ROZHOVOR | Sofian Medjmedj: Hudbou chci léčit. Život je kvůli covidu víc stereotypní než kdy dřív

Už odmala jsi chtěl bavit lidi, být středem pozornosti a předávat radost, kus sebe a své emoce. Hudba tě vždy vrátila do života a vždy jsi v ni věřil. Jak jdou dohromady housle, street dance, přání být rocker a koncert Justina Biebera? 
Jde to dohromady skvěle. Všechny tyhle určitý elementy se tak hezky spojily a vznikl jsem z toho já, takovej, jakej jsem.

Ve veřejném hudebním světě se pohybuješ už od roku 2016. Splnilo se tvoje očekávání? 
Určitě se mi plní to, že posluchačů a lidí, kterým se moje hudba líbí, je stále víc a víc. Jsem rád, že mi rostou poslechy na streamovacích službách a moje hudba se dostává do různých playlistů. Za to jsem vděčný. V plnění snů mi ale chybí živé hraní. Mé vysněné kluby, festivaly a akce prostě nejdou odehrát. Těším se, až tahle šílenost skončí.

Jak se změnil tvůj přístup k hudbě?
Řekl bych, že se můj přístup k hudbě změnil dost. V tomto směru byl zase covid dobrý, měl jsem čas na psaní textů, které jsem za poslední rok hodně rozvinul. Myslím, že mohu říct, že jsem i zodpovědnější, dospělejší, i když budu vždycky mladý kluk, jak říkám. Ale určitě se to odráží i v mém přístupu.

Hodně tě srovnávají s Benem Cristovaem.Stejně jako jeho videoklipy se i ty tvé dostávají do různých žebříčků trendů ve sledovanosti na Youtube a dalších kanálech. Jak moc je pro tebe důležité být „v kurzu“?
Tak samozřejmě, čím víc poslechů, tím lépe, to chce jistě každý. Ale jedním z mých cílů je hudbou léčit, stejně tak jako hudba léčí mě. Těší mě, že mi lidé dost často píší zprávy, že je moje hudba lék. Mám fakt radost, že se mi to daří.

V poslední době sis toho naložil dost. Pracoval jsi na desce, zároveň jsi maturitním ročníku oboru Umělecká a multimediální tvorba. Jak to zvládáš při distanční výuce? Neštve tě, že nezažiješ maturitní ples a věci spojené kolem toho?
Samozřejmě, že ano... Na maturiťák jsem se strašně těšil. Hlavně jsem se těšil na tenhle poslední rok, kdy jsme si ho se spolužáky měli co nejvíc užít a být co nejvíc spolu. Bohužel se tak ale nestalo a slyšeli jsme se maximálně tak na online hodinách při vyplňování docházky. 

Využíváš nějak nabyté informace ze studií ve své tvorbě, videoklipech?
Abych byl upřímný, tak ne. Moc toho neumím a zas tolik mě to nebaví. Hudba je pro mě všechno, chci dělat jen ji a jak nejlépe to umím. Ale co já vím, třeba, až se v budoucnu naskytne nějaká možnost, tak něco zkusím.

Aktuální deska dostala název 19. Inspiroval ses Adele, která také desky pojmenovává podle toho, kolik jí je zrovna let?
Ne, určitě ne. Věděl jsem o tom, ale deska Adele je stará 10 let, tak jsem si říkal, že zas tak nic hrozného to není. I můj oblíbený rapper xxxtentacion, který je už bohužel po smrti, má název desky 17. Věk, ve kterém album vzniklo, je nejlépe vystihujícím názvem. Až si ho poslechnu za několik let, budu na něj hezky vzpomínat.

Říkáš, že 19 je pro tebe zlomový věk a přihodilo se ti hodně věcí, které se odrazily v desce. Ptám se i proto, že na přelomu let 2018/2019 jsi mi prozradil, že pro tebe teď přišly časy mnohem lepší a šťastnější. Deska na mě ale působí melancholicky a trochu smutně. Co se ti teda přihodilo a otisklo se to na směru alba?
Album odráží temné období posledního roku, kdy panoval covid. Uzavřel jsem se víc do sebe a na desce se to podepsalo. Ale nemyslím, že ve špatném smyslu. Koresponduje to s děním. Čerpal jsem také ve svých rodinných příbězích, ale záměrně jsem nechtěl být konkrétní. Myslím, že z textů nic nevyplývá zcela explicitně, lidé si na to musí přijít sami. V tomto směru jsem opatrnější. Dá se říci, že deska shrnuje okamžiky, které se děly od doby, kdy jsem byl asi v šesté třídě, až do teď. Taky si dovolím říct, že jsem tímto některé špatné kapitoly uzavřel.

