: Matyáš Vorda, Mandrage, Ceny Anděl, Meky Žbirka