BLOG: Protheus (Dymytry): Turné po Německu nás dovedlo k poznání, že jsme země bigbítu zaslíbená

Je třetí adventní neděle, žena je v O2 areně na koníčkách a my máme s mým Honzíkem pánskou jízdu... Teď si před spaním brblá v postýlce a já sedám ke kompu. Úkol zní jasně - mám napsat "něco" o našem prvním turné v Německu. A tak nějak shrnout celý rok Dymytry. To je úkol pro tři lidi, protože u nás se pořád něco děje - a tím myslím POŘÁD! Mám pocit, že vydáváme dvakrát víc desek, singlů, fotek, klipů, knih, DVD a všeho než naši kolegové z branže. Je to těžkej úkol i proto, že až to budou lidi číst, budou to brát jako vyjádření Dymytry. Můžu třeba stokrát napsat, že to je názor jen můj.

Dymytry na svém prvním zahraničním turné s Hämatom sklidili velký úspěch

Tenhle rok byl ve znamení oslav našich patnáctin, dali jsme si parádní jarní turné, jehož vrcholem byla po střechu vyprodaná Malá sportovní hala v Praze. Celé jaro nás doprovázeli němečtí Hӓmatom. Právě s nimi jsme jeli na podzim tu zmiňovanou šňůru po Německu. Musím říct, že jsme si s klukama padli do noty nejen muzikantsky, ale hlavně lidsky. Myslím, že se z nás fakt stali kámoši. Je to o to vtipnější, že v našem malým rybníčku vzájemná láska mezi kapelama rozhodně nekvete, i když se potkávají rok za rokem fesťák za fesťákem pořád ty samý tváře. Možná právě to, že si navzájem neděláme "konkurenci", pomohlo tomu, že si fakt snažíme pomáhat a jsme v pohodě.

KLUK Z ČESKÝCH LUHŮ A HÁJŮ

No, a teď to Německo... Pro mě osobně to byla fakt velká výzva, protože anglicky nezpívám a nikdy jsem nikomu nekejvnul na žádný zpívání v týhle řeči. Ne že bych se anglicky nedomluvil, ale prostě jsem kluk z českých luhů a hájů. Pochopitelně jet do Německa a zkoušet štěstí s naším rodným jazykem by bylo minimálně mrhání časem a penězi. Takže přišel na řadu materiál v angličtině a Proth začal střídavě odcházet z kapely a páchat sebevraždy.

Jiří "Dymo" Urban (Dymytry) interview: Na zahraničním trhu se nás ujal manager Accept. Těšíme se na nové výzvy!

Jsme patnáct let na scéně, z toho deset let se převlíkáme v dodávce nebo někde na záchodě. Hodně koncertů za pivo a párek... Po těch patnácti letech jsme se dostali tam, kde jsme. Místo toho, abychom si trochu pohověli, řekli si - pojďme zvolnit, užívat si, jsme přece tátové od rodin a není nám dvacet... My se pustíme někam, kde jsme zase na úplným začátku, musíme připravit kompletně novej materiál a hezky pěkně deset hodin v dodávce někam, kde nás nikdo nezná.

A to všechno musíme samozřejmě komplet dotovat. Na jednu stranu se to jeví jako naprostý bláznovství... i mě. Ale na druhou stranu jsem rád, že jsem to zažil. Lidi nás v Německu vzali fakt skvěle, nečekal jsem takový přijetí. Hudba je fakt mezinárodní jazyk a lidi prostě poznali, že to bereme vážně, poctivě a že fakt makáme. Nebudu tady psát, že tomu hodně pomohla produkce od Christiana Kohleho, který dělal desky třeba Powerwolf, to píšeme do každý tiskovky. 

Projeli jsme křížemkrážem Německo, kus Rakouska a Švýcarska, poznali jsme hodně lidí a já se hodně věcí naučil. Zní to jako klišé, ale fakt jsem se hodně naučil. A hodně jsem mluvil s lidma. Třeba to, že všude je to stejný. Všude řešej lidi stejný problémy a je úplně jedno, jakou mají minimální mzdu. Němci jsou úplně stejně naštvaní na politiku, na drahý zubaře a příšerně předražený bydlení jako my. Jezdí v úplně stejnejch autech. Taky tam vidíš tisíc starejch popelnic a semtam projede jedno Lambo. Kdyby se tam měli tak dobře, jezdí v Lambech všichni. Čili pro mě zkušenost k nezaplacení - máme se tu fajn, jsme tu doma a jinde by nám líp nebylo. Maximálně na Jamajce, tam co kvete konopí.

