ROZHOVOR | Skyline: Taneční hudba byla punkem naší generace

Album Electricity vyšlo téměř čtvrt století od založení kapely v roce 1997. Jaký moment nebo prosto považujete za zásadní pro formování české taneční scény?
Marka: Roxy, Radost FX, Mecca, to byly asi ty nejzásadnější místa na klubové taneční scéně.
Radek: Za mě asi nejde vypíchnout jeden moment nebo místo, to všechno byly jen součásti celku. Já jsem objevil taneční hudbu přes Radio 1, jako kapelu nás hodně ovlivnily první české taneční kapely Ohm Square a Liquid Harmony. Nevynechali jsme jejich jediný koncert, Liquid Harmony jsme dokonce chodili očumovat do zkušebny. Důležité byly i koncerty zahraničních elektronických kapel, které pořádal náš budoucí booking manažer David Urban, nelze nevzpomenou dnes už legendární festival Jelení příkop v roce 1998, na němž jsme měli tu čest si i zahrát, tehdy ještě jako teenageři.

Jak na ty organické začátky vzpomínáte? Lze vůbec konec 90. let srovnat s rokem 2020?
Marka: Bylo to dost divoký, všechny tyhle kluby a festivaly jsem si prošla už v patnácti a těsně před šestnáctými narozeninami jsem s tím sekla. Myslím, že konec devadesátek u mě prožívali hlavně moji rodiče.
Radek: S dneškem se to moc srovnávat nedá, respektive ta doba byla v mnoha směrech úplně jiná. Jsem moc rád, že jsem tu éru euforie zažil. Ve vzduchu byla cítit obrovská svoboda a svět působil přehledněji. Dobro a zlo bylo jasně dané, nebyl internet a nikdo to nezpochybňoval. Co se týče kapely, učili jsme se za pochodu, byli jsme vyjukaný, ale strašně nás to bavilo. Taneční hudba byl punkem naší generace, takřka v jeden okamžik přišlo něco úplně novýho, co nás do sebe přirozeně vtáhlo."

Skyline fungují dvacet tři let, což je úctyhodná doba. Stárne s vámi i vaše publikum? Nebo fanoušci odpadají a nahrazují je mladší?
Radek: Podle toho, co vidím na koncertech, tak přichází mladší. Anebo ti starší vypadají pořád mladě. (smích) Skyline prožili několik etap a každá měla své fanoušky. Část nejvěrnějších s námi vydržela delší dobu, za což jsme moc rádi. Nyní se nacházíme v etapě, která začala deskou Fairytapes, a na koncertech - až na pár výjimek - žádné starší skladby nehrajeme. A nezdá se, že by to někomu vadilo, což je super. Baví nás, že můžeme jít stále dopředu.

Electricity je čtvrtým albem, na kterém vedle Jacoba zpívá také Marka. Vyvíjí se nějak váš pěvecký vztah?
Marka: Myslím, že za tu dobu už jsme spolu slušně sehraný a oba víme o svých slabinách a dokážeme si vzájemně pomoct.

Jakou náladu jste chtěli na albu zachytit? Vedle vypalovaček jako Godzilla obsahuje i příjemně melancholické typu Lost nebo Till the Morning Comes.
Radek: Zrovna Till The Morning Comes mi přijde taky veselá, ale jinak je fakt, že tam jsou obě polohy. Nás to takhle baví, nebavilo by náš dělat jen samý veselý vypalovačky jako Godzilla. Je pro nás důležité, aby nahrávka byla pestrá, o to jsme se ostatně vždycky snažili. Snažili jsme se, aby deska byla život, jednou jsi dole, jednou nahoře.
 
Skyline prošlo mnoho hudebníků. Radku, vy jste v nedávném rozhovoru řekl, že máte s Hiffim už třetí kapelu, jen se pořád jmenuje stejně. Jak byste popsali Skyline v roce 2020? Kdo jsou, co chtějí sdělit, co je baví a zajímá?
Radek: Všechno, co jsme chtěli jako Skyline v roce 2020 sdělit, je na naší nové desce. Za tuhle sestavu jsem moc rád, v mnoha věcech rozdílní, přesto si rozumíme a máme se rádi. A hlavně se výborně doplňujeme, každý přináší do kapely něco, co by nám jinak chybělo. Možná i proto už tahle sestava drží tak dlouho. Kromě mě a Hiffiho, kteří jsme ve Skyline od začátku, tak Majkí je s námi sedmnáct let, Jacob patnáct a Maru jako „nováček“ dvanáct let. Jinak jsme parta pěti lidí, které to pořád strašně baví, hlavně koncerty jsou něco, co ze své podstaty potřebujeme k životu. To nám dochází hlavně teď, když hrát bohužel nemůžeme. Na jednu stranu jsem rád, že můžu trávit víc času s malým synem, takže rozhodně nesedím doma na pokraji zhroucení. Ale cítím, že nám koncerty psychicky a vlastně i fyzicky chybí. Ta společná energie potřebuje ven.

