LIVE: Poslední z posledních. Pearl Jam Praze připomněli, jak zní grunge

Vydáno 02.07.2018 | autor: Jan Trávníček

"Ahoj a omlouvám se, že zkouším mluvit česky. Vrátili jsme se sem po šesti letech a naši kapelu tvoří: Na bicí Matt Cameron! Na kytaru Mike McCready! Na basu..." Nějak takto se lámanou češtinou ve vyprodané O2 areně zdravily s diváky grungeové legendy Pearl Jam. Eddie Vedder sice četl text z papíru a úvodní pozdrav zařadil až někdy kolem šesté skladby, o nějakých dlouhých řečích ale více jak dvě a půl hodiny dlouhý koncert bez předkapely stejně nebyl.

LIVE: Poslední z posledních. Pearl Jam Praze připomněli, jak zní grunge LIVE: Poslední z posledních. Pearl Jam Praze připomněli, jak zní grunge


PEARL JAM
O2 ARENA, PRAHA
1. 7. 2018

A nebyl ani o show, to snad ale u známých staromilců ani nikdo nečekal. Pódium netradičně postrádalo zadní stěnu, kde většinou bývají projekce nebo plachty, a místo toho nabídlo několik visících řad reflektorů, kterých sice nebylo mnoho, s každou odehranou písní se ale různě přeskupovaly a jak se říká: za málo peněz udělaly hodně muziky. Mimo to ale také umožnily, aby si svůj lístek mohli koupit i fanoušci, kterým nevadí, že se téměř celý koncert budou svým oblíbencům dívat do zad. Rozhodnutí to bylo zvláštní a hledat za tím jiné důvody než finance navíc díky dalším prodaným vstupenkám asi nemá smysl, řešil to ale asi jen málokdo. To už daleko více zamrzela poddimenzovaná výška pódia, kdy i nadprůměrně vysokému člověku v prostoru na stání dělalo problém na kapelu dobře vidět.

FOTOREPORT: Pearl Jam zasypali O2 arenu nekompromisní smrští grungeových hitů

Co to ale všechno je proti zvuku? Ten, když se nepovede, štve to každého. A v tomto případě si bohužel od třetí písničky až do konce stojící fanoušci v O2 areně vytáhli krátkou sirku, takže hlas Eddieho Veddera často zanikal v hluku tvořeném ostatními nástroji. Rychlejší vypalovačky tak tentokrát nefungovaly tolik, kolik by teoreticky mohly, a když už se něco podařilo nazvučit, byly to vesměs spíše klidnější balady. Tedy pardon, chceme říct samozřejmě BALADY.



O tak dokonalém a husí kůži nahánějícím uměleckém zážitku se totiž nedá psát jinak než v kapitálkách. Jinak by totiž nevyznělo, jak dokonale je Eddie Vedder dokázal vyzpívat. Jeho baryton zvládal přechody po stupnici nahoru a dolů s lehkostí dítěte sjíždějícího si kopec na saních. A i když místy došlo i na miniaturní zaškobrntnutí, přisoudit to lze spíše ještě nedoléčeným hlasivkám, které v půlce června zpěvákovi vypověděly službu, než snad nějaké slábnoucí formě.

TOP 5 nejlepších alb Pearl Jam

VÝTKY K TRUMPOVI A CHYBĚJÍCÍ NOVÝ MATERIÁL

Pátá česká zastávka byla tentokrát speciální tím, že se nevázala k žádné nové desce. Práce na ní se totiž protahují a z původně avizovaného jara 2018, kdy se stihlo jen vydání singlu Can't Deny Me a pár peprných prohlášení směrem k Donaldu Trumpovi (také v Praze na něj Vedder nadával), se vydání jedenácté studiovky posunulo na příští rok. Což je dvojnásobná škoda i vzhledem k tomu, že novější materiál, který je skvělý, byl zastoupen spíše minoritně. Kam se poděly World Wide Suicide? Mind Your Manners? Sirens? The Fixer?



Že zazní Even Flow, Jeremy nebo Alive, bylo naopak jasné každému. A protože dlouholetí fanoušci vědí, že se setlist každý koncert proměňuje, jezdí s kapelou na každou show také početná skupina zástupců celé řady zemí. V Praze jsme tak mohli vidět vlát vlajky Kanady, Dánska, Švýcarska nebo třeba Jihoafrické republiky. A tak zatímco sváteční posluchači si rádi počtou o tom, jak u toho všeho Eddie Vedder skákal, jak gestikuloval rukama, házel kytarou prasátka po celé hale, zavzpomínal na první koncert v roce 1996, seskočil se dolů pozdravit s fanoušky v první řadě nebo ukázal, jak silné může být kombo v jednu chvíli hrajících tří kytar, fajnšmekři už touto dobou dávno přeskočili k seznamu odehraných písniček a odškrtávají si ze svých seznamů další rarity, které tentokrát Pearl Jam z repertoáru vytáhli.



Došlo také na dva covery. Nejprve The Beatles a jejich Help, v sérii uzavírající druhou sadu přídavků pak ještě Rockin' In The Free World z repertoáru Neila Younga, při němž zpěvák naházel do publika kolem dvaceti tamburín. Nejsilnější moment ale nastal stejně až při Alive, kdy s kapelou hrozili pěstmi téměř všichni a byl z toho zážitek, jakých mnoho není. Jedni z posledních mohykánů grunge tak nakonec ukázali, že v nich ještě stále třímá dostatek života. A za to jsme jim všichni vděční.

setlist: Pendulum, Nothingman, Corduroy, Brain Of J., Do The Evolution, Tremor Christ, Lightning Bolt, Dissident, Even Flow, Jeremy, Love Boat Captain, Help (The Beatles cover), Help Help, State Of Love And Trust, Spin The Black Circle, Better Man, Porch, Man Of The Hour, The End, Given To Fly, Unthought Known, Black, Rearviewmirror, Elderly Woman Behind The Counter In A Small Town, Alive, Rockin' In The Free World (Neil Young cover), Indifference

text: Jan Trávníček, foto: Marek Holoubek

Témata: Pearl Jam, Eddie Vedder, O2 arena, grunge

4,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít