ROZHOVOR | Sofian Medjmedj: Kdybych nedělal hudbu, byl bych bezdomovec

Jak by ses popsal někomu, kdo tě vůbec nezná? Co bys mu řekl, abys ho přiměl pustit si nějaký tvůj song a jaký by to měl být?
Tak to je hodně hard začátek… Určitě bych se popsal multižánrově. Řekl bych mu, že se snažím dělat víc stylů a nezasekávám se jenom na jednom určitém. Pořád zkouším nové věci, snažím se přicházet na nové zvuky a hraju se svými hlasovými polohami, aby má tvorba nebyla nudná a stejná. Snažím se psát přirozené texty od srdce, snažím se v nich být úplně upřímný a nemotat se kolem blbostí, co třeba nejsou ani pravda. Jsem upřímný, srdceryvný a skutečný. A jakou bych doporučil písničku? Asi úplně jakoukoliv, ke které člověk prostě přijde.

Momentálně jedeš sérii tří koncertů. Jak ses na ně připravoval?
Věnoval jsem přípravě zatím nejvíce času za celou dobu, co vystupuji. Nepil jsem alkohol, začal jsem cvičit, mentálně se posouvat… Zní to vtipně, ale řekl jsem si, že nás čeká opravdu nabité léto, a že bych do koncertů chtěl jít s co nejvíce čistou hlavou to půjde. S kapelou jsme měli sice jen tři, čtyři zkoušky, ale jak jsme už sehraní, tak nám to šlo úplně krásně.

Sofian Medjmedj se v Ostravě cítil jako doma. V Barráku zahájil koncertní sezónu

Na tvé koncerty chodí převážně fanynky. Jsi s tím v pohodě, nebo bys rád zaujal i mužské publikum?
Jsem s tím samozřejmě velice v pohodě a jsem za to šťastný. Určitě bych ale chtěl oslovit i mužské publikum. Momentálně chceme vydávat hodně rapové písničky, beaty. Ne, že bych vyloženě rapoval, furt v nich budu prodávat svůj zpěv, ale chci si brát na featy lidi z téhle rapové kultury a věřím, že se se tím posuneme i mezi mužské publikum.

Máš nějaký zážitek z živého hraní, který nezapomeneš?
Koncerty samy o sobě jsou zážitkem. Třeba v Roxy, kde jsme hráli zatím naši největší show, to bylo crazy. Lidi řvali tak, že jsme si museli s kapelou zacpávat uši. Jen jsme tam stáli a čuměli, vůbec jsme nechápali. Ve sluchátkách jsem neslyšel ani svůj hlas, jak moc lidé řvali a zpívali. Díval jsem se na bubeníka, který udával rytmus. Držel jsem ho s ním, ale musel jsem vyloženě odezírat. Tři dny po koncertu jsem pak nic neslyšel. (smích)
V Roxy jsem si taky řekl, že protože jde o můj první velký koncert, mohl bych hodit tričko do davu. Vždycky jsem to chtěl udělat. Jen mi ten hod nevyšel a vší silou jsem tričko narval chudince holčině v první řadě omylem do obličeje. Po koncertu za mnou přišla s trikem, nateklým okem a říkala: „Tak ho mám!“

Jaké jsou tvé další plány na rok 2023, ať už jako muzikanta, nebo ve tvém osobním životě?
Co se týče hudby, chtěl bych vydat jeden projekt, bavili jsme se o EP… Ale možná to nakonec bude album. Uvidíme. Chci tvořit hodně nových tracků se spoustou nových lidí, třeba i featy s lidmi z rapové sféry. Už teď bych vás chtěl pozvat na pražský koncert do Ledáren Braník, který se uskuteční s koncem školního roku 30. června, tak přijďte oslavit prázdniny společně s námi.  A někdy na podzim plánujeme větší klubové turné.

Takže tvou další metou po vyprodané pražské Roxy jsou Ledárny-Braník. Co by bylo případně dál?
Pak jsme si říkali, že bychom chtěli dát Roxy dvakrát po sobě, což je už dost hustý. Ale když se budeme bavit daleko do budoucnosti, tak to by bylo asi Forum Karlín v Praze nebo podobný sál… To už je velký masakr.

