Jak se žije na šňůře | Voxel: Jednou jsme ze šaten, záchodů a sprch odmotovali snad úplně všechno, co se dalo, a jeli si s výslužkou domů

„Snažím se většinou vymyslet celý koncept, celý ‚ksicht‘ turné, jeli jsme např. turné s Cimbálovkou (PopFolklor Tour), folkovější turné na sezení s Pokáčem (Tour, co sedne) nebo trojturné UDG, Xindl X, Voxel. Všímám si, že když si člověk dá práci i s tím vším okolo, jako je grafika, zdravice, něco zajímavého navíc (měli jsme například tištěný zpěvník zdarma, ať s námi lidi mohou zpívat), lidi to ocení a těší se, co vymyslíte příště. Organizační věci jako čas otevření klubu, začátek koncertu, finanční stránka, to vše spíše zdržuje od kreativní práce, a proto tohle řeší primárně agentura/manažer,“ odpovídá Voxel na otázku, co musí před turné většinou sám zajistit.

Příběh českého hitu: Voxel - V naší ulici

Jak přiznává, stává se, že si ani nechystá playlist. „Hraju tak, že hraji to, co cítím, že mám zrovna zahrát,“ povídá písničkář. „Jindy je playlist naprosto striktní, jasný, protože funguje i s ‚chorografií‘ – tím nemyslím, že bychom zrovna tančili, spíše když máme nějaké i mimohudební prvky jako pyrotechnický efekt, procházení mezi lidma… Přípravy kolikrát začínají před létem, před hlavní koncertní sezónou, aby na podzim mohlo vše fungovat, jak má.“

Když Voxel vyráží na cestu, rozloučí se s dětmi a ženou a jak s úsměvem dodává, sbalí si dostatek ponožek a trenek. Pak už jen zbývá nezapomenout kytaru. „V dodávce se namačkáme celá kapela i technická část našeho týmu. Po příjezdu do klubu klasicky taháme aparáty, bicí, skládáme, zvučíme, když je v šatně catering, cpeme se,“ směje se. „Kontrabasista ve volných chvílích jede piva, bubeník stříhá videoklipy, které natáčí, jás e třeba i na cestách věnuju svému koníčku a druhé práci – míchám vůně a parfémy. Proto někdy dodávka smrdí, jak říká můj otec, ‚kurvin kufr‘."

Jak zpěvák dodává, je rodinný typ, snaží se proto brát si své nejbližší na koncerty co nejvíce s sebou. „Když toho není moc, což přes léto vždy je, odpočinem si od sebe navzájem, ale jelikož jsem zrovna já spíše rodinný typ než punkáč, být více dní bez rodiny není nic pro mě. Tím, že ale máme s manželkou několik společných písní, občas se mnou jezdí, pokud je akce poblíž, a zpíváme spolu, zatímco děti lítají po backstage či za podiem. To mám rád.“

S kapelou si lidsky sedl. Hudebníci, se kterými si nerozuměl, už s ním nehrají. „Teď mám supr kapelu i celý tým a nemůžu si absolutně stěžovat.“ I proto čas od času dojde mezi členy bandu ke srandičkám. „Nevím, jestli to vůbec můžu propalovat… Ale tak no a co. Jednou jsme hráli v městečku pod Prahou, koncert se povedl, lidi dorazili a my měli dostat od majitele klubu slíbený honorář. Náš manažer se s majitelem dohadoval a došlo to až k výhružkám, kdy majitel chtěl našemu tour manažerovi zlomit ruku a samozřejmě nám domluvený honorář nevyplatil. Tak jsme v sobě probudili staré punk rockové kořeny, pobrali ze šaten, záchodů, sprch snad úplně všechno, co šlo odmontovat a vesele si jeli s ‚výslužkou‘ domů,“ směje se zpěvák.

Text: Andrea Štipčáková, foto: Barbara Matějková
Témata: Voxel, Jak se žije na šňůře