Michal Malátný interview: Úspěch s Rockfieldem nás nakopl a dal nám sebevědomí

Vystudoval jste činoherní herectví a vaší velkou láskou je loutkové divadlo, že?
Hráli jsme loutkové divadlo v Divadle Baret, ale převážně pro dospělé. Potom jsem se hlásil na DAMU na činohru, ačkoli jsem chtěl na loutkárnu. Poté jsem pár let dělal v loutkovém divadle Minor-kulisáka, herce a řidiče, ale nakonec jsem se živil činohrou.

Ústecký Majáles: UDG, Sebastian, Voxel, Vladimir 518, Horkýže Slíže, Atmo Music a jako zlatý hřeb Chinaski

Věnujete se tomu?
Loutkovému divadlu už se nevěnuji vůbec, loutek ale máme doma spousty a má žena je občas i vyrábí... Dcera má doma loutkové divadlo. (I dcera Kateřina potvrzuje, že dlouho doma loutkové divadlo nehráli, pon. red). Je to už pasé, věnuji se muzice, a když už divadlu, tak činohře.

SPOUSTA MÝCH PROBLÉMŮ ZMIZELA

Máte tu s sebou dceru Kačenku, když si zavzpomínáte na její narození, jak jste ho prožíval? Případně nám to samé můžete povědět i o druhé dceři Frídě.
První dcera se narodila, když mi bylo devětatřicet, byl už jsem velký a  měl jsem zajetý svůj režim, rytmus, svoje zvyky a zlozvyky a vlastně jsem se bál. A říkal jsem si: "A sakra... když se nám narodí dítě, tak všechno bude úplně jinak a až to bude vše úplně jinak, budu schopen dál fungovat, psát?" A naštěstí to je dobrý. Když se člověku narodí děti, má toho času strašně málo, ale já se zas naučil s tím časem nakládat. Takže když mám třeba hodinu času doma, neležím na gauči a nekoukám do stropu, ale dělám něco pro kapelu, pro sebe. Hodně mi to pomohlo v životě, protože jsem byl depresivní typ, pořád jsem o sobě pochyboval a nesnášel jsem se, ale od té doby, co máme děti, mi přijde můj život uzavřený, o mě už vůbec nejde, jde hlavně o to, abych se postaral o děti. Spousta mých problémů zmizela.

Vlastně s oblibou říkám, že jsem se podruhé narodil, mám pocit, že teprve teď jsem začal žít. Až před šesti lety jako bych se stal právoplatným, plnohodnotným člověkem. Jsem šťastný, mnohem lépe se mi dělá, skládají písničky. Byla to skvělá změna a vlastně lituji, že jsme ty děti neměli mnohem dřív (smích).

Myslíte, že kdybyste měl děti dříve, bylo by to jiné?
Kdybych byl mladý, bylo by mi třeba těch dvacet, nevím zda bych to tak prožíval, věnoval se jim a jestli by mě to tolik ovlivnilo. Možná ne. S dětmi se mi vše srovnalo, uvědomil jsem si, s čím se člověk má a nemá trápit, co jsou a nejsou hlouposti, které jsem si sám vymyslel, narežíroval a pak se s nimi trápil. Když člověk píše písně, má pocit, že to musí být doopravdy, protože když to  není opravdové, lidé tomu neuvěří. Ze začátku, když jsem psal, musel jsem si vše prožít, potrápit se tím a teď to jde i bez toho.

vložte odkaz, text nemažte

A druhá dcerka? Na začátku to prý bylo složitější?
Ano, těhotenství mé ženy bylo hrozně komplikované, nedávali nám naději, že dobře dopadne, respektive dávali nám asi deset procent. Už jsme ani nedoufali, ale nakonec vše dobře skončilo a máme krásnou, zdravou holčičku, která už chodí. Ještě sice nemluví, ale je to číslo, malý ďábel, to tady Kačenka byla úplně svatá. Frídu necháte dvě vteřiny bez dozoru a nevím jak, ale najednou je na pianu a my na ní s hrůzou koukáme a bojíme se zakřičet, aby nespadla, ale je to s nimi bezva. Další dítě neplánujeme, máme dvě, v kapele je deset dětí a můj bratr má tři kluky. Myslím si, že to stačí.