Název skrytě odkazuje i na covid-19, díky němuž jsi začal více tvořit a pracovat na sobě. Předtím na to čas nebyl? Má to vůbec všechno smysl, když má aktuálně kultura stopku a zatím se neblýská ani na lepší časy?
Říkal jsem si, že když je tady covid a ještě nejspíš nějakou dobu bude, buď se na to vykašlu a budu odpočívat, nebo se do hudby a tvorby pořádně pustím a začnu na sobě více pracovat. Času na přemýšlení bylo dost a já jsem si vybral tu druhou možnost. Smysl to určitě má!

Zároveň jsem si vzpomněla na to, jak jsi v roce 2019 prohlásil, že „všichni jsou hrozně uzavření do sebe, nepřijímají nové impulsy, celý svět je stereotypní. Spousta lidí žije každý den stejně“. Tehdy nebyla pandemie. Myslíš, že se změnil přístup lidí k životu?
To úplně nevím. Myslím si, že kvůli covidu je život ještě víc stereotypní než kdy dřív. Ale věřím, že jakmile pandemická situace skončí, lidi budou šťastní a budou si víc všeho vážit, nebo teda alespoň doufám.

Na produkci alba jsi spolupracoval s Lukášem Chromkem a Enthicem. Popravdě, jeho jméno mi vůbec nic neříká, můžeš přiblížit, o koho se jedná a jak obohatil desku?
Enthic je moc šikovnej mladej producent. Dělá super věci a jeho tvorbu určitě znáš, spolupracuje například s Adamem Mišíkem, Hills97, Benem Cristovaem, Slzou, prostě s celou řadou známých umělců. Má skvělý fresh zvuk s nádechem zahraničí, a to je přesně to, co tady hledám a co chci dělat.

Lukáš se předtím netajil tím, že jsi něco jako jeho experiment. Chtěl vyzkoušet zvuk, který tady nemá obdoby. Ty jsi chtěl zase chtěl do své hudby dostat víc syrovosti. Povedlo se to?
Myslím, že povedlo. V mé tvorbě mi záleží především na tom, aby písničky zněly co nejvíce fresh a přiblížily se těm, které jsou v mém playlistu.

V minulosti jsi na textech spolupracoval s Patricií Fuxovou nebo Kristianem Katastrofou. Byl to i případ této desky?
Ne. Na tuhle desku jsem si psal texty z většiny sám. Některé jsem ladil s Reginaldem a Lukášem Chromkem. Pomohli mi některé věci, které jsem chtěl songy předat, říci jinak, možná trochu tajemnějším způsobem. Prostě jsme je více učesali.

Na desce je duet právě s rapperem Reginaldem. Jak vznikla spolupráce?
Už jsme spolu několik tracků vydali, například Easy Easy, Nic neříkám. S Regim jsme velcí kamarádi. Seděli jsme u něj doma ve studiu s tím, že jsme věděli, že makáme na mojí desce. Tak jsme si řekli: "Hm kámo, tak tam uděláme track spolu, ne?" Jde o vůbec jedinej feat na celým albu a jsem rád, že je zrovna s Regim.

Aby toho rapu nebylo málo, tak jsi na svou sólovou desku přizval DJ Mike Trafik. Co ty a PSH, jak to jde k sobě? Překvapila tě nabídka na spolupráci?
Docela mě to překvapilo, ale jakmile jsem nabídku dostal, vzal jsem ji. Jsou to legendy. Loni jsme s PSH a Regim odjeli několik koncertů po kempech v rámci Pobřežní hlídka tour 2020. A právě na nich mi dali nabídku spolu něco vytvořit.
Mamka mi vyprávěla, že když chodila jako mladá do prvního klubu tady u nás, tuším, že se jmenoval Ještěrka, chodili tam i PSH, Vladimír s Orionem. Téhle historce jsem se smál. Je to hustý, jak to všechno letí a jak se to posouvá.

Na to, že je jsi stále velmi mladý, jsi short dokument o sobě a svém příběhu, o tom, jak ses dostal k hudbě – o obyčejném kluku z paneláku. Proč jsi to udělal? Chtěl jsi tím někoho inspirovat?
Video jsem si radši smazal z YouTube. Bylo dětský a nepředávalo message tím správným způsobem. Cítím, že nejsem ještě ve věku a nemám toho za sebou tolik, abych o sobě mohl točit dokumenty. Silný příběh mám, o tom jsem přesvědčenej. Ještě si počkáme, až dosáhnu mnohem větších věcí, a pak přijde třeba ten správný okamžik, kdy nějaký dokument natočím znovu.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv Sofian Medjmedj
Témata: Sofian Medjmedj, 19, Lukáš Chromek, Enthic