Zkušenost nambr dvě - jsme opravdu, ale opravdu země bigbítu zaslíbená. Děkuju pánu bohu za to, že tu můžeme objíždět v podstatě celej rok kulturáky a festivaly a všude choděj lidi! Věřte mi, že nám to Němci fakt závidí! Jasně, mají tam Wacken, mají moderní sály, super zázemí. Mají keťas pět druhů teplých jídel, včetně jídel pro vegany, ultravegany a jiný trávožery, ale taky za to pořádně zaplatí. Když jsme klukům z Hӓmatom vyprávěli, že tu běžně jezdíme dvojáky i trojáky (dva nebo tři koncerty za den), naprosto nám nevěřili. Oni odehrajou maximálně pět festivalů za léto, v osmdesátimilionovým Německu. My jich dáme v naší skvělý zemi pětačtyřicet a všude je plno. A do toho dvacet koncertů na jaře a dvacet na podzim. Věřte mi, jsme fakt země rockový muzice zaslíbená. A kdyby mi Německo nepřineslo nic jinýho, tak tohle je pro mě skvělá zkušenost.

Třetí zajímavá zkušenost pro mě byla pozorovat kluky z kapely. Byli jsme vystavený poměrně náročný zkoušce. I když se Hӓmatom a jejich tým snažili pro nás udělat maximum, stejně jsme byli v roli předkapely, kterou nikdo nezná a na to už, pravda, nejsme zvyklí. Místo hodin jsme v dodávce trávili dny. Přejezdy tisíc kilometrů? To nebyla žádná míra... Dost věcí najednou vyplavalo na povrch. I za to jsem rád. Je dobrý vědět, s kým člověk táhne tu těžkou rokenrolovou káru.

Já osobně jsem si prošel fakt těžkou krizí. Bylo toho na mě prostě moc. Muzika mě sice pohodově uživí, ale neumím si představit, že bych měl odejít z lesárny (učím na Lesnické fakultě ČZU). Mám rád studenty - budoucí lesníky, a hlavně mám to štěstí a velkou podporu od kolegů i našeho pana děkana, že můžu stavět reálný stroje, co pomáhají lesníkům v praxi a možná jednou budou třeba zalesňovat pouště. To je taky klukovskej sen převedenej do reality. Takže jsem do toho všeho ještě přes týden učil. A pracoval na mým projektu VeryHero....

Ale díky tý krizi jsem si uvědomil, jak moc pro mě muzika znamená. Je prostě potřeba někdy trochu padnout na hubu, aby si člověk uvědomil, jakou má co cenu.

Shrnutí německé tour na závěr? Jsem moc rád, že jsme ji absolvovali, budu mít na co vzpomínat a mám hodně zážitků, ze kterých budu dlouho čerpat. Věřím, že tam nejsme naposled, moc rád bych jednou za čas vyjel za hranice, už jen proto, abych se pak zase rád vrátil zpátky domů. Ale nějaký půlroční tůrování po Evropě v tourbusu, to na mě nebude, jsem pořád kluk z Nasavrk.

A shrnutí celého roku? Bylo to hodně krásný, trochu šílený, někdy přehnaný, někdy trochu nepříjemný, ale stálo to za to! Teď nás čeká 19. prosince vyprodané Forum Karlín, o dva dny později plná hala Karolína v Ostravě! Nejsme sice deathmetaloví černokněžníci, ale pořád jsme metal, hodně tvrdá muzika na to, že vyprodáme za rok tři haly a do toho odjedeme 45 festivalů a 40 vlastních koncertů.

Je to částečně zázrak, ale především odměna za tu neskutečnou práci, za to, že tomu dáváme mnohem víc než většina kolegů z branže. Sice můžu nadávat na našeho kapelníka Jirku Dyma Urbana, že je šílenec, megaloman a workoholik, ale musím před ním smeknout všechny klobouky na světě, protože je ten motor, který nás sem dotáhl (a pak samozřejmě já, moje geniální texty a vpravdě démonická práce s publikem).

A těšte se na jaro, chystáme fakt velký tour po velkých sálech, halách i pod širým nebem!

text: Jan Protheus Macků (@theveryhero), foto: Nicola Bernard

Témata: Dymytry, Protheus