CÍTILI JSME, ŽE TO JDE DOLŮ, PAK PŘIŠLO ALBUM ROCKFIELD

A teď ke kapele. Chinaski začínali jako Staré hadrym název je odvozen od postavy z Bukowského, jak k tomu došlo?
Jako studentská punková skupina jsme vystupovali na zámku Staré hrady a měli jsme každý týden jiný název, to bylo v roce 1988, a když jsme tam odehráli koncert, tak jsme se zrovna ten den jmenovali Starý hrady. Potom nás kamarádi z legrace překřtili na Starý hadry, to jsme si 6 let nechali a pak jsme se dohodli, že to budeme dělat pořádně. Chtěli jsme natočit desku a řekli si, že s tímhle názvem neprorazíme. Náš bubeník navrhl, abychom se jmenovali podle Charlese Bukowského a hlavní postavy z jeho knížek Henryho Chinaski. Po pětadvaceti letech mě štve, že je to anglický název, když zpíváme zásadně česky. Zakládáme si na textech. Někteří lidé nás za ten název odsuzují a říkají, že jsme popové "srágory", co si berou Bukowského do úst. Ale tehdy jsme žili ve zkušebně, kterou nám fakulta půjčila ve sklepě v Karlovce, žili jsme z mejdanu na mejdan, holky, paření, kytary a kravál. A Bukowski nám k tomu seděl, ukazoval špinavosti života, ale často byl poetický a něžný. Dneska už to nečtu, jen občas si otevřu jeho krátké básně, ty mi přijdou bezvadné. Super poezie dle mého gusta.

ŽEBŘÍKÁNÍ: Chinaski hráli i v bordelu, Tomáš Klus se chystá zpět na pódia

Co po těch letech považujete za zlomové okamžiky v historii kapely?
To je těžké, v té historii bylo pár zlomových, důležitých momentů, které byly rozhodující, zda skončíme, nebo ne. První moment byl konec roku 1999, když od nás odešli Petr Rajchert a Adam Stivín, ale to jsme zvládli. Těžký moment byl, když se náš bubeník Pavel Grohman zabil na motorce. Řešili jsme, co bude dál, jestli chceme, nebo nechceme hrát, a zda je to možné, jak a s kým.

A třetí moment, nejhlavnější, nejčerstvější, který mám v hlavě, byl před pěti lety. Vydali jsme desku Není na co čekat, která se vůbec nechytla, není tam žádný hit, zkrátka se moc nepovedla. Cítili jsme, že to jde pomalu dolů, že to ještě chvilku vydrží, pár let, ale lidí bude pořád míň a míň a pak to rozpustíme. A tak za největší úspěch po letech a kapelním stereotypu považuji, že se nám to podařilo ještě nakopnout a udělat desku Rockfield. Nikdo už v to nedoufal, ani my. Všichni si mysleli, že už jsme za zenitem. Změnili jsme vydavatele a vybrali si zahraničního producenta, což byla největší výhra. Našli jsme sílu a touhu ještě něco vykřičet do světa. Odehráli jsme turné a lidi tuto desku zpívali od začátku do konce, přijali ji za svou. 

VĚŘÍME, ŽE DESKA VYJDE V LEDNU

Co vás bude zaměstnávat po zbytek letošního roku?
Vloni jsme hráli hodně, předloni také. Teď jsme v takovém tvůrčím laufu a chceme toho využít. Na dalším albu jsme začali pracovat v listopadu, kdy jsme byli měsíc v Austrálii. Tam jsme odehráli čtyři koncerty pro krajany, objeli čtyři velká města, vždycky jsme zahráli v hospodě. A když už jsme tam byli, natočili jsme ve studiu dvě nové písničky, protože náš nový producent, Angličan Greg Haver, pobývá na Novém Zélandu. Zavolali jsme mu, že jsme v Austrálii, a on sehnal studio, já jsem cestou v letadle dopsal text k jedné písni a nakonec jsme natočili obě. Myslím, že to dopadlo skvěle. Když jsme to z Austrálie dovezli našemu vydavateli, řekl, že je to dobrá cesta. Plán je letos tedy takový, že budeme hrát minimálně. Pár festivalů a na podzim nic.

VIDEO: Chinaski se stýská po Slovácích. Nový klip uvádí poslední koncerty před pauzou

Budete tedy místo koncertů nahrávat desku?
Na podzim jedeme na tři neděle do Ameriky a zase tam natočíme dvě písničky. Když nám bude přát štěstí, tak bychom takhle po světě mohli natočit celou desku, vždy s Gregem, jen pokaždé v jiném studiu. Ještě je ve hře Gregovo oblíbené studio v Thajsku, Řecku na Santorini a ve Francii. Takto má aspoň člověk čas dva měsíce na dvě písničky, texty a kapela si odpočine. Natočili jsme osm desek tady v Čechách s bezva producenty, ale člověk je rozptylovaný okolím... televize, noviny, telefony. Když jsme v Anglii zavřený na zemědělském stavení, můžeme se soustředit jen na hudbu. Nám to strašně vyhovuje. Věříme, že příští rok v lednu deska vyjde. Jsme kapela, ve které píšou všichni, takže u nás nehrozí, že vše bude jedna píseň. Úspěch s Rockfieldem nás nakopl a dal nám sebevědomí.

 Text a foto: Jaroslav Noska (www.noska-art.cz)