Co bylo na tvorbě sedmé studiové nahrávky Electricity nejnáročnější?
Marka: Asi vymyslet termíny pro setkání ve studiu.
Radek: Je pravda, že s časem jsme bojovali hodně. Všichni toho máme i mimo kapelu dost, i proto trvala nová deska čtyři roky. Z mého pohledu je vždycky nejtěžší začátek, kdy je potřeba najít ten správný směr. S touhle deskou jsme se pár měsíců trochu plácali, prolomilo se to až se skladbou Till The Morning Comes, která nás nasměřovala. Pak je samozřejmě hodně náročný finiš desky, osobně jsem vždycky skoro na hranici kolapsu, protože je toho fakt hodně. Ale to už je aspoň daný jasný cíl, jen je potřeba vydržet ten nápor a vše ohlídat.

Naučili jste se na Electricity něco nového?
Marka: Máme zajetý systém práce. Každá deska pro mě znamená zachycení mého aktuálního životního období, takže až budu jako stará babka mít pocit, že život kolem mě prolétl nějak moc rychle, pustím si naši desku a vrátím se v čase. Takže Electricity je pro mě nová kapitola v osobní kronice.
Radek: Zajetý systém máme, ale nebylo tak tomu vždycky. Electricity vznikla téměř kompletně na společných sezeních, což jsme se museli naučit. Byla to týmová práce a díky tomu jsme měli odvahu trochu víc experimentovat.

Práce na albu vrcholila v době, kdy republika hibernovala. Jak se tahle bezprecedentní situace podepsala na nahrávání?
Radek: Během té největší hibernace jsme hibernovali taky. Brali jsme to vážně a nepotkávali jsme se. Takže skutečný finiš přišel až v červnu a červenci, kdy už byla situace volnější. Navíc nám odpadla většina festivalů, takže jsme se místo koncertů víc věnovali desce.

Proč jste zvolili název desky zrovna podle stejnojmenné písně na vašem albu?
Radek: Bylo to přesně naopak – skladbu jsme pojmenovali podle názvu desky. Ta píseň mi přijde pro to album stěžejní. Název má sám o sobě hodně významů, od toho, že ta deska je i na nás hodně elektronická, přes to, že texty jsou o „elektřině“, výboji a jiskření mezi lidmi, až po určitý tajemství, které elektřina zosobňuje. Já jsem velký fanoušek Twin Peaks už od devadesátých let a vždycky mě fascinovalo, jak s fenoménem elektřiny pracuje David Lynch. Jsem rád, že se mi ten odkaz konečně podařilo do naší hudby dostat.

Právě jsme vstoupili do druhé fáze krize kolem koronaviru. Musí být pro vás zvláštní vydat nové album bez možnosti hrát ho naživo.
Radek: No… Je to vyloženě frustrující, ale nedá se nic dělat. My jsme samozřejmě přemýšleli, jak se k tomu postavit, ale budoucnost koncertování je tak nejistá, že jsme si řekli, že už nemá cenu čekat. Vydání alba jsem posunuli z jara na konec léta a dál už jsme čekat nechtěli. Alespoň jsme mohli odehrát křest v srpnu na Výstavišti, což byl skvělej koncert - všechno perfektně klaplo, v kontextu roku 2020 na nás ten večer působil skoro jako zázrak. V tuhle chvíli mimochodem pořád platí naše klubové turné od půlky listopadu, ale samozřejmě nejsme naivní a vím, že šance, že to skutečně odjedeme, nejsou velké. Nicméně oficiálně jsme to ještě nezrušili.

Jsou pro vás zásadní výpadky příjmů z koncertů? Léto proběhlo spíš bez festivalů než s nimi.
Marka: Pro mě je to samozřejmě zásadní, ale naštěstí mám dostatečné zásoby - jako bych se opravdu chystala na hibernaci. Takže snad se na jaře potkáme.
Radek: Pro Maru je to nejtěžší, protože se jako jediná z kapely živí výhradně hraním. A v tuhle chvíli jí bohužel moc nepomůže ani to, že má kapely dvě. My ostatní máme i jiná zaměstnání, přesto je výpadek příjmu z koncertů samozřejmě znát. Přišli jsme o významnou část financí, s nimiž jsme počítali. Navíc nás dost trápí situace kolem naší crew - náš booking manager, tour manager, zvukař, osvětlovač, celá tahle oblast teď strašně trpí, přitom jsou to všechno strašně šikovný lidi a machři ve svých oborech.

Jaké jsou výhledy u Skyline? Vymysleli jste, co budete dělat, když se nemůže hrát?
Marka: Tuníme si novou zkušebnu, aby se z nás příští rok stali absolutní profesionálové. (smích)
Radek: A když bude hotová, třeba dojde i na nějaké streamované koncerty ze zkušebny. Uvidíme. Deska je venku, takže už by na to byl i čas. Každopádně něco dělat budeme. Koncerty nejsou, to ale neznamená, že se teď do jara neuvidíme.

Text: Pavla Lindová, red, Foto: Lukáš Wagneter
Témata: Skyline, Gaia Mesiah, Ohm Square, Liquid Harmony