Deník neúspěšného hudebníka (21.): Live fast, die young

Tuhle jsem si říkal, jestli celej můj neúspěch netkví v tom, že žiju málo podle zásady "live fast, die young". I snídaně mi trvá víc než hodinu a vzhledem k tomu, že mi už bylo šestadvacet, to nevypadá ani s tím umíráním. Teda pokud se neutopím při koupání, nebo mi při zkoušce nevybouchne mikrofon, že jo. Stát se může cokoliv...

Deník neúspěšného hudebníka (20.): Ladění

Ale to live fast teda zatím nevychází. Přišlo mi nutný s tím něco udělat, a tak jsem se začal soustředit na to, abych všechno dělal rychle. Začal jsem taky poslouchat rychlejší hudbu. Žádný ploužáky.

Spěchal jsem takhle s odpadkama a potkal před barákem Blanku. No jo, to je ta bubenice, jak jsme s ní měli mít kapelu a jak hraje ve skupině, která si občas i něco vydělá.

Deník neúspěšného hudebníka (19.): Muzikál

"Jak se máš, Fando?" zeptala se.

"Super, žiju teď podle zásady 'live fast, die young'!" řekl jsem se šviháckým výrazem.

"Aha a jak to vypadá?" nechápala Blanka.

"No... do sámošky zásadně běhám a poslouchám hlavně Slayer!"

Blanka dostala záchvat smíchu: "Hele a když to nakombinuješ, tak tě možná zajede auto a vyjde i to 'die young', ne? Jo a nejsou lepší Motörhead?" řehtala se furt.

Nevěděl jsem sice, čemu se směje, ale řekl jsem si, že za pokus to stojí. Blanka zkrátka ví, jak na to...

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, Fanda