Deník neúspěšného hudebníka (20.): Ladění

Nedávno jsem se s Punkýšem bavil o ladění. Měl jsem tušit, jak to dopadne, ale stejně mi to nedalo… Byli jsme zrovna u Punkýše ve sklepě, teda ve sklepě jeho bábi, ze kterýho Punkýš udělal takovou improvizovanou zkušebnu.

Deník neúspěšného hudebníka (19.): Muzikál

Jasně, věděl jsem, že Punkýš nepatří mezi fandy ladění. Ani já nejsem vyloženě fanda ladění, i když se jmenuju Fanda. Zajímalo mě ale, jestli Punkýš ladit prostě neumí, nebo ladit nechce, nebo je to kombinace obojího.

Deník neúspěšného hudebníka (18.): Orchestr

Začal jsem rozhovor na tohle téma opatrně: "Ladil si někdy nějakej pankáč kytaru?"

"Jo, Glen Matlock ze Sex Pistols. To byl asi jeden ze dvou důvodů, proč ho vyhodili z kapely."

"Jakej byl ten druhej?" nedala mi zvědavost.

"Moc často si myl nohy," zasmál se Punkýš.

Neviděl jsem mezi těma věcma moc velkou souvislost, ale říkal jsem si, že do toho radši nebudu zabrušovat, poněvadž, když máma naposledy chtěla, ať nabrousím nože, pořezal jsem se.

"No a co ty a ladění?" řekl jsem, aby řeč nestála.

"Já několik let pracoval na tom, aby moje kytara prostě nešla naladit. Byla to dřina, ale povedlo se," chvástal se Punkýš.

Znovu jsem Punkýše nechápal.

"Hele a proč jsi to vlastně dělal? Jasně, sám neladíš, ale proč ta kytara rovnou NESMÍ jít naladit?" vyptával jsem se.

"Nikdy nevíš, kdo ti na ní šáhne. A když ti někdo naladí kytaru, je to horší, než kdyby ti nachcal do piva." řekl Punkýš naštvaně.

Jeho postoj k ladění už mi byl jasný…

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, Fanda