Marpo interview: S konceptem kempů mě předběhli Kryštof

Vydáno 28.01.2016 | autor: redakce

Už 11. března představí Marpo se svým Trouble Gangem návštěvníkům Žebříku novinkovou desku Lone Survivor, která vyjde 29. února. V první části našeho dvoudílného rozhovoru se rozpovídal jak o své rapové kariéře, tak i o bubnování s Chinaski. Zavzpomínal také na svůj vztah s loni zesnulým otcem Otou Petřinou starším a pozval nás na svou dosud největší show, plánovanou na duben do pražské Malé sportovní haly.

Marpo interview: S konceptem kempů mě předběhli Kryštof Marpo: S konceptem kempů mě předběhli Kryštof

Oto, jsi z hudební rodiny, ale nevydal ses stejnou cestou jako třeba tvůj táta. Nikdy jsi neměl ambice být kytaristou, nebo dělat rockovou muziku?
Byl jsem hyperaktivní dítě a vybral jsem si bubny, protože jsem měl pořád potřebu do něčeho mlátit. Táta mě nikdy do ničeho nenutil. Chtěl bych jednou ke svým dětem přistupovat stejným způsobem, nebudu je nutit, aby hráli na bubny. Bylo by hezký, kdyby třeba syn hrál na kytaru, po dědovi, ale je to na něm. Myslím, že táta byl rád, že jsem zůstal u muziky. 

VIDEO: Marpo vzpomíná na zesnulého otce v rakouských Alpách. Jako Lone Survivor

A jak jsi na tom s hudebním managementem? Touhle činností se zase zabývá tvoje máma...
Párkrát jsem si zkusil uspořádat sám nějaké koncerty, ale nešlo mi to s hudbou dohromady. Našel jsem si proto svůj vlastní management, protože hrajeme hodně a nedalo se to stíhat. Je to časově náročné, a navíc jsem začal dělat chyby. Bookoval jsem koncerty 10 kilometrů od sebe týden po sobě a podobně. Dělalo to špatné jméno a problémy. Já se soustředím na hudbu a ostatní ať obstarají jiní.

Marpo pokřtí novou desku v pražské Malé sportovní hale. Vystoupí i na Žebříku

Intenzivně se už dlouhá léta věnuješ i sportu. Jaké jsi měl vzory?
Vždycky opakuji, že můj vzor byl táta. On taky sportoval, než začal hrát na kytaru, hrával fotbal. Já už odmalička zkoušel hrát závodně házenou. Hrál jsem i fotbal, judo, karate, baskatebal... a skončil jsem u boxu. Líbí se mi, že je to individuální sport, kde člověk spoléhá jen sám na sebe. 

Tíhneš tedy spíš k individualismu než ke kolektivním hrám?
U kolektivních sportů mi trochu vadí, že se můžou tři lidi "ožrat" a ti zbylí to táhnou. Na boxu se mi líbí, že když odfláknu trénik, doplatím pak na to pak jenom já sám. A tak by to mělo být.

Marpo interview (2. část): Jsem hrdý na to, že když naplníme halu, bude to jen díky naší muzice

Lidé tě znali výradně jako rappera, ale najednou se vinou nešťastné události naskytla možnost hrát v Chinaski. Nepochyboval jsi, jestli se nebude tvoje rapová cesta křížit s tou poprockovou?
Paradoxně to na sebe spíš navazovalo. Moje rapová kariéra v té době už vlastně nebyla moc zářná, protože jsem začal být trochu nafoukaný a myslel jsem si, že mi všechno spadne do klína. Byl to plynulý přechod, takové nabídky se neodmítají. 

VIDEO: Chinaski se stýská po Slovácích. Nový klip uvádí poslední koncerty před pauzou

O půdobení v nějaké kapele jsi předtím neuvažoval?
Už půl roku předtím jsem hrál na bubny a říkal si, že by bylo fajn hrát s nějakou českou kapelou, třeba s Chinaski... Zní to teď hrozně, ale takhle jsem si to sám pro sebe říkal. Napadlo mě, že třeba Pavel (Grohman, pozn. red) už má hodně práce a mohl by se věnovat spíš managementu... A pak se stalo tohle (Grohman zahynul při dopravní nehodě na motorce v červenci 2008, pozn. red), což je hrozný. 