V létě tě čekají i festivaly. Co máš ale radši? Své vlastní klubové koncerty, nebo právě tyto velké venkovní akce?
Na koncerty v klubech přijdou lidi vyloženě jenom na mě a znají každé slovo, které jsem napsal a každou melodii. Je to brutální energie. Na fesťáky můžou zase přijít noví lidi, kteří mě třeba neznají, zároveň s těmi, co už o nás ví. Obojí má ale svoje kouzlo.

Jaká je tvoje nejoblíbenější písnička z tvé tvorby a proč?
To je hrozně těžké říct, ale písnička, kterou si pustím a jsem z ní vždycky v pytli, je Prázdno. Je rocková a energická, minulý rok jsme ji vydali se Steinem27. Spolupráci jsme domlouvali dva roky a jsem rád, že klapla. Šíleně ten track miluju. Ale samozřejmě mám rád všechny svoje písničky.

Co tě inspiruje? Máš ještě věci, ze kterých se chceš vypsat?
Inspiruje mě určitě nová muzika. Vždycky když slyším nějaké nové tracky, které mě fakt chytnou, ať už jsou ze zahraničí nebo tady od nás a ze Slovenska, pokaždé si řeknu: „Ty krávo, ty bys měl víc psát, ty bys měl víc tvořit!“ Určitě je spousta věcí, o kterých chci ještě psát. A s tím, jak budu dospívat, budou přibývat.

Poslední album jsi vydal před dvěma lety. Můžou se letos těšit fanoušci na nějakou novinku, nebo hodláš jít spíše cestou singlů?
Před Ledárnami bychom rádi vydali EP nebo album, jak už jsem zmínil. Tracky budou v odlišných stylech, ale to v dnešní době už vůbec ničemu nevadí. I na mé desce 19 jsem měl každou písničky dost pestrý. Hrozně mě to baví. Zároveň mám ale rád, když má album jednotný sound. Proto se pak vydáme i touto cestou. Musím ale nejdříve ten sound najít, abych si jím byl jistý na 120 %. Všechno ale nechám přirozeně plout a uvidíme….

Je pro tebe jako interpreta vůbec fyzický nosič důležitý?
V dnešní době jsou různé platformy pro přehrávání hudby, proto si nemyslím, že je fyzický nosič až tak důležitý. Moc lidí už dnes CD neposlouchá, ačkoliv je podle mě hrozné cool mít doma desku interpreta, kterého má člověk rád. Pro člověka má pak jinou váhu. A může si ho doma třeba jen vystavit, nemusí ho poslouchat.

Desku jakého idola máš doma ty?
Mám škálu umělců, kteří mě baví. Dřív to pro mě byl Justin Bieber, i když jsme se mu smáli. Teď žádného idola nemám, spíše mám škálu umělců, co poslouchám a baví mě. Mým největším vzorem je ale moje maminka. Nejen kvůli tomu, co pro nás jako pro rodinu dokázala v minulosti. Toho se vždycky držím a říkám si, že to stejné jí chci vrátit teď já.

A kdyby sis mohl někoho vybrat na spolupráci, byl by to právě Justin?
Justin Bieber, to je prostě king, zabiják a má výborný hlas. Jinak je jich spousta. Ze zahraničí třeba Travis Scott neboDrake. Od nás by to byla taky spousta lidí. Teď jsem poslouchal Sameyovu desku, což je slovenský raper. Opravdu mě dostala.

Co bys dělal, kdybys nedělal hudbu?
Jednou mi můj producent Lukáš Chromek řekl: „Máš před sebou dvě cesty. Buď budeš brutální hvězda a zpěvák, nebo budeš bezďák.“ Takže doufejme, že budu co nejdéle zpívat, že budu mít hlásek jako Kája Gott, a že neskončím pod mostem. (smích)

Text: Pavlína Doláková, foto: Lucie Nohlová
Témata: Sofian Medjmedj, Stein27, rozhovor