Je to tak, že je pro tebe na prvním místě rap?
Není. Lidi se mě pořád ptají, co je pro mě na prvním místě, ale mě baví obojí. Obojí má něco do sebe a to mě na tom baví. Rád bubnuji, ale zároveň jsem rád i "frontman".

Prolíná a doplňuje se to nějak?
V rapu bubnování člověk využije, tam má rytmus a může si dělat v podstatě cokoliv. Naopak to moc nefunguje, při bubnování nerapuji, ale možná díky tomu nemám před koncerty žádnou trému. Jsem na lidi a koncerty zvyklý. Navíc bubeník je na pódiu docela vzadu a není moc vidět, takže mě nic nestresuje.

Nic nekončí! Marpo věří v tvrdou dřinu a hlad po úspěchu

Evidentně se nebojíš velkých koncertů. Minule to bylo SaSaZu, teď chystáš Malou sportovní halu, kde 22. dubna pokřtíš novou desku Lone Survivor...
Mám vždycky plán na nějakou dobu dopředu, a když to vyjde, zase se posouvám dál. Nejdřív jsem byl v Lucerna Music Baru, pak v SaSaZu. Jedno léto jsem chtěl udělat s fanoušky jakýsi kemp, který by byl založen na sportu. Jenže s podobným konceptem už přišli Kryštof. Teď je na řadě hala. Ale je to závislé na tom, jestli chodí lidi, jinak to nemá smysl.

Prozradíš našim čtenářům, na co všechno se mohou těšit?
Scénu budeme mít až divadelní. Byla inspirována filmem Šílený Max, byl to s tátou náš oblíbený film. Vlastně poslední film, který jsme viděli společně s tátou. Mělo by to připomínat postapokalyptický svět, ale nechci prozrazovat moc spoilerů. Pracují na tom v daných oborech ti nejlepší odborníci v Česku, tak snad lidi dorazí. Je to až za tři měsíce a už máme prodáno přes 1 300 lístků.

Budeš hrát tedy hlavně songy z nového alba...
Ano, bude to křest, takže nová deska dostane hlavní slovo. Ale na nějaký průřez starší tvorby taky dojde. Lidi se mohou těšit i na živou kapelu, mezi hosty bude Ektor a ještě další dva, celkem tedy tři hosté. Další jména zatím nechci prozrazovat, schovávám si to, až vyjdou singly.

Ještě předtím, 11. března, vystoupíš s TroubleGangem na vyhlášení hudebních cen Žebřík v Plzni. Komu bys dal svůj hlas, kdybys byl v roli hlasujícího?
Chinaski (smích). Měli jsme dobrý rok, hráli jsme od čerta k ďáblu, všude bylo plno, jsme teď nakopnutí pozitivní energií. Na pódiu nám to teď i díky desce Rockfield funguje.

Čí to byl impuls, že jste se s Chinaski rozhodli natočit desku "venku" - ve studiu Rockfield ve Walesu?
Společně jsme se o tom bavili a já nejdřív navrhoval Los Angeles. Kluci se nejdřív báli, že bude problém, když nám nebude zahraniční producent rozumět. Nakonec se to jako problém neukázalo. Texty jsme mu přeložili, aby pochopil atmosféru písničky, a pak už je na něm, jak s tím pracuje.

Budete i další album nahrávat v cizině?
Už na tom pracujeme. Byli jsme teď na miniturné v Austrálii a nahráli jsme s Gregem (Haverem, producentem desky Rockfield, pozn. red) v Brisbane dvě písničky. Rozhodli jsme se, že další album budeme nahrávat různě po světě, vždycky po dvou písničkách v různých studiích. Na podzim točíme v New Yorku, ještě před tím v březnu v Dublinu. Kluci natočili v českých studiích osm desek a bylo na nich znát, že jsou "nasraný", že je to nebaví. Tohle je pro kapelu nový vítr.

Druhá část rozhovoru s Marpem vyjde na iREPORTu 2. února. 

text a foto: Jarda Hudec, video: Karel Holubička, POLAS

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Monkey Business v lomu Velká Amerika
